Nyní patří k oporám bundesligového Göppingenu. Určitě není bez zajímavosti, že je starší sestrou třeboňského extraligového házenkáře Zdeňka Kubíka.

Ve vašem případě se dá jistě hovořit o tom, že v rodině máte házenou v genech.
Asi jo, už moje babička hrála házenou a mamka a teta pak také.

Vzpomenete si ještě na první setkání s míčem a házenkářské začátky v Jiskře Třeboň?
No, vzpomínám si na gumový míč, se kterým jsme začali trénovat. Každý na něm měl napsané své jméno. Jinak se mi vybavuje taky to, že mi dělalo problémy, kterou rukou budu házet.

V jaké hráčské kategorii jste třeboňský klub opustila a co vás k tomu vedlo?
Ve starších žačkách jsem z Třeboně odešla hrát do Jindřichova Hradce. Chtěla jsem se zlepšovat a věděla jsem, že v Třeboni holky nemají takovou budoucnost. A Hradec patřil k nejlepším v lize. Věděla jsem, že hned od začátku nedostanu tolik příležitostí, ale chtěla jsem to zkusit a poprat se o své místo.

Vaše dovednosti i fyzické parametry poměrně brzy oslovily reprezentační trenéry, kdy přišel váš první reprezentační start?
Za ženy v roce 2004, jinak jsem prošla všemi reprezentačními kategoriemi, tedy kadetkami, dorostenkami i juniorkami.

Po odchodu z Jindřichova Hradce jste dlouhou dobu patřila patřila mezi hlavní opory Slavie Praha, později přišla nabídka z Německa.
Ze Slavie jsem nejprve odešla do německého týmu první bundesligy Vfl Oldenburg, po dvou letech jsem pak přestoupila do nynějšího klubu Frisch Auf Frauen Göppingen.

Jak se vám v zemi házené zaslíbené podařilo aklimatizovat?
Ze začátku to nebylo jednoduché, a když člověk nerozumí, je to o to těžší. Já však měla výhodu, že jedna moje spoluhráčka byla ze Slovenska, stejně jako trenér.

Splnila jste si zahraničním angažmá vaše házenkářské cíle?
Vždycky jsem si přála dostat se do první bundesligy v Německu, takže asi ano. Lákala by mě i Francie nebo Dánsko, ale to už je zřejmě pouze sen. Mým cílem je hrát hlavně stabilně, pro radost, a být oporou týmu.

Jak se vám v Göppingenu daří a jaký je podle vás nejvýraznější rozdíl mezi českou a nšmeckou házenou?
Postoupili jsme do první bundesligy, takže se snažíme udržet. Rozdíl mezi českou a německou házenou je markantní už v podmínkách a zázemí. Ale také v rychlosti a síle.

Sledovala jste mužské mistrovství světa v Chorvatsku?
Sledovala, bylo úžasné. Škoda že nejsem chlap, miluji mužskou házenou.
Již bylo zmíněno, že vaše rodina je velkou součástí třeboňské házené.

Sledujete výsledky třeboňského klubu v mužské extralize?
Sleduji a jsem od našich pravidelně informována. Výsledky neodpovídají tomu, co kluci umí. Je to škoda. Ale moc jim držím palce, aby nejvyšší soutěž udrželi!

Matěj Měchura