Už máte nyní klid?
Ještě úplně ne. Stále dobíhají určité věci neodmyslitelně spojené se závodem. Například odvážení figurín, stupně vítězů, dvě stě čtyřicet kusů zátaras a tak podobně. Všechno ještě pomalu doznívá, i když to hlavní je už za námi.

Oddychl jste si?
Celý závod byl vyvrcholením celoroční práce. Pomyslný stres přišel hlavně tak dva dny před startem, kdy vše vrcholilo. Když závod pak už běžel, vše bylo v pohodě.

Jaké jsou bezprostřední pocity?
Nechci, aby to nyní nevypadalo neskromně. Těší nás však, že od účastníků jsme zaznamenali především chválu. Když vám jednotlivé týmy dávají vizitky, že by chtěly přijet i příští rok, je to potěšující.

Co se více podařilo oproti loňsku?
Některé české týmy se zúčastnily i prvního ročníku, takže to s nimi samozřejmě probíráte a srovnáváte. Uvítaly třeba, že loňské ubytování v areálu vysoké školy letos nahradily penziony či hotely v Jindřichově Hradci.

Je něco, co vás zklamalo?
Stále vidím nedostatky. Třeba se nám na trasách ztrácely šipky nebo také označení finální části závěrečné etapy. I když třeba závodníci tohle tak úplně nevidí, musíme si s odstupem času sednout a tohle dopilovat.

Celkové vítězství Francouze Senechala z týmu Etixx-iHNed pro vás bylo překvapení?
Ani ne. Dříve jsem se byl podívat na závodě Vysočina, kde myslím také vyhrál. Jednu dobu na našem závodě dokonce vlastnil tři trikoty najednou. Nyní už má podepsanou smlouvu k profesionálům. Navíc využil plně toho, že byl z dobrého týmu, který závod držel pevně v rukou.

Jak to myslíte?
Ačkoliv se to třeba nezdá, cyklistika na této úrovni je kolektivní sport. Profesionální stáje zkrátka jezdí hodně kolektivně. Senechal byl ze silného týmu, jehož jezdci si hodně pomáhali. Dovolí si třeba vytvořit ztrátu, kterou pak zase společně stáhnou.

V konečném účtování měli druhý Reinhardt odstup na vítěze čtyři sekundy a třetí Kvasina sedm sekund. Není to málo v tak dlouhém závodu?
Je to málo. Je nutno říct, že rozhodovaly bonifikace. Kdyby ale v závodě místo jedné z etap byla časovka, tak rozdíly budou větší.

Je něco, co byste do příště chtěli udělat jinak?
Pokud něco změnit, tak bychom udělali jinou skladbu závodu. Právě místo jedné z etap zařadit krátkou časovku, aby se mezi závodníky pak udělaly větší rozdíly. Takto se třeba i stávalo, že do cíle dojížděl peloton o osmdesáti závodnících.

Jaký byl zájem fanoušků?
V porovnání s loňským ročníkem nás určitě potěšil jejich větší počet v některých městech. Zejména Milevsko. Dále pak třeba v Chlumu u Třeboně, kde byla sprintérská prémie, byl takový parčík pod kostelíkem zcela obsypán lidmi. Během závodu jsme na trati zahlédli i české vlajky. Ale samozřejmě se nemůžeme rovnat s naprostým šílenstvím na velkých závodech.

Startovací a cílová města závodem žila?
Abych řekl pravdu, trochu zklamaný jsem byl v Táboře. Při kulturním programu tam bylo málo lidí. Možná je to způsobeno tím, že v Táboře je větší tradice cyklokrosu, než silniční cyklistiky. Ale třeba oproti tomu v Nové Bystřici bylo plné náměstí. Celkově tak mohu říct, že kromě Tábora byl v cílových městech nárůst lidí jako hrom.

To platí i pro závěrečný Jindřichův Hradec?
Samozřejmě. Prostor finiše v Klášterské ulici byl doslova obklopen diváky po jejích obou stranách. Moderátor navíc s lidmi výborně pracoval, takže se skandovalo a vytvořila se pěkná atmosféra. Nárůst diváků byl, ale musím však říct, že velkou roli vždy hraje počasí. A na to jsme měli štěstí.

Závod má za sebou úspěšný druhý ročník. Stává se z něj už tradiční podnik?
To je otázka k zamyšlení. Nicméně je potěšující, že byť šlo o teprve druhý ročník, tak někteří to vnímají už jako tradici. To je však zásluha všech lidí, kterých je v užším pořadatelském týmu třicet pět. Od týmu zajišťujícího značení tratí, přes moderátory až po holky obstarávající občerstvení. Těm všem bych chtěl moc poděkovat. Závod chceme dělat především pro lidi, aby byli spokojení.

Zařadili jste se už mezi prestižní cyklistické akce v Čechách?
Nechtěl bych si úplně hrát na nějaký velký závod. Člověk si vše musí zasloužit a postupovat malými krůčky. Na začátku byla myšlenka uspořádat cyklistický závod, který bude propagovat jižní Čechy a Jindřichův Hradec, kde jsme jako pořadatelé doma, v zahraničí. Šli jsme do toho, ale třeba bez záštity jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly by to šlo jen těžko.

Sportovní kvalitu určují především zahraniční profesionální týmy. To je trend, který asi budete chtít udržet, ne?
Je pravdou, že zahraniční týmy mají prestiž, jsou na úrovni a hlavně jejich jezdci chtějí skutečně závodit. Jezdí daleko agresivnějším stylem, než Češi. Do budoucna nás však asi čeká jedno zásadní rozhodnutí.

Jaké?
Loni i letos jsme měli záměr, aby týmy ze zahraničních států byly co nejvíce rozmělněné. To znamená, aby třeba z jednoho státu nebylo šest týmů, ale jen jeden. Oproti loňsku jsme pak chtěli, aby se neopakovala účast stejných týmů. Nyní se ale budeme muset zabývat otázkou, zda na příští ročník pozvat zase jiné týmy, nebo ustálit určitou klientelu.

Třeba ty letošní týmy, které už projevily zájem o další účast.
Třeba. Z jejich strany nás potěšil i fakt, že na adresu různých brožur k závodu, manuálů pro týmy, říkali že jsou na větší úrovni, než na závodech o kategorii výše.

O závodu…

Okolo jižních Čech 2013 byl silniční etapový závod vypsaný pro kategorii závodníků Elite a zařazený do kalendáře UCI Europe Tour kategorie UCI 2.2. Letošní ročník konaný od 5. do 8. září navázal na loňskou premiéru.

DOJEZD. Do cíle závěrečné etapy v Jindřichově Hradci jako první dorazil Xandro Meurisse z týmu Lotto Belisol. Třetí Florian Senechal (ve žlutém trikotu) slavil celkové vítězství.

DOJEZD. Do cíle závěrečné etapy v Jindřichově Hradci jako první dorazil Xandro Meurisse z týmu Lotto  Belisol.  Třetí Florian Senechal (ve žlutém trikotu) slavil celkové vítězství. Foto: Deník/ Radek Papáček