Národní výběr patřil k nejúspěšnějším výpravám, o čemž svědčí řada individuálních i týmových medailí. Družstvo mužů nenašlo přemožitele v disciplíně zvané speciální techniky a navrch přidalo druhé místo v sestavách. Díky těmto výsledkům bylo vyhlášeno nejúspěšnějším týmem celého šampionátu. Není bez zajímavosti, že kromě plzeňského Aleše Vyzrála jej tvořili samí Jihočeši – Přemysl Šesták, Roman Havlíček a Jan Klaška z Českých Budějovic a zejména třeboňští taekwondisté Juraj Hasík s Janem Mračkem.

Mezi jednotlivci Hasík navíc získal bronzovou medaili v silovém přerážení a Mraček přidal stříbro ve sportovním boji ve váze do 78 kilogramů. A právě Jan Mraček se s námi podělil o své dojmy z MS.

Pětkrát jste vítězně zvedal ruce nad hlavu, aby se vám otevřela pomyslná brána do finále. Byla to těžká cesta?
Soupeři byli dobře připraveni, žádný zápas nebyl jednoduchý. První utkání jsem se střetl s Bulharem, potom jsem měl asi hodinu pauzu. Poté se má kategorie rozjela na dvou zápasištích, takže mě čekal jeden souboj za druhým. Ve druhém kole jsem bojoval s Indem, dále s Holanďanem, Australanem a v semifinále s Moldavanem. Fyzicky jsem se však cítil dobře.

Opět jste stanul ve finále světového šampionátu a před vámi byl poslední soupeř, borec z Tádžikistánu. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Finále jsem šel ihned po semifinále, moc času na přemýšlení nebylo. Hlavně jsem sbíral síly.

Byl jste jen malý krůček od obhajoby světového prvenství. Po ukončení klání se však radoval protivník, co bylo příčinou?
Chybělo opravdu jen málo. Nechci se vymlouvat, ale středový rozhodčí z Řecka neměřil stejným metrem. Zatímco já dostával napomínání, můj soupeř za stejný prohřešek nic. Jinak to byl vyrovnaný boj. Myslím si, že kdybych měl ještě jedno kolo navíc, tak soupeře porazím. Ke konci mu rychle docházely síly, toho by se dalo využít.

Stříbrná medaile je přece obrovský úspěch, ale vy vypadáte, že jste zklamaný.
Trošku ano, protože vítězství uteklo o vlásek. Na druhou stranu mám určitě velkou radost. Skončit v konkurenci 42 závodníků na druhém místě je moc pěkné.

Nastoupil jste také ve všech týmových disciplínách a podařilo se vám tak rozšířit medailovou sbírku.
V družstvech jsme přidali druhé místo v týmových sestavách a nakonec i zlato ve speciálním přerážení.

Díky výborným výsledkům z jednotlivých týmových soutěží jste získali překrásný pohár pro nejúspěšnější tým MS. Čekali jste to?
To určitě ne, získali jsme ze čtyř disciplín „pouze“ zlato a stříbro. Nakonec jsme museli hodně propočítávat, jestli nás některé silné týmy jako Korea nebo Rusko nepředběhly.

Korejskou reprezentaci jste pasoval do role favorita šampionátu. Potvrdilo se vaše očekávání?
Korea pořád nemá v sestavách konkurenci, v těch posbírala snad všechny zlaté medaile. Ve sportovním boji jim ale evropský styl dělá problémy, hlavně u mužů. Korejky však mají skvělou techniku a není jednoduché je porazit.

Páteří seniorské reprezentace jsou čtyři členové třeboňského týmu. Jistě byla dlouholetá spolupráce obrovskou výhodou, je to tak?
Určitě ano, známe se přes deset let, trénujeme spolu od malička a je to na nás při cvičení znát.

Existuje snad v Třeboni nějaký speciální recept na výchovu reprezentantů?
Tak to nemůžu říci, ale základem každého dobrého reprezentanta je příprava v mateřském oddíle. Ta u nás v Třeboni funguje velice dobře. Dále pak musí každý pracovat sám na sobě.

Přestože je taekwon-do v České republice na skvělé úrovni, o úspěších se obecně moc nemluví.
Moc se o tom neví, ale v mém okolí mě už všichni znají, fandí mi a podporují mě. Vždy, když se vrátím ze závodů, tak se ptají, jak jsem dopadl.

Nyní vás pravděpodobně čeká zasloužená dovolená. Jistě vám dalo mistrovství zabrat?
Čeká mě ještě mistrovství republiky, na kterém bych chtěl vyhrát podesáté v řadě. A to už bude letos poslední soutěž. Byla to hodně náročná sezona, mistrovství Evropy i světa v jednom roce nám všem dala hodně zabrat.

Pro většinu sportovců jsou vrcholem kariéry olympijské hry. Je to i váš cíl?
Start na olympijských hrách je mým velkým snem. Naše odvětví taekwon-do však do programu her zatím zařazeno není, a to mě vážně mrzí. Stále se o tom diskutuje, ale nic se s tím zatím nedělá.

Matěj Měchura