Talentovaný alpský lyžař Štěpán Kroupa sní o světovém poháru

Lyžovat jsem začal velice brzy. Lyžování má v naší rodině tradici, protože oba rodiče jezdili závodně. První lyžařské krůčky jsem dělal u babičky a dědy v Sušici, kteří mě a mojí sestru pouštěli z kopce. To mně byly snad dva roky. Asi tak od šesti jsem jezdil vždy na podzim na svahu s umělou hmotou v Písku.

Jak probíhá lyžařský trénink? Jak se vyvíjí s věkem závodníka? A kdo tě trénuje?

Lyžování, stejně jako každý jiný sport, má své zákonitosti vzhledem k věku. Od mala jsem nejvíce trénoval s tátou, který je profesionální trenér. Nejdříve jsme jezdili hodně volně a trénovali techniku. Jezdil jsem na Zadov, kde mi táta stavěl branky pro obří slalom. Když mi bylo šest let, tak jsem jel moje první závody ve slalomu na Zadově. Vůbec nevím, jak jsem se umístil, ale nějak jsem to dojel. Už v tomto věku jsem jezdil od října do prosince na tréninky na ledovce v Rakousku, nejčastěji na Kaunertal. Od prosince jsem pak střídal Zadov a Mitterdorf v Německu. Závodil jsem v Šumavském a Jihočeském Poháru. V osmi letech jsem pak vyhrál veliké mezinárodní závody Kidstrophy v rakouském Zauchensee. Poprvé jsem slyšel českou hymnu při vyhlášení. Byl to pro mě tenkrát fakt zážitek.

Momentálně jsem členem reprezentačního družstva juniorů. Trénuje mě Vlado Kovár, o kondici se stará František Andrle, po mentální stránce pak kouč Tomáš Hvorecký. Samozřejmě je u toho často táta. Připravuji se celoročně. Jezdíme na tréninkové kempy 5-10 dní po všech Evropských ledovcích. Máme i slalomové tréninky v hale v Německu nebo kondiční soustředění. Následuje pauza 5-7 dní, tedy hlavně škola. Od prosince do dubna jezdím po závodech po celé Evropě.

Cestuješ hodně za sněhem?

Někdy se mi zdá, že cestuji pořád, ale už jsem si tak nějak zvykl. Je to vlastně pořád o zabalování a vybalování věcí. Určitě je to náročné pro rodiče, kteří mi pomáhají zajišťovat logistiku.

Lyžování je nákladným sportem. Dá se to finančně zvládnout, když chce sportovec něčeho dosáhnout?

Určitě. Alpské lyžování je jeden z těch dražších sportů. O tom by Vám určitě pověděli více rodiče. V současné době nám pomáhají sponzoři a Svaz Lyžařů ČR.

Najdeš si čas i na jiné sporty nebo koníčky?

Strašně rád jezdím v létě na windsurfingu. Pokud jsem doma a fouká, tak jedu. Surfujeme s tátou v létě v Chorvatsku. Jinak se věnuji i ostatním sportům.

Jak kloubíš sport se školou? Co studuješ a máš představu o budoucí profesi, pokud to nebude sport?

Momentálně studuji 2. ročník Střední průmyslové školy v Písku. Chtěl bych touto cestou poděkovat, že mi učitelé ve škole umožňují lyžovat. I když mám velikou absenci, tak si musím veškeré učivo doplňovat. Je to náročné, ale tak to je. Studuji informační technologii, takže pokud to se sportem nevyjde, hodlám jít tímto směrem.

Jaká je tvá nejsilnější disciplína a proč?

Určitě nejsilnější jsem ve slalomu. V přípravě se hodně zaměřujeme na obří slalom a slalom. Jsou to základní disciplíny a jsou tady pro ně podmínky. Horší je to s tratěmi pro sjezd a super-G. Trénujeme je někdy v Rakousku a v Itálii. V rychlostních disciplínách mám asi největší rezervy, ale musím říci, že mě strašně baví.

Jak trénuješ a udržuješ se v kondici během pandemie koronaviru?

Sezona byly ukončena předčasně. Přišel jsem o MČR ve slalomu a obřím slalomu. V plánu jsme měli i závody v Rakousku a v Itálii. Po vyhlášení zákazu volného pohybu jsem předělal garáž na posilovnu. Pan Svatoš mi zapůjčil nějaké vybavení ze svého wellness klubu. Mám ještě spinner, bosy, překážky. Také jezdím na kole. V tomto období se zaměřuji na sílu a vytrvalost.

Jaké jsou tvé největší dosavadní úspěchy?

V žákovských kategoriích jsem byl celkem šestkrát mistr ČR, byl jsem čtvrtý na Trofeo Topolino (neoficiální MS žactva). V letošním roce je to vítězství a titul mistra ČR v alpské kombinaci. V super obřím slalomu jsem byl druhý v kategorii junioři. Bylo to super. Myslím si, že jsem se každou jízdou na dlouhých lyžích posouval. Byl jsem překvapený, protože rychlostní disciplíny moc netrénuji. Ostatní kluci z reprezentace trénovali rychlostky v Rakousku, zatímco já už musel sbírat body na závodech ve slalomu a obřím slalomu. Nejlepší výsledky jsem měl v Českém poháru, který jsem vyhrál v kategorii juniorů a byl jsem šestý mezi muži.

Jinak sezonu hodnotím spíš kladně, ale vždycky by to mohlo být lepší. Trenéři vždy říkali, že je strašně těžký přechod z kategorie U16 do dospělých. Moc jsem jim nevěřil, ale bylo to těžké. Jsou tam dva důvody. Prvním je to, že jako příchozí závodník nemáte vyjeté FIS body a musíte startovat na konci startovního pole. Musel jsem si postupně na závodech začít vylepšovat body ve všech disciplínách. V únoru jsem již byl v losované první patnáctce a měl tak lepší trať ve všech disciplínách. Škoda, že sezona skončila předčasně, protože závody s lepším číslem jsem jel pouze dvakrát. Druhým důvodem je materiál, protože jsou předepsané délky lyží a také jsou daleko tvrdší. Materiál jsem měl skvělý. Díky sponzorovi jsem měl všechny lyže ze závodního oddělení pro světový pohár.

Jaké jsou tvé blízké, ale i ty vzdálenější sportovní cíle?

Celé lyžovaní je postavené na bodovém systému FIS, takže se budu snažit dostat na co nejlepší pozici. Samozřejmě do budoucna bych chtěl jezdit na světový pohár.

Máš nějaký lyžařský vzor?

Můj vzor je Manuel Feller a také Lucas Braaten. Skvělé výsledky má Lucas. Je o tři roky starší než já a letos poprvé jezdí světový pohár a boduje.