Jako trenér se poprvé výrazněji zviditelnil v roli asistenta po boku Michala Ježdíka v Nymburku. Poté už v Mattoni NBL působil dva roky jako hlavní kouč v Sadské. Letos s tímto týmem pod změněným názvem a sídlem v Poděbradech zahájil i další sezonu, ale po několika smolných porážkách se dohodl na ukončení svého působení.

Jak došlo k vašemu „rychlému“ angažmá v Jindřichově Hradci?
Zhruba před dvěma týdny mě kontaktoval manažer klubu Radek Novák a věci vzaly poměrně rychlý spád, takže během týdne jsme se domluvili. S mužstvem jsem absolvoval dva tréninky a hned jsem si odbyl i zápasovou premiéru v Ostravě a ve Zlíně.

Přicházíte z nejvyšší tuzemské soutěže do klubu první ligy. Neberete to jako krok zpět?
Vůbec ne! Stále ještě se považuji za poměrně mladého trenéra, který potřebuje sbírat zkušenosti. První liga je navíc v současnosti velice kvalitní soutěží, v níž nastupuje spousta hráčů z Mattoni NBL a jejíž kredit výrazně stoupá.

Co vám první dny o síle jindřichohradeckého mužstva a práci vašeho předchůdce naznačily?
Domnívám se, že Hradec nemá vůbec špatný tým. Je v něm skloubena zkušenost s mládím a chce to jen čas, aby se začaly dostavovat výsledky. K hlubší analýze je však zapotřebí hráče více poznat. Rád bych však dodal, že můj předchůdce Aleš Kočvara odvedl velice dobrou práci a v tomto ohledu je rozhodně na čem stavět. Ale v takhle náročné soutěži se dá těžko spojit role hráče a trenéra zároveň, což také byl hlavní důvod mého příchodu.

Přesto, kde vidíte největší slabiny?
Byl jsem už předem obeznámen s tím, že se týmu nedaří podle představ v obranné fázi a na tom je potřeba určitě zapracovat. A minus oproti ostatním soupeřům vidím i v tom, že mužstvo nemůže kvůli tomu, že hráči dojíždějí ze všech koutů republiky, trénovat stabilně pohromadě a v kompletním počtu. Ale i to by se mělo časem změnit.

Postavilo před vás vedení klubu nějaké konkrétní cíle?
Co jsem vypozoroval, měli bychom postoupit do play off, pokud možno z co nejlepšího místa, a pak se pokusit ve vyřazovacích bojích dostat co nejvýše.