Nejslavnější soutěž světa absolvoval Jihočech loni poprvé. Obsadil třiadvacátou příčku, přitom ještě dvě etapy před koncem byl čtrnáctý, jenže v té předposlední mu došel benzin a následoval propad pořadím dolů. Mezi nováčky bral třetí příčku.

O své druhé účasti na Dakaru vzhledem ke zcela zásadním zdravotním problémům dlouho přemýšlel. „Nakonec jsme se domluvili na podmínkách s týmem i partnery a plácli jsme si,“ připomíná tým Orion – Motor Racing Goup bývalého motokrosaře Ervína Krajčoviče. „Po finanční stránce je to strašně náročný závod, takže obě strany musely udělat nějaké kompromisy. Ale nakonec jsme našli společnou cestu.“

Důležitou otázkou byl také Michkův zdravotní stav a s tím související fyzická připravenost. „Makali jsme na tom s mým kondičním trenérem Pepou Žáčkem tak, abych byl fyzicky dobře připravený. Trénovat budeme až do třiadvacátého prosince, abychom toho co nejvíce nahnali. Kvůli kolapsu jater jsem málem umřel a pak mi hrozila transplantace. Nakonec jsem vyvázl bez jakýchkoliv následků, ale rekonvalescence trvala tři měsíce, což je v sezoně velký tréninkový výpadek. Je až neuvěřitelné, že jsem se dostal zase zpátky do tempa,“ připouští. „Zvládnout to a nahodit do fyzických kolejí, na jaké jsem byl zvyklý, nebylo lehké. Ale řekl bych, že jsme v cílové rovince, abych byl na Dakar fyzicky dobře nachystaný,“ věří.

Michek býval dlouhé roky králem českého motokrosu. Letos toho ale moc nestihl. Právě na prvním závodě mezinárodního mistrovství republiky v Dalečíně ho postihl kolaps jater. Po dlouhé vynucené pauze pak naskočil až v závěru letošní sezony. „Jakmile jsem byl zdráv a trochu připraven, tak nebylo na co čekat. Bylo to možná trochu nad rámec, ale potřeboval jsem zase závodit a být v kontaktu se soupeři. Závod se nedá nahradit. Atmosféra, prostředí, starty, jezdci kolem. Bylo to závod od závodu lepší a vyvrcholilo to třetím místem na závodě mistrovství Evropy v Itálii. Věřím, že forma vrcholí a jdeme správným směrem,“ je přesvědčen.

Pro úspěch na Dakaru je důležitá nejen jezdecká příprava a fyzická kondice, ale také kvalitní technika a zázemí. V tom se Michkův tým továrním stájím snaží alespoň trochu přiblížit. „Oproti loňskému roku jsme určitě udělali pokrok. S týmem jsme to prodebatovali a na letošní Dakar pojedu s novým motocyklem KTM o obsahu 450 ccm. Na motoru jsou udělaná nějaká vylepšení, což vítám, protože se pojede hodně v dunách. Tam je výkon motoru mimořádně důležitý,“ je si vědom.

Problém je v tom, že na speciálu pro dálkové soutěže Jihočech neseděl od loňského Dakaru. „Na vině byly mé zdravotní komplikace, takže nebyl čas na motorce nic najezdit. Do toho přišla pandemie, kdy se úplně všechno zavřelo. Měli jsme naplánovaný trénink ve Španělsku, kde bych byl spolu s továrními jezdci. Tam bychom pracovali hlavně na navigaci. Ale to všechno padlo,“ lituje.

Nevyježděnost na dakarském speciálu může být hendikep. „Je to velký hendikep. Necítím se na Dakaru jako nováček. To určitě ne. Nějaké zkušenosti mám. Ale chtěl jsem navázat na věci, které jsem se tam před rokem naučil. Opravdu hodně dlouhou jsem se s motorkou pro Dakar nesetkal, proto řeším ještě variantu, že bychom odjeli ještě do Dubaje, kde bychom trénovali v dunách. Sice by tam nebyla navigace a trénovali bychom na motokrosové motorce, kterou bychom si tam pronajali. Není legrace překonávat ve velkých rychlostech duny a přitom koukat do roadbooku. Tohle mají tovární jezdci natrénované a vůbec nad tím nepřemýšlejí. Já to zažité nemám a nedělám to automaticky jako oni. V rychlostech kolem sto šedesáti kilometrů za hodinu je to přitom strašně důležité,“ sám dobře ví.

Na tréninkový výpadek se ale Michek v žádném případě nechce vymlouvat. „To určitě ne,“ zdůrazní. „Jedu na Dakar závodit a dám do toho všechno, co v sobě mám. Když se k tomu přidá podpora ze strany týmu i fanoušků, tak bych se mohl zase vyšplhat k nějakým pěkným výsledkům, i když to nebude jednoduché. Hendikep, jaký mám z letošní přípravy, je velký. Nemohl jsem si vyzkoušet ani jeden závod s navigací. To musí být znát,“ posmutněle konstatuje.

Trať letošního Dakaru by se měla od té loňské dost výrazně lišit. „Prý je absolutně jiná,“ přikyvuje dvojnásobný vicemistr světa v motokrosu. „Měla by být hodně písčitá, což mi vyhovuje. Duny mám rád a baví mě to v nich, i když je to náročné. Třicet kilometrů v dunách, to je šichta tak na dvě a půl hodiny. Nezdá se to, ale je to brutální práce. Pořád nahoru a dolů. Jako když člověk běhá do kopce, z kopce a k tomu ještě dělá kliky. Takhle bych to přirovnal. Navíc v rychlosti musíte najít co nejlepší cestu. Sranda to není, ale bude to zajímavé,“ odhodlaně se usměje.

Loni byl Michek třiadvacátý. Pochopitelně by rád toto umístění vylepšil. „Už jsem zažil pocit vítězství a do každého závodu jdu s tím, že chci být co nejlepší, nejlépe vyhrát. To má své klady i zápory. Nikdy do závodu nejdu s tím, že jsem outsider. To si nepřipouštím. Ani na nadcházejícím Dakaru. Zůstávám však nohama na zemi. První patnáctka, což jsou tovární jezdci, má najeto od loňského ročníku sedmdesát tisíc kilometrů. A na motorkách, na kterých závodí. Já mám najetou nulu. Plus pro ně hovoří kvalitní technika a zázemí. Naše motorka je drahá, stojí milion korun, takže nemohu mít dvě nebo tři. A nemůže se zničit. Ale moje přání je i přesto se mezi nimi ukázat, aby o mně věděli stejně jako loni. To je takový můj cíl. Ve skrytu duše však každý doufá, že se stane zázrak. I když je to nereálné. Ale jsem bojovník, což jsem snad dokázal, když jsem se dostal ze zdravotních trablů, na které lidi umírají. Bojoval jsem a bojuji v životě i ve sportu. Doufám, že když tomu dám sto procent, tak se mi to vrátí zpátky a udělám nějaký dobrý výsledek,“ naznačuje svou filozofii.

Rallye Dakar startuje třetího ledna. „Teď hlavně řešíme tu Dubaj, abych se trochu rozjezdil, protože u nás na to podmínky nejsou. Jezdit v minus čtyřech, to není ideální příprava na duny. Týden bych chtěl trénovat v Dubaji. Vánoce prožiji v rodinném kruhu a sedmadvacátého ledna odlétáme do Saúdské Arábie,“ konkretizuje nejbližší plány.