Je dobojováno. Jak se zdá, nejlepší jihočeský badmintonista všech dob Pavel Florián odehrál na Evropských hrách v Baku poslední mezinárodní zápas. „Končím," potvrdil Deníku.

Ukončit úspěšnou kariéru je vaše aktuální rozhodnutí?
Ani ne aktuální, jako spíš plánované. Přišlo v souvislosti s tím, že mě v poslední době provázely menší či větší zdravotní problémy. Ukázalo se, že v posledních řekněme dvou letech zátěž na kurtu nenesou úplně dobře moje klouby a nechci to nechat dojít tak daleko, abych si nějak ublížil. A na úrovni, kde jsem se v badmintonu chtěl a snažil pohybovat, se bez tvrdého tréninku nemám vůbec žádnou šanci prosadit.

Je vaše rozhodnutí definitivní?
Možná, že nastoupím v extralize za Český Krumlov ve čtyřhře, ale zdraví je pro mě opravdu přednější.

Na který turnaj nebo zápas z aktivní kariéry budete vzpomínat nejraději?
Nedokážu ze všech úžasných momentů na kurtech vybrat jeden konkrétní. Třeba každý z titulů mistra České republiky, které mám z juniorů i z dospělých, si pamatuju velmi živě. K nim bych musel přidat celou řadu báječných zápasů na mezinárodním poli. Možná ale, že mi z toho všeho nejvíc v hlavě zůstanou chvíle, kdy jsem dokázal překonávat překážky, překonat vlastní strach, vlastní hranice…

Je něco, co byste v kariéře, kdyby to šlo, udělal jinak?
S tím, co vím teď, bych třeba situace v zápasech i těžké okamžiky mimo kurt řešil jinak, jenže člověk může využít jen to, co v daný moment zná. S Radkem Votavou jsme si zvolili určitou cestu, po které jsme se rozhodli jít. I když by to možná on viděl trochu jinak.

Je pravda, že trenéři mívají jiný pohled než jejich svěřenci…
Mají o svých svěřencích nějakou ideální představu, ke které se víc nebo méně dokážou přiblížit. Vydali jsme se na cestu, která byla plná dřiny. Kromě úspěchů jsou i sny, které se nikdy splnit nepodařilo. Ale rozhodně to stálo za to a snad nebude znít namyšleně, když řeknu, že věřím, že se mi podařilo naplnit sportovní potenciál, který jsem v životě měl.

Splnil jste si cíle, se kterými jste bohatou a úspěšnou badmintonovou kariéru absolvoval?
Mnohé ano, jiné ne. Na velkou olympiádu, která byla tím největším snem, jsem se nikdy nepodíval, nicméně účast na Evropských hrách v Baku byla v tomto směru slušnou náplastí a odměnou za všechno.

Na kterého trenéra budete vzpomínat ze všech nejvíc? To je pro vás asi zbytečná otázka…
Samozřejmě na Radka Votavu, který mě od třinácti let vedl de facto bez přestání. Je mi osmadvacet, zůstávám členem klubu a budu se snažit pomáhat, jak jen dokážu, takže přátelství a spolupráce určitě nekončí.

Také se tedy sám vrhnete na trenérskou kariéru?
S tréninkem dětí už pomáhám od konce střední školy a hodlám v tom pokračovat i nadále. Takže určitě u badmintonu zůstanu.

Máte hodně zkušeností, můžete směle porovnávat, jsou na jihu Čech šikovní hráči?
Ano. Rozhodně jsou. Byl bych rád, kdyby jich badminton hrálo víc. Je to totiž úžasný sport, který mohou hrát kluci i holky bez rozdílu a je opravdu zábavný a přitom velice komplexní. Musíte při něm zapojovat tělo i mysl, výměny a zápasy jsou velice napínavé. Ti nejlepší v kategorii do patnácti let velice úspěšně reprezentovali Jihočeský kraj na letní olympiádě dětí a mládeže v Plzni.