„Byl to nápad mé dcery, která mě nalákala na hru Španělska, Srbska, Turecka a Německa s legendárním Nowickým. Viděli jsme čtyři zcela vyrovnané zápasy s obdivuhodnými výkony týmů i jedinců. Všechno zdobila rychlost, vůle a síla v týmové obraně i aktivita v doskakování. Zkrátka radost se dívat," sděluje své dojmy Vondřička.
Někdejšímu veleúspěšnému trenérovi se líbila i atmosféra zápasů. Čtrnáctitisícové hlediště zaplněné do posledního místečka hnalo dopředu především německý tým, diváci však byli hodně hlasití i při ostatních duelech.
Vondřičku zaujal i přestávkový program, kdy šest chlapců za sebou dělalo po odrazu z můstku ve vzduchu akrobatické kousky, než po přihrávkách dali koš.
Vyhlášený odborník pochopitelně sleduje také výkony českého mužstva. „Už nyní je to velký úspěch. Vyniká Satoranský, Pumprla a v obraně předvádí neuvěřitelné věci Benda. Tito hráči mají perspektivu a ještě dlouho mohou reprezentační tým táhnout," kvituje hru českých basketbalistů Vondřička.
Definitivně se však na lepší časy českého basketbalu podle něho ještě neblýská. „Nedaří se vychovávat schopné následovníky, i když třeba ženská šestnáctka vyhrála evropský titul. Ve starších kategoriích to ale bohužel vázne," myslí si kouč.
Současnému mužskému týmu ale věří. „Má na to, aby se na olympiádu do Ria probojoval. Mám však strach, že čtvrtfinále proti Srbům nezvládneme, protože oni jsou s Američany jedni z nejlepších na světě. Já mám ale strach při každém zápase," říká Vondřička a jeho smích naznačuje, že i on ví, že v basketbalu je možné všechno.
Na závěr zkušený trenér přidává zajímavou historku ze zpáteční cesty z Berlína. „V autě jsme cestovali s mladým párem. On byl hráčem druholigových Litoměřic a společně jsme zavzpomínali na našeho trenéra Milana Jandu. Korunou bylo, že jeho partnerka trénovala v začátcích naší vnučku Kláru," vzpomíná na zajímavé setkání Miroslav Vondřička.