Jako „válečná invalidovna“ prý vypadají dnešní školní tělocvičny. Ty sportu neschopné děti z různých důvodů nechtějí cvičit anebo cvičí s odporem. Výsledkem jsou zlomené nohy, podvrtnuté kotníky, zhmožděné nosy. Problém je pro ně popoběhnout, natož chytit míč. Dnešní školáci ale přece nejsou méně talentovaní, než jejich předchůdci.

A nemůže být pravda, že nenávidí pohyb. Takže spíš nenávidí „tělák“.

A v tom jim rozumím. Komu se chce bezdůvodně šplhat po kluzké tyči anebo nablble přeskakovat lavičku? Proč by to kdo dělal? Pro zdraví?

Pavlína Wolfová
Život Pavlíny Wolfové se sportem: Manchester vs. Ester Ledecká

Promiňte, ale to pro ty, o něž tu kráčí, není motivace ani argument ve dvanácti jsme přece všichni nesmrtelní. Ty děti prostě jen potřebují nadchnout, roztleskat. Mít k tomu šplhu o tyči svůj důvod.

Mají své sporty, své idoly, své postoje k věci a jenom se znalostí jejich světa je pro ten náš získáme.

Ano, je to těžké, když si starý dobrý tělocvikář myslí, že parkur vždycky byl a je o koních. Vůbec netuší, že mládež pod stejným označením, jen s přidaným písmenkem „o“ parkour přeskakuje zdi a klouže po zábradlí v centrech měst. Neví, že pro dnešní děti je to prý nejpřitažlivější sport, který obdivují a chtějí dělat „… přesouvání se z bodu A do bodu B (a zpět), bezpečně, plynule za použití vlastního těla a prostřednictvím přemetů, salt a skoků…“

Pavlína Wolfová
Život Pavlíny Wolfové se sportem: Mé osobní peklo

Tak to píše Wikipedie. Fyzicky je to záhul. I tak je to pro naše děti cool. Proč jim to nedat? Připravujme je v hodinách tělesné výchovy na parkour! Dejme učitelům nové noty, namísto zasmrádlých osnov. Pojďme zrušit „tělák“, začněme něco nového. Zeptejte se vnuků, sousedů, kolegů, jak nudné hodiny tělocviku rozsvítit!

Jak zrušit „tělák“ a začít sebe i děti bavit! Posílejte nám tipy na Facebook, mailem na sport.kraje@denik.cz. S napětím na ně čekáme, stejně jako nešťastní tělocvikáři.

Pavlína Wolfová
Život Pavlíny Wolfové se sportem: Bez nás by takoví nebyli