Zdroj: REGIOAkvaponie patří mezi nové trendy v zemědělství. Kombinuje chov ryb a pěstování rostlin, například zeleniny. Chovatelům přináší hned několik výhod – mimo jiné jim šetří provozní náklady a pomáhá plnit legislativu v oblasti čistoty vod.

„Řekněme, že provozovatel recirkulačního systému na chov ryb chce doplnit své hospodářství o akvaponii. To znamená, že využije odpadní vodu zatíženou o živiny a odpady ze svého chovu, a než ji vyčištěnou vypustí do recipientu, řekne si, že tento ‚živný roztok‘ z chovu ryb využije na pěstování rostlin,“ vysvětluje Jan Mráz z laboratoře výživy Jihočeské univerzity. 

Rostliny při tomto způsobu pěstování totiž nerostou v půdě, ale výhradně ve vodě. Z té také odčerpávají významnou část živin. Voda se pak díky tomu může po dalším čištění vrátit zpět do nádrže s rybami. Chovatel ryb tedy využije odpad z vlastní farmy, ekologickým způsobem filtruje vodu, a navíc získává vedlejší produkt v podobě rostlin, které v podstatě není třeba hnojit.

„Ve výsledku je jeho hospodářství diverzifikovanější, a tudíž v principu ekonomicky stabilnější,“ dodává Mráz.

Akvaponické systémy lze vybudovat svépomocí v řádu nižších desítek tisíc korun. Velké průmyslové areály však již vyžadují investici ve výši desítek i stovek milionů.

Českobudějovická univerzita se podílí na tom, aby se tento trend šířil mezi chovateli, kteří o něj mají zájem. Disponuje akvaponickým skleníkem, ve kterém je možné nové postupy testovat. Experti zde například zkouší kombinovat různé druhy ryb a rostlin a hledají tak nejvhodnější spojení.

„Malý podnikatel si zpravidla nemůže dovolit zkoumat, který ze systémů a která plodina v kombinaci s tou kterou rybou a za jakých podmínek poskytuje nejlepší výnos, je nejstabilnější na produkci. Nemá na to kapacity a vlastně často ani prostředky. Tyto informace navíc potřebuje především na začátku své praxe, kdy je finančně nejzranitelnější. Rolí univerzity je právě v těchto fázích pomáhat,“ podotýká expert. 

Řešení se hledají i přeshraničně 

Stejný problém řeší i sousedé v Rakousku, kde trend akvaponie v současné době rovněž sílí.

„Řada lidí by něco podobného ráda zkusila, ale nevědí, jak a v jakém rozsahu začít, protože u nás to zkrátka pořád ještě je poměrně nová záležitost,“ vysvětluje Jiří Koleček, projektový manažer z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity.

 Praktické otázky, jak s akvaponií začít, bývají na obou stranách hranice velmi podobné. Čeští a rakouští experti proto na jejich řešeních spolupracují, a to s přispěním státních i evropských veřejných financí. Na projektech se tak podílí Jihočeská univerzita a například rakouský Spolkový úřad pro vodohospodářství, vídeňská zemědělská univerzita (Universität für Bodenkultur Wien) či Úřad hornorakouské zemské vlády. Společně hledají řešení, experimentují a rozvíjejí pilotní projekty, aniž by do nich museli investovat sami rybníkáři a chovatelé ryb.

„To, co kolegové řeší v laboratorních podmínkách, ověří na kontrolním praktickém vzorku v terénu a vyvinou do funkční fáze, jsme následně schopni pomoci implementovat v celém regionu,“ popisuje proces Koleček. 

Přeshraniční výzkum financuje například program Interreg, čerpající peníze z kohezního rozpočtu EU. Součástí projektů je i mapování toho, co vlastně chovatelé a zemědělci v regionu potřebují – ať už s ohledem na jejich ekonomickou budoucnost, nebo v souvislosti s potřebou ekologického hospodaření.

„Jsme v každodenním kontaktu a ptáme se, co by jim z naší strany nejvíce pomohlo. Náš výzkum reaguje a musí reagovat na problémy, které naše partnery z praxe trápí. Odsud tak přichází velká část praktických zadání pro náš výzkum a pilotní ověřování,“ říká Koleček. 

Řešená témata jsou přitom poměrně široká. Sahají od problematiky udržitelného hospodaření na tradičních rybničních soustavách přes management rychle tekoucích šumavských vod až po monitoring kvality vod v řekách či nádržích. Hledání odpovědí proto bude pokračovat i v nadcházejícím roce. Načasování, kdy odstartují nové projekty s konkrétními zájemci o technologie, školami nebo podnikateli, ale závisí kromě finanční podpory mimo jiné z programu Interreg z velké části i na načasování a vegetační sezoně, dodává Jiří Koleček.

Barbora Pištorová