Zemědělcům na Jindřichohradecku zabývajícím se bioprodukcí se nežije lehce

To potvrzuje například biofarmářka Hana Langová z Penikova na Slavonicku. Oficiálním ekologickým zemědělstvím se zabývá již od roku 1994 a dokonce má pořadové číslo 06.

„Bez dotací by to bylo hodně těžké. Nevyrábíme na prodej, i když máme certifikáty na seno, obilí i kůzlata, ale v podstatě, co vyprodukujeme, máme pro svoji spotřebu. Nyní vyřizujeme prodej mléka ze dvora. Bez dotací by to bylo velice těžké a prakticky pokrývají náklady na chod farmy. Jinak by to nešlo,“ říká Langová. Na farmě chová kozy a nyní se začíná i zabývat výrobou konopných olejů z technického konopí, což je ale podle jejích slov teprve v plenkách. Rozhodně by to neuživilo celou rodinu, i když její členové občas pomáhají.

„Mám k tomu ještě masáže a dělám průvodce po pile,“ doplňuje.

Podmínky pro získání certifikátu na biofarmu jsou velice přísné. Je tříleté přechodné období a poté každoroční kontroly.

O tom, že jediné co drží farmu nad vodou, jsou dotace, hovořila také Radmila Šeniglová z Biofarmy Moudrý ve Velkém Pečíně u Dačic.

„Rodina manžela na statku hospodařila již několik generací a i předkové se snažili vyrábět bez chemie, takže jsme v tom pokračovali, až jsme v roce 2006 získali certifikát. Já jsem vystudovaná botanička, takže k tomu mám velice blízko a dříve jsem dělala i poradkyni,“ vysvětluje Šeniglová.

Chovají na 60 ovcí, a to především na maso, a pak mají čtyři kozy, které produkují mléko.

Bohužel, legislativa pro prodej vlastních výrobků z mléka je tak náročná, že kozí sýry a další věci mohou mít pouze pro vlastní potřebu.

Na biofarmě ve Velkém Pěčíně se ještě také zabývají pěstováním jablek. „Máme ovocný sad a plody zpracováváme na mošty. Ty necháváme dělat v moštárně v Krahulčí, která má rovněž biocetrifikaci. Pak ještě máme biovejce,“ pokračuje farmářka.

Výrobky nikam nedodávají a fungují na principu prodeje přímo z farmy. „Máme již stálé zákazníky z okolí, kteří si k nám chodí,“ dodává Šenigová. Farma by však také celou rodinu neuživila, a tak manžel pracuje a ona je na mateřské a o vše se stará sama.

Biopotravinám však někdy nepřeje ani okolí. Například v Jindřichově Hradci před několika lety prodávali ekozeleninu na náměstí Míru v podloubí Langrova domu producenti z Vícemili u Deštné.

Neměli to ale jednoduché. „Byli zde dvakrát týdně, ale pak nedostali od města povolení s tím, že to není ve shodě s historickou zástavbou. Přitom historicky bylo náměstí vždycky tržiště, kde se scházeli lidé. Já ještě jako kluk pamatuji, jak se kolem sloupu prodávala zelenina a ovoce. Určitě sem biozelenina patří i dnes, aby náměstí žilo. Horní náměstí je na tom lépe, ale na dolním převažuje parkoviště,“ míní jindřichohradecký patriot a kulturník Jiří Langer.