Řemeslo je unikátní právě materiálem – borovým dřevem, které vyniká svou světlostí a čistotou. Milan Macho je v České republice jediný, kdo borovice k pletení používá. „Alespoň o nikom jiném nevím,“ říká.

Všechny znalosti a dovednosti získal od dědečka Adolfa Veita, který ho řemeslu učil takřka od narození, díky němu byl už od dvanácti let schopen plést na prodej.

Získávání potřebného materiálu není vůbec jednoduché. Kmeny borovic se řežou na délku 130 cm, výjimečně i na délku 150 cm. Velkou péči je přitom nutno věnovat výběru stromu, který musí být rovný, s tenkými lety. Takové rostou pouze na písečném podloží, typickém právě pro Jindřichohradecký region, zvláště Třeboňsko a Suchdolsko. Stromy se navíc musí kácet v zimě, protože na jaře nebo v létě způsobuje míza modrání dřeviny. „Během roku zpracuji šest až osm stromů, což představuje asi pět kubíků, na zmar nepřijde ani odpad, kterým topím v dílně,“ říká košíkář.

Ze získaného kusu borovice se nejdříve oddělí střed, protože se nedá loupat. Dřevo se dále dělí na čtvrtiny a osminy, které jsou uloženy do kádí s vodou, aby se s nimi dobře pracovalo. Z takto očištěného materiálu se postupně oddělují sekyrkou a ostrým nožem tenké „šlajsky“, z kterých štípáním vznikají loubky. Z loubků plete Milan Macho kromě košíků také ošatky, podnosy, koše na prádlo a mnoho dalších pozoruhodných předmětů, které navíc zhotovuje i na zakázku.

„Vyrobím v podstatě vše, co si lidé řeknou,“ říká téměř bez nadsázky.
Hotové výrobky prodává ve své dílně v Tušti, dále jezdí na různé lidové slavnosti a do skanzenů, například na Veselý kopec u Hlinska, do Holašovic, Chanovic u Klatov nebo Rožnova pod Radhoštěm. Poskytuje také jednodenní košíkářské kurzy, kde si může každý uplést košík pro sebe.

Renáta Pávková