Zaměstnanci stále dostávají kromě dalších zaměstnaneckých výhod i třináctý a čtrnáctý plat.

Počátky podniku sahají do roku 1960. V roce 1992 se stala společností s ručením omezeným se sedmi vlastníky, kterých je v současné době šest. Z původního počtu kolem 360 zaměstnanců, kteří tam pracovali ještě v době totality, je jich dnes kolem 120.

Původní záměr nových vlastníků však byl bezesporu počet zaměstnanců nesnižovat, protože jinak by ani v letech 1993 až 95 neinvestovali do výstavby nové haly. Původní plány však bohužel nevyšly. „Od roku 1980 do roku 1990 jsme vyráběli ročně kolem čtyřiceti tisíc stožárů pro energetiku. Od té doby je to jen kolem dvanácti až patnácti tisíc stožárů za rok. Letos však díky tomu, že energetika investovala větší částku do rozvoje, vyrobíme stožárů přes dvacet tisíc, což je za několik let zpátky výjimečný rok,“ vysvětlil ředitel společnosti Milan Hamerník.

Mezi jejich produkci však patří také pilíře pro rodinné domky, rozpojovací pilíře pro elektriku, plynové stanice, trafostanice.
U odbytu trafostanic letos zaznamenali podle Miloše Hamerníka útlum. I zde se projevila ekonomická krize, kterou jim však částečně vynahradily stožáry a pilíře.

V pobočce v Roudné pak produkují drobné betonární výrobky, jako jsou kabelové žlaby, záchytové destičky, betonové trouby a klasické chodníkové dlaždice.

Vedení společnosti má uzavřené rámcové smlouvy se společností E–on do jara a se společností Čez až do konce příštího roku, přičemž konkrétní dodávky stanovují vždy na měsíc. „Stálí zákazníci platí bez problémů přesně na den. Ale u některých ostatních je platební morálka špatná a pohledávky se špatně vymáhají,“ doplnil ředitel Miloš Hamerník.

Kromě zajištěné práce mají zaměstnanci výhody navíc. Patří mezi ně i třináctý plat, který dostávají v červnu na dovolenou a pak i čtrnáctý plat v prosinci, což se celkem rovná sto procentům jednoho platu.

„Vaříme přímo tady, takže mají zaměstnaci zajištěné i obědy, za které platí patnáct korun. Hodnota oběda je 49 korun, takže padesát procent ceny doplácí podnik a zbývající rozdíl je placený z podnikového sociálního fondu. Na obědy chodí kolem šedesáti zaměstnanců,“ vysvětlil Milan Hamerník. Doplnil však, že na jídlo chodí také bývalí zaměstnanci podniku, kteří jsou již v důchodu.

Zmíněný sociální fond zahrnuje jednotlivé osobní účty zaměstnanců, kde má každý měsíčně 300 korun, ročně tedy 3600 korun. Finance si mohou lidé vyčerpat například také na zdravotní pomůcky, léky, lázně, ale i na dovolenou či dětské tábory.

„Vloni jsem využila příspěvek na dovolenou v zahraničí, ale někdo si za něj pořizuje třeba i pernamentky do lázní,“ svěřila se Dagmar Šimoušková, která pracuje v podniku jako mzdová účetní. Vedení podniku nezapomíná ani na bývalé pracovníky, kteří jsou již v důchodu. Každoročně pro ně připravují setkání. Letos se ho v Suchdole Nad Lužnicí v restauraci U Pávků zúčastnilo kolem padesáti důchodců.
Přesto, že je současná doba ovlivněná ekonomickou krizí, investují do výrobních prostor nemalé částky. „Prováděli jsme postupně generální opravy tří jeřábů, kdy každá stála přes milion korun. Na jaře jsme opravili silnici za osm milionů korun. Na ni jsme několik let šetřili,“ vysvětlil Miloš Hamerník.

V současné době podle jeho slov provádějí generální opravu armovacího stroje.