Když začaly přicházet první signály ze skláren v Chlumu u Třeboně o velkém propouštění a možném zastavení výroby, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů a senátor za větší část Jindřichohradecka Milan Štěch věřil, že se podaří pracovní místa lidem u Hejtmanu zachránit.

„Usiloval jsem o to, aby byl areál v Chlumu u Třeboně i nadále využitý pro výrobní účely a aby tam zůstala zachovaná nabídka pracovních míst. Nabízel jsem tehdy pomoc jak tamním odborářům, tak i vedení obce, že se budu angažovat přes Czech Invest, kde byla možnost přivést nějakého investora. Podmínkou ale bylo, mít zpracovanou nabídku o parametrech areálu a podobně. Přes opakované žádosti jsem ale nic nedostal a nakonec jsem nabyl dojmu, že se někdo z managementu snažil si objekty ponechat pod svojí kontrolou. To pro mne bylo hořkým zklamáním,“ ohlíží se do ne zas tak dávné minulosti odborářský boss.

Připouští, že poněkud jiná byla situace v textilním průmyslu obecně. Tam bylo nutné přivést nějaký „lepší“ produkt, který by znamenal vyšší pracnost. O to se například snažila i jindřichohradecká Jitka, která začala vyrábět mimo jiné tkaninu odpuzující klíšťata nebo využívající nanotechnologii, která se dala například využít pro oděvy ve zdravotnictví pro lepší boj s bacily.

Ale v tvrdé konkurenci asi ani tohle nebylo rentabilní. Nepovažuje se sice za odborníka v tomto směru, ale míní, že je to zákonitý důsledek přechodu na celosvětové obchodní podmínky. „Dovážel se k nám textil z Asie, kde se deklarovaly výrobní náklady v korunách, což znamenalo i nízké danění. To je nekalá konkurence, proti které český stát v té době nezačal trh včas chránit,“ míní Štěch.

Pokračuje, že není možné brát země, kde se zaměstnávají děti, za rovnocenné v soutěži a cestou by bylo takové zboží nedovážet.
„Bohužel, svět je obecně pokrytecký, sice říká, že přece nepůjde touto cestou, ale nezabrání tomu,“ doplnil.

Právě včera si odboráři připomínali 20. výročí generální stávky. A protože i odboráři v dnes zaniklých velkých továrnách na Jindřichohradecku hráli významnou roli v boji za udržení práce, zeptali jsme se odborového předáka, jaká je vůbec úloha odborů.

Podle Štěcha na počátku věřili, že jejich úloha bude obdobná jako na Západě. Tedy že hlavní formou budou kolektivní smlouvy. „Ale po pádu komunistického systému se zhoršila pozice zaměstnanců i v zemích západního sektoru. Bohužel, stále více lidí žije na dluh. Obchody jsou plné zboží, lidé si na to berou úvěry a rovnováha mezi cenou práce a bohatstvím se vychýlila,“ uvedl.

Odborářů mezi zaměstnanci ubývá. Lidé podle Štěcha nevěří na kolektivní ochranu, ale svoji sílu na vyjednávání nemají. „Přitom nikde na světe nevymysleli efektivnější metodu,“ dodal.

Sám o sobě tvrdí, že je optimistou, ale bohužel se potvrzuje, že se nelze zdravě vyvíjet, když morálka není nadřazená ekonomice. Je přesvědčený o tom, že je šance, aby se celý svět z krize dostal, byť u nás se v příštím roce ještě horší dopady do nezaměstnanosti teprve čekají.