Ve filmu o legendárních lyžařích Hančovi a Vrbatovi máte hrát důležitou postavu příběhu, sportovce Emericha Ratha. V jaké etapě je vznik snímku v současnosti?
Mělo by se točit právě teď. Emerich Rath byl velký sportsman a byl neuvěřitelně sportovně univerzální: kromě běhání na lyžích i boxoval, hrál hokej, jezdil na kajaku, dělal dálkové běhy – a ve všem byl velmi dobrý. Kolují o něm zajímavé legendy, jako že například v roce 1924 pádloval na kajaku tři sta šedesát kilometrů po Seině do Paříže na olympiádu. Takže je jasné, že nás čeká fyzicky náročné natáčení. V tuto chvíli se na to všichni připravujeme. Například já se otužuji ve studené vodě. (smích). A také jsem začal spolupracovat s Davidem Venclem, což je nadšenec z Teplic, který se připravuje na pokus o překonání rekordu v plavbě pod ledem na jeden nádech. Absolvoval jsem u něj kurz zaměřený právě na výdrž s dechem a také jsem se s ním otužoval, což by se mi při natáčení mohlo hodit. Kromě toho se snažím sportovat, pokud mám na to čas. Pustil jsem se do atletiky, běhám, hraju florbal a samozřejmě trénuju kondičku. Od svojí slečny, snowboardcrossařky Evy Samkové, jsem si „vypůjčil“ trenéra, ke kterému teď chodíme oba. Musím se zkrátka snažit – a to nejen kvůli roli. (smích) Samozřejmě teď, v době pandemie, odpadla posilovna, ale vždycky se dá cvičit doma anebo vyběhnout do Stromovky a dát si pár koleček.

Cvičíte společně se svou partnerkou?
Když je doma, tak ano, ale teď jí nastává sezona, takže vyjíždí často do zahraničí na tréninkovou přípravu a na závody.

Jako slavná závodnice musí být Eva přiměřeně soutěživá. Zajímalo by mě, když spolu trénujete, jestli se snaží být vždycky první?
Eva je samozřejmě soutěživá, ale naštěstí ne nějak patologicky. Má svou disciplínu, ve které exceluje, ale jinak si myslím, že je jí i proti srsti, když chce někdo být za každou cenu ve všem první. Ona sama říká, že ježdění na svahu ji prostě baví, a proto to dělá. A spolu nějaké soutěže příliš nevedeme, pokud to samozřejmě není přímo motivačním záměrem tréninku, ale nikdy to nepřekročilo nějakou únosnou mez. Samozřejmě, Eva je trénovaná atletka a má „namakáno“ mnohem víc než já, i když jsem zvlášť v posledních deseti letech také dost sportoval. Nicméně když spolu trénujeme, naše výkony jsou spíš vyrovnané.

Připravuje se také pokračování seriálu Poldové a nemluvně, což je komediální krimiseriál. Bavili jsme se o tom, že humor a legrace jsou pro váš život velmi potřebné. A jsou to i důležité ingredience každého partnerství. Smějete se s Evou často?
Na další řadu seriálu Poldové a nemluvně se moc těším. Sešla se tam výborná parta a legrace jsme si užili opravdu hodně. A jak je vidět z toho, že budeme točit pokračování, zasmáli se i diváci. A mimochodem, s Evou jsme se dali dohromady právě díky tomuhle seriálu. Poprvé jsme se potkali na Koncertě pro Světlušku, kdy jsem s ní dělal před kamerou rozhovor, a následně jsem na Instagram dával video právě z natáčení Poldů a nemluvněte, kde jsem blbnul s panenkou nemluvněte a říkal jsem tam, jakou máme na place spotřebu nemluvňat za jeden natáčecí den a podobně. Eva na to zareagovala a napsala mi, že vidí, že jsem skoro stejně vtipný jako ona. Takže humor nás spojuje od začátku. A je to velké pojivo našeho vztahu.

V seriálu Kukačky hrajete jednu z hlavních rolí. Tvůrci divákům předkládají velice zajímavé téma…
To máte pravdu. Jde tam o dvě rodiny, z nichž každá pochází z úplně jiného sociálního prostředí a má zcela jiné zázemí. Já hraju Martina, který je mladý ambiciózní architekt, Pražák, jeho rodiče jsou velmi dobře zajištěni a jsou zaměření především na kariéru. Kdežto druhá rodina žije na malém městě a ve středu jejích zájmů jsou barák a motorky. A najednou se zjistí, že jim před šesti lety v porodnici vyměnili děti. To je základní zápletka, která odstartuje další dění. Je to zajímavá výzva, protože jde o velice nezvyklou situaci. Člověk si dovede jen těžko představit, jak by se v takovém případě zachoval. Není totiž žádné optimální řešení. Vždycky půjde o nějaký kompromis, se kterým se musíte vnitřně smířit. Rozhodně nezávidím lidem, kterým se něco podobného opravdu stalo, ale na druhé straně jde z hereckého hlediska o skvělou příležitost, protože je tam co hrát.

Co se v takové situaci v Martinovi odehrává?
Bijí se v něm pocity, že na jedné straně má dítě, které se svou partnerkou šest let společně vychovává, předává mu nějaké své zkušenosti a pochopitelně se ho nechce vzdát, ale zároveň, když zjistí, že jeho biologické dítě vychovává někdo jiný, a navíc ve zcela rozdílném prostředí, má touhu poznat ho a zjistit, jakým způsobem žije. To je základní konflikt postavy Martina. A pak se samozřejmě jeho pohled na věc střetává s názory ostatních zúčastněných osob, které jsou velmi odlišné. Jeho partnerka, rodiče a pochopitelně i druhá rodina na věc nahlížejí po svém a jejich přístup celou situaci postupně vyhrocuje. Nechci divákům prozrazovat, kam se vše nakonec dostane, ale můžu slíbit, že bude na co se koukat.

Jaké další pracovní aktivity před sebou máte?
Momentálně finišujeme v Divadle na Vinohradech se zkoušením hry Matka od Jana Antonína Pitínského, což je černohumorná groteska. Odpremiérujeme si ji sice pouze interně – a pak budeme čekat, až ji budeme moci předvést lidem. Dalším představením, které budu zkoušet, je Nashův Obchodník s deštěm, kde budu mít roli Noea, jednoho ze synů rančera Curryho.

Čím se v této neobvyklé době zabýváte kromě cvičení a zkoušení v divadle?
Musím přiznat, že mi přišlo docela vhod to náhlé uklidnění, kdy má člověk víc času na cokoli. Začal jsem víc číst a také i psát. Nejde zatím o žádný ucelený literární útvar. Spíš jsou to takové moje úvahy, postřehy a pocity. Chtěl jsem to vždycky zkusit, ale člověk k tomu potřebuje víc soustředění a klidu, než mu umožňuje normální chod života. Takže doufám, že to časem dovedu do nějakého zdárného konce. A také mi tenhle čas umožnil více se zamyslet nad sebou samým a nad tím, co vlastně od sebe a od života chci.