Maud Charlotte Mary Victoria se narodila 26. listopadu 1869 v Marlborough House v Londýně, jen co by kamenem dohodil od Buckinghamského paláce.

Princezninými rodiči byli Edward a Alexandra, princ a princezna z Walesu, a prarodiči z otcovy strany královna Viktorie a princ Albert. Edward byl sice následníkem trůnu, ale jeho chování bylo volnomyšlenkářské, byl až moc společenský a nenapravitelný sukničkář.

To Alexandra – dánská princezna, o jejíž kráse se mluvilo daleko široko – měla hříšníka po svatbě napravit. Nepovedlo se. Zatímco Edward střídal milenky, starala se jeho choť o šest společných potomků, a vzdor manželovým nevěrám ho milovala, měl pro ni kouzlo…

Podívejte se na video o královně Maud:

| Video: Youtube

Živelná, malá holčička

Nejmladší dcera Maud strávila velkou část dětství v Sandringhamu, kam se její rodiče po svatbě přestěhovali. (Dnes je Sandringham House znám jako vánoční sídlo britské královské rodiny.) Vzdělání získala v liberálním prostředí od soukromých učitelů a své matky, která byla talentovanou malířkou a učila umění, malbu, vyřezávala ze dřeva, hrála na klavír… 

Také fotografie byla koníček, který ji provázel celý život. V neposlední řadě byla známá svým neotřelým módním vkusem a jedinečným smyslem pro eleganci. Poslední dánská královna Markéta II., možná díky stejným předkům, podědila módní geny taktéž. 

close Královna Markéta II. info Zdroj: Profimedia zoom_in Poslední královna Markéta II. je stejně jako Maud velmi stylová dáma. Obě ženy pojí pokrevní pouto.

Princezna Maud byla živelné, odvážné dítě, ale jen mezi svými, jinde byla plachá, moc nemluvila. Měla ovšem silně vyvinutou empatii a ráda pomáhala, kde to bylo zapotřebí. Díky dánským kořenům své matky často navštěvovala i Dánsko. 

Po dovršení osmnácti let se zamilovala do kamaráda z dětství, ale princ František z Tecku její cit neopětoval. Tak se stáhla do sebe a odmítala nápadníky, až se babička Victorie divila, proč se krásná dívka nevdá.

V šestadvaceti se Maud zasnoubila, byla to z nouze ctnost. Budoucí choť a současně bratranec, dánský princ Carl (druhý syn dánského korunního prince Frederika, bratra Maudiny matky Alexandry, a princezny Louisy Švédské) ji však už dlouho obdivoval.

Ano mu řekla v roce 1896 v Buckinghamském paláci, a to jen proto, že jako druhorozenému nehrozil nutný odchod do Dánska. Tam Maud nechtěla. Jenže… tlak manželovy rodiny byl silnější. Až do roku 1905 žili v Dánsku. Následně Norové vyhlásili nezávislost a Carl (posléze Haakon VII.) přijal norský trůn. Celá rodina se stěhovala do Osla, kde lze Maudiny stopy najít dodnes.

Královský palác v Oslu

Když přišla rodina nového vládce do královského paláce, moc toho v něm nebylo. Švédští předchůdci většinu vybavení i obrazů po rozpuštění unie odvezli. V té době tu chyběla voda, koupelny i prádelna… Královský palác v Oslu byl postaven v letech 1824–1849 a žilo v něm mnoho králů. Nicméně Maud a její manžel král Haakon, byli podle webu Royal Central první, kdo využívali palác jako trvalé sídlo. 

Maud vzala novou výbavu paláce do vlastních rukou a dlouhá léta vytvářela i sbírku obrazů, především norských umělců. Zásadní díla jsou zde stále k vidění, mnohá zůstala uschována v královských sbírkách. Palác je přístupný, ale vnitřní části si lze prohlédnout jen v létě, to když královská rodina odjíždí do letního sídla.

close Královna Maud info Zdroj: Profimedia zoom_in Fotografie královské rodiny z roku 1898.

Socha královny Maud i její stáje

Socha v životní velikosti, jako pocta královně Maud, stojí západně od královského paláce. Její autorkou je Ada Madssenová, a dílo odhalil král Olaf V. roku 1959. Říká se, že je to nejkrásnější socha v celém parku. Nepřehlédnutelná je i díky zahradním umělcům, kteří kolem ní tvoří každý rok jiná umělecká díla z květin. Kopie této sochy je v Londýně v rezidenci norského velvyslance. Královna Maud se vždy zajímala o zvířata a už jako malá jezdila na koni. Když přišla do Osla, začala se věnovat potřebné práci ve stájích, které byly postaveny s palácem a vešlo se do nich osmatřicet koní.

Pod jejím vedením byly stáje rozšířeny a v letech 1908 až 1911 přestavěny. Vzor? Stáje v Buckinghamském paláci. Královské stáje v Oslu sloužily do roku 1940. Poté se z nich staly skladovací prostory a garáže, dokud nebylo rozhodnuto přestavět části budovy královny Sonji v Uměleckou stáj (KunstStall) a otevřít ji roku 2017 veřejnosti jako galerii.

Panství Bygdøy

Venkovské sídlo, kam se rodina přesouvala na léto, se nachází na Bygdøy v Oslu a má rozlohu přibližně 8 093 720 m2 a 2 994 676 m2 obdělávané půdy. Maud panství uspořádala tak, aby ho mohla rodina užívat jako sídlo letní. Nechala je zrekonstruovat a sama se pustila do úprav zahrad v anglickém stylu.

Poloostrov Bygdøy je nyní oblíbenou prázdninovou destinací:

Od roku 1913 není sídlo přístupné veřejnosti, ale i přes plot se dá vidět mnohé… Po smrti krále Olafa V. (1991), jediného syna královny Maud, byl park zanedbán, ale roku 2003 došlo k zahájení restaurátorských práci. Trvaly čtyři roky, poté král a královna obnovili tradici užívání Bygdøy jako letní rezidence…

Aristokratické mauzoleum a památka

Maud sice žila v Norsku, ale zemřela v rodném Londýně. V říjnu 1938 navštívila Británii, kde se jí později udělalo zle a byla hospitalizována v Londýně. Operace břicha proběhla dobře, ale následoval smrtící infarkt… Královna skonala 20. listopadu. Ač si kdysi přála spočinout v rodné hroudě, plula její rakev na britské bitevní lodi po moři do Norska.

Smuteční obřad se konal v pevnosti Akershus a královnin sarkofág byl umístěn v Margaret Hall, dokud nebylo vybudováno trvalé mauzoleum. Během druhé světové války byl sarkofág držen v tajnosti v kostele Old Aker. Roku 1948 byl přenesen do Královského mauzolea na zámku Akershus.

V centru Osla je krátká ulice pojmenována na počest královny. Vede z radničního náměstí u krále Olafa V. na západ od centra města. Ulice má čtyři pruhy a od druhé světové války je součástí moderní obchodní zóny. I ve Stavangeru a Bryne v západním Norsku nesou ulice vděčně královnino jméno.

Na počest královny nazval norský polárník Roald Amundsen neznámé pohoří v Antarktidě, které objevil při výpravě k jižnímu pólu roku 1911, pohořím královny Maud. Její jméno nese i část Antarktidy nazvaná Země královny Maud, v Kanadě mají Záliv královny Maud.