Máte za sebou dovolenou s trochu dramatickým začátkem…
Josef
: Po příletu na Bali nám bohužel onemocněla Stella. Horečka se u malých dětí vyskytuje celkem často, ale tentokrát nezabíraly ani klasicky dostupné léky, které jsme s sebou vezli. Po několikadenním boji jsme se rozhodli, že je čas vyhledat odbornou pomoc v místní nemocnici.

Martina: Nicméně když plánujeme dovolenou, bereme v potaz i dostupnost zdravotní péče. Na Bali, kam každoročně míří více než pět milionů turistů, jsou nemocnice pro ně na skvělé úrovni. Takže i přesto, že jsme se na několik dní ocitli v nemocničním pokoji, byli jsme přesvědčeni, že Stella je v dobrých rukou. A nespletli se! Druhý den po hospitalizaci už běhala s kapačkou po dětském oddělení. Taky jsme byli moc rádi, že nás lékaři nechali oba přespávat se Stellou v pokoji a umožnili s ní být čtyřiadvacet hodin denně. Musím říct, že to nesla statečně, na rozdíl od maminky…

Martina Pártlová s Josefem Vařekou ve společném rozhovoru u Honzy Dědka:

Zdroj: Youtube

Zbytek dovolené už proběhl hladce?
Martina: Vzhledem k tomu, že jsme byli pryč déle, tak se událo poměrně dost věcí. S Josefem to seklo den po návratu z nemocnice, kdy ho postihla horečka a po několika dnech trápení se i on rozhodl vyhledat lékařskou pomoc. Nakonec skončil na antibiotikách kvůli nějaké bakterii. Prostě prvních deset dní naší cesty nebylo úplně nejlepších, ale to k cestování po Indonésii asi patří.

Někdy se zdá, že když se na dovolené nic nestane, člověk si ji ani pořádně nepamatuje. Máte to tak?
Josef: Myslím, že ne… Z dovolený si většinou pamatujeme jen ty hezký věci, na ty ošklivý si ani nevzpomeneme.

Martina Pártlová je spokojenou maminkou, která si už novinové články, ani anonymní vzkazy osobně nebere.
Martina Pártlová: Na plastiku jsem šla kvůli anonymům a tlaku lidí z bulváru

Neočekávané věci ale prověří vztah, ukážou, jak partneři reagují v krizové situaci. Kdo z vás je klidnější a racionálnější?
Martina: Myslím, že s tím Pepa bude určitě souhlasit, když řeknu, že já. Nicméně oba krizové situace zvládáme celkem dobře. Já tedy samozřejmě trochu líp.

Na cestě jste si „odskočili“ na chvíli i do Austrálie, to byl spontánní nápad?
Josef
: To byl plán – víza nám vynutila potřeba opustit zemi. VOA (Visa on Arrival) platí jenom třicet dní a po jejich vypršení musí člověk vycestovat ze země, nebo si je prodloužit. My se rozhodli zamířit do Austrálie.

Martina: Z Čech to není zrovna kousek, asi bychom se pro cestu do Austrálie nikdy nerozhodli, právě kvůli obrovské vzdálenosti. Naopak z Bali to do Perthu, který je na západním pobřeží Austrálie, trvá jenom tři a půl hodiny letadlem. Tak odkud a kdy jindy tam jet než z Bali?

Kdo z vás je plánovač cest a vůdce?
Martina
: Já jsem vybalovač kufrů a uklízeč, plánování nechávám na Pepovi. Z toho by mi asi praskla hlava. A kdo je u nás vůdce? No, vždycky jsem si myslela, že já, ale to jsem se šeredně mýlila. Jsem za to vlastně ráda, alespoň není na mně, když se nějaký plán úplně nepovede.

Josef: Je to tak. U nás je to jednoduché, já plánuju, kam pojedeme, a Martina, co si s sebou zabalíme.

Martina Pártlová si zahrála v řadě muzikálů. Kromě sólové kariéry je také zpěvačkou v kapele Čechomor a jednou třetinou komického tria 3v1.
Martina Pártlová: Někdy bych se ráda trošku pohádala, ale partner nechce

Jak se vám v Austrálii líbilo, co zajímavého vás tam potkalo?
Josef
: Austrálie pro nás byla skok do úplně jiného světa, a to nejen díky přírodě, kterou tato odlehlá země disponuje. Nedokážeme jednoznačně říct, jestli jsme z ní odjížděli s dojmem dobrým, nebo špatným. Austrálie je zvláštní země. Otevírací doby restaurací, obchodů i atrakcí byly někdy frustrující. Delfíní záchrannou stanici třeba zavírali už ve tři, otevírací doba některých restaurací byla jen od jedenácti do dvou odpoledne, a vzhledem k tomu, že jsme cestovali v obytňáku, nás překvapilo, že i recepce v kempech měly do sedmnácti. Naše chyba, že jsme si tohle nezjistili a jeli dost na blind…

Martina: Austrálie je obrovská země a cesty mezi jednotlivými městy a oblastmi byly někdy až příliš vyčerpávající. V hlavním městě jsme se potili v pětačtyřiceti stupních Celsia, zatímco o pouhých čtyři sta kilometrů dál bylo jenom dvacet stupňů. Na druhou stranu musíme přiznat, že australská flóra a fauna byly něco úplně nepopsatelného. Ve městě jsou místo holubů papoušci a u silnice za městem místo srnek klokani.

Mnoho lidí nechápe cestování do větších dálek s malým dítětem, jak tohle prožíváte vy?
Josef
: Je jasné, že každý má vlastní preference a některým lidem může více vyhovovat zůstat s dítětem doma. Každá rodina má své cesty a způsoby, jaké si vybírá, respektujeme různé přístupy k rodičovství. My jsme ale neustále v pohybu, Stella s námi chodí i do studia, na schůzky… Takže cestování s ní nevidíme jako problém.

Takto zatím vypadá dům, který na Bali staví:

Martina: Samozřejmě, cestování s dítětem má i jisté výzvy, ale nevidíme je jako problém. Čím menší dítě je, tím více se nám zdá flexibilní a otevřené novým věcem, vytváří si nové zážitky, poznává nová místa a kultury, což může být prospěšné pro jeho vývoj. Takže nejlepší doba na cestování s malým dítětem je kdy? Právě teď. Neexistuje žádný ideální věk, ve kterém byste měli začít cestovat s dítětem. Každý věk přináší své výzvy, ale také jedinečné zážitky. Navíc platí, že děti do dvou let mají často nárok na mnoho výhod, včetně cestování zdarma. Proto nečekejte na to, až budou velké.

Shodnete se plně i na výchově?
Josef
: Shodneme se určitě na tom, jaké bychom si přáli, aby měla Stella životní hodnoty, jaké bychom pro ni chtěli vzdělání, do jaké školky bychom ji rádi dali. My pořád říkáme, že máme výchovu pokus– omyl… Sice máme jen jeden pokus, ale věříme, že děláme, jak jen nejlíp umíme. Nemyslíme, že by měl někdo patent na výchovu a na to, jak všechno s dítětem dělat správně.

Veronika Arichteva
Herečka Veronika Arichteva: Jako máma vnímám řadu věcí jinak

Máte čas i na trochu romantiky ve dvou?
Martina: No, to moc ne… Hlídání máme jen o víkendech, kdy jezdí babičky s dědečky, a to jsme většinou každý na jiném konci republiky. Byli jsme bez Stelly asi jen dvakrát o víkendu a stejně jsme po babičce furt žebrali fotky malé, stýskalo se nám. Jsme takoví závisláci, hlavně tady Pepa. Nicméně už se docela těšíme, až začne chodit do školky, že si zajdeme alespoň na oběd a budeme mít chvilku jen pro sebe.

Na dovolené jste se angažovali v tamním psím útulku, jestli se tak dá nazvat, což muselo být náročné… Jak se ona pomoc vyvíjí?
Martina
: Bylo hodně náročné to spíš vidět. Všichni jsme tam začali plakat. Bylo tam asi sto padesát psů na malém prostoru, spousta zachráněných zmrzačených pejsků ze silnice, nepředstavitelný zápach, ohlušující štěkot a jedna maličká paní, která se těmhle psům snaží zoufale pomoct. Nicméně Putuswiti, tak se ta úžasná dáma jmenuje, se nedalo pomoci jinak, než že jsme jí věnovali finanční dar na provoz. Byla za pomoc moc vděčná…

Pártlová, Vařeka, dceraMartina Pártlová s Josefem Vařekou a dcerou StellouZdroj: se svolením Martiny Pártlové a Josefa Vařeky

Byla tohle čistě relaxační dovolená, anebo jste sbírali inspiraci pro své nové projekty?
Josef
: Na Bali se nedá dělat nic jiného než relaxovat. Vždycky si říkáme, jak na místě budeme psát nové písničky, texty, vymýšlet různý projekty, ale nikdy na to nedošlo. Když jsme tam, nastává balimood a s ním sladké nicnedělání. Nejsme schopní ani odpovídat na pracovní e-maily… Ale vždycky se na cestách nějak vyklidníme, uzdravíme na duši i na těle.

Nedávno jste po dlouhé době vydal desku se svou kapelou, což byla událost. To je jako mít další dítě, ne?
Josef
: Je to vymodlené dítě, čekal jsem na něj devět let! Vyplatilo se. Deska je energická, zábavná a plná hostů. Je na ní třeba i Martina nebo kapela Rybičky 48.

Co bude následovat, je to pro vás přece jen velký návrat?
Josef
: Kapela nehrála od roku 2016. Že se vrátíme zpátky deskou a koncertním tour, jsem už moc nečekal. Proto si vážím všech, kdo chodí na koncerty a poslouchají nás. Aktuálně se připravujeme na open air hraní a zrovna teď sedíme ve studiu nad dalším singlem, který spatří světlo už na jaře.

Vy jste si nechal desku vytetovat, stejně jako jméno své dcery. Děláte to tak s každým důležitým životním milníkem?
Josef
: Koukám na svoji ruku, na který mám námořníky, lano s kotvou. Na lodi jsem přitom byl snad jen jednou. Všechna tetování asi nemají úplně smysl.

Martino, jak vy vnímáte tetování?
Martina
: Miluji tetování. Hlavně na chlapech. Miluji tetování po celém těle, kromě obličeje. Líbí se mi ale i u ženských, navíc když má holka krásný tělo, je radost na tetování koukat. Já sama jich pár mám, ale jak bych to řekla, no, některá už jsou dosti retro. Jsem v tomhle posera a bojím se něco nechat přetetovat. Nemám ráda bolest.

Sandra Pogodová
Sandra Pogodová po drsném pobytu na Sahaře: Myslím, že už vydržím všechno

Vy máte v plánu také vydat desku a pokřtít ji na svém koncertě v pražském Foru Karlín. Má být v prosinci. Už je deska ve výrobním procesu?
Martina
: Deska už je konečně dozpívaná. Dlouho jsme ji nemohli dodělat, protože jsem byla stále bez hlasivek. Ale aleluja, už půjde brzo do výroby… Máme z ní všichni neskutečnou radost. Tím my, myslím mě, Pepu, který psal texty, a Marcuse Trana, který dělal hudbu. Všichni tomu projektu hodně věříme a doufáme, že se nepleteme v tom, že je to skvělá deska.

Na Josefově desce jste hostovala, byl to přirozený proces? Bude i on na té vaší?
Martina
: Vždycky jsme si s Pepou říkali, že nechceme být jako Eva a Vašek, že nechceme zpívat společné duety, ale tady se to hodilo. Nejde o klasický duet, ale Josef tam napsal ženský part, a přece ho nenechám zpívat nějakou cizí ženskou! Na mojí desce je Josef prakticky všude, už tím, že psal všechny texty a figuruje tam i jako vokalista.


Nahrává se anketa ...

Nosíte si práci domů?
Josef
: My v té práci vlastně žijeme 24/7. Spoustu jí uděláme hlavně z domu. Takže, ano, nosíme.

Jakými jste si navzájem kritiky, dokážete vyslechnout konstruktivní rady jeden od druhého?
Josef
: Určitě si oba rádi poslechneme názor toho druhého, popřemýšlíme o něm, a pak si všechno stejně uděláme podle sebe.

Martina: Ale ne, já si určitě nechám od Pepči promluvit do duše a snažím se z toho si i něco vzít. Už jen proto, že on vidí řadu věcí jinýma očima, pro mě je to inspirativní.

Karel Holas, Ondrej Kandráč a František Černý ze skupiny Čechomor
Stojíme o kolegiální partnerství, ne o hádky, říká kapela Čechomor

Nedávno jste měl narozeniny, ale ty velké kulaté byly loni, takže se asi hodně slavilo. Letos bylo slavení skromné?
Josef: Co vám budu povídat! Loni jsem slavil narozeniny večer v baru s kluky z kapel, ve kterých hraji. A letos se konala oslava s dětmi v aquaparku.

A žádost o ruku už je oficiální, legitimní? Jak vůbec dopadla?
Martina: To bylo požádání o ruku z leknutí, a z leknutí bylo i přijato… Takže bychom žádost za legitimní nepovažovali.