Sara Sandeva se toho nebojí. Kvůli dobré roli by šla třeba i dohola

Začátkem června měl v Praze na Letní scéně Musea Kampa premiéru divadelní recitál Marta, vytvořený k osmdesátým narozeninám populární zpěvačky Marty Kubišové, kde spolu se Zuzanou Stavnou zpíváte Helenu Vondráčkovou. Měla jste už možnost se s ní někdy setkat?
Zatím ne, a ani nevím, jestli se setkáme, ale i tak je to pro mě veliká čest, že ji můžu ztvárnit. 

Helena celý život nosí blonďaté vlasy, vy je máte hnědé. Neuvažovala jste, že byste šla kvůli této roli na blond?
To si bohužel nemůžu dovolit kvůli jiným projektům. Ale samozřejmě mám paruku a musím říct, že se na každé vystoupení strašně těším. Už nějakou dobu jsem si přála změnu. Přece jenom pořád hraju se svým odstínem barvy vlasů a kvůli roli jsem si je nikdy nebarvila, nikdy jsem si je ani nijak zásadně neostříhala, takže jsem si akorát říkala, že kdyby mi někdo zavolal a dal mi opravdu dobrou roli, kvůli které bych se musela ostříhat, obarvit a podobně, udělala bych to. Třeba nějaká podobná nabídka přijde, těším se na to. Tady mi to umožnili parukou. Nějaké večery o prázdninách mě tak uvidíte blonďatou. (smích)

Houslistka Markéta Muzikářová v šestačtyřiceti porodila. Má krásného chlapečka

Do jak velké změny byste s vlastními vlasy byla ochotná jít? Nechala byste se ostříhat třeba i dohola?
Šla bych i dohola, kdyby to tedy byla dobrá role a opravdu to mělo smysl. V takovém případě bych kvůli roli byla asi schopná i zhubnout, ztloustnout, cokoli… Mě baví, když je to do detailu propracované a když kvůli roli musíte dělat něco navíc.

Teď se hodně psalo o tom, že jste točila se srbským režisérem Goranem Stankovićem seriál Nečistá krev. Jak jste se k tomu dostala? Máte v zahraničí svou agentku?
Má to dlouhý příběh. Zhruba před pěti lety jsem byla na dovolené ve své rodné zemi Makedonii a nějak jsem zrovna měla volný víkend a nudila se, tak jsem partě řekla, co kdybychom jeli do Srbska, že se tam zaregistruju do agentury, protože jsem věděla, že se tam hodně točí, a zároveň že si prohlídneme Bělehrad. Tak jsme tam jeli, já se skutečně zaregistrovala v agentuře, jenže mi řekli, že srbské role hrát nemůžu, protože mám příšerný přízvuk (smích) a mohla bych hrát jen cizinky, z čehož jsem byla trošku smutná.

Říkala jsem jim, že se správný přízvuk klidně kvůli roli naučím, tak si asi řekli „no dobře“ a dál se nic nedělo. Teď se mi zhruba po pěti letech ozvali s tím, že byl vyhlášen casting na seriál Nečistá krev, na významnou roli Sofky, a bylo velké štěstí, že jsem ji dostala, protože už před tím dělali celorepublikový casting v Srbsku, pak po celém Balkáně a nemohli nikoho najít. Až pak si asi v agentuře vzpomněli, že mají ještě jednu herečku v Česku, která neumí srbsky, a řekli si, že ji zkusí. (smích) Napsali mi, doma jsem natočila požadovanou scénu a s naprosto příšerným přízvukem v srbštině jsem jim to odeslala. No a nějak se stalo, že mě vybrali. Bylo to úžasné.

Brala byste i do budoucna hrát více v zahraničí? Myslím, že jste typ, který by se tam skvěle hodil…
Děkuji. Trochu to k tomu směřuje. V Srbsku budu natáčet další projekt. Odepsala mi agentka, která pracuje na celosvětovém trhu, a chodí mi i nějaké další castingy, ale víte co, v této branži je strašně velká konkurence, nejsem naivní. Je tolik věcí, které si musí sednout, abyste zrovna vy dostala tu roli, že jediné, co pro to můžu dělat a snažím se to dělat, je, že se učím jazyky a pokouším se zdokonalovat v tom, abych mohla být svobodná, kdybych někdy hrála v jiném jazyce, než je srbština a čeština.

Slavní spolužáci v showbyznysu: Kdo se do sebe zamiloval, komu přezdívali Moucha

Jaké další jazyky ještě ovládáte?
Samozřejmě makedonštinu, angličtinu a rozumím bulharsky a chorvatsky.

Váš partner Jakub Prachař je též herec a také moderátor. V umělecké branži se pohybuje prakticky od dětství. Řešíte spolu práci? Dává vám nějaké rady ohledně herectví?
O práci se samozřejmě bavíme a vzájemně se ve všem podporujeme.

Začátkem roku jste trávila hodně času na dovolených, chystáte se ještě někam, nebo teď už se budete věnovat jen práci?
Dovolené jsem si už odbyla, až skoro do srpna jsem zahlcena prací. Kdyby mi samozřejmě nějaké volno vyšlo, ještě někam odletím, ale momentálně se maximálně soustředím na to, že je přede mnou pracovní léto.

Na Primě jste s Kubou měli seriál Dvojka na zabití. Bude pokračovat?
Ano, bude pokračovat, chystá se druhá řada, ale zatím ještě netočíme.

Překvapilo mě, když jsem se dočetla, že ráda boxujete. Je to pravda?
Ježiš, já to miluju! Kéž by mi v nějakém filmu dali roli boxerky. Hned bych do toho šla. Musím přiznat, že jsem strašně líná a u žádného sportu jsem nikdy dlouho nevydržela, nikdy mě to bůhvíjak nebavilo, protože jsem na sport docela antitalent, ale box mě strašně baví, boxuju už skoro rok. Nevěnuju se tomu každý den, ale snažím se alespoň dvakrát v týdnu. Je to věc, u které neskutečně vypnu, ale zároveň i nabírám kondičku a posiluju celé tělo. Pro mě je to značka ideál a zbožňuju to.

Jak jste se k tomu dostala?
Napadlo mě to úplně jednoduše. Protože už jsem vyzkoušela skoro každý sport a žádný mě nebavil, zbýval box. Tak jsem si řekla, že to zkusím a chytlo mě to. Strašně se mi líbí takové ty filmy, kde jsou ženské boxerky. Jsou silné, a přitom vypadají krásně a sexy. Vždycky když jsem nějaký podobný viděla, říkala jsem si, že je to super. Šla jsem na první hodinu, ale rozhodně jsem tak hezky a sexy nevypadala. (smích) Nicméně je to sport, u kterého jsem zůstala doteď.

Herečka Bára Štěpánová: Role mi nikdo nenabízí

Nebojíte se toho, že naberete hodně svalů?
Zas tak často ho nedělám, to u mě nehrozí. (smích)

Když se vrátím k vašim začátkům, chtěla jste být vždycky herečkou? Nevěnovala jste se i modelingu?
Ne, dost často se to plete. Od šesti let jsem měla jasno v tom, že chci být herečka. Modeling mi lidé často podsouvají, protože jsem měla hodně focení spojených s rozhovory do různých magazínů, z čehož vznikly většinou krásné fotky. Když si vás vezmou do parády vizážisté, stylisté, kadeřníci a podobně, vypadáte krásně. Navíc vás fotograf krásně nasvítí, takže potom trochu zdání klame. Ale opravdu v těch šesti letech jsem přišla s tím, že chci být herečka a rodiče mě v tom podporovali.

Dali mě na různé dramatické kroužky, na zpěv, tanec, táta se pokoušel i na tenis, ale brzy pochopil, že to nejde. (smích). Takhle to tedy nějak začalo. Pak jsem zkusila chodit na castingy a ve čtrnácti letech jsem dostala svou první roli v Divadle La Fabrika, pak ve filmu Život je život a pak přišel seriál Gympl s ručením omezeným. Vzali mě na Pražskou konzervatoř a od té doby jsem opravdu vděčná za to, že ty nabídky pořád chodí a já si je užívám.