Loňský rok byl milníkem pro vás oba, jeden dovršil osmdesátku, druhý přesnou polovinu. Jak ta jubilea na sobě vnímáte?
Felix st.:
Jsem rád, že jsem se dožil řádově tak vysokého věku v plné síle a zdraví. Dá se říct, že jsem měl v životě štěstí.

Podívejte se na rozhovor s Felixem ml. a jeho sestrou Annou:

| Video: Youtube

Felix ml.: Já osobně můžu říct, že čtyřicítkou život začíná. Mám dvě děti, práci, kterou mám rád, nejsem ani mladé ucho, ani starý nebožák. Pokud budu mít kořínek a vitalitu po tátovi, mám se na co těšit! Život je krásný a je důležité mít nesmyslné věci „v patřičných místech“. Za to děkuji svému otci. On umí žít a já to od něj odkoukal, nejen jak hrát a být naprostý profík, ale umět i žít a pracovat na sto procent.

Jakými dárky jste se obdarovali?
Felix ml.: Žádnými. Všechno už máme. Tátovi jsem, myslím, dal dobré červené víno a on mi přispěl na catering na mém narozeninovém koncertě v divadle Semafor.

Šedesát let na scéně je úctyhodná doba, co pro vás znamená?
Felix st.: Šedesát let na jevišti je úžasná doba. Když si uvědomím, kolik to bylo koncertů a vína, nemůžu tohle ani pochopit. Vždyť šlo skoro o 15 000 vystoupení doma i v zahraničí. A nejen na scéně i mimo ni! Kilometry a kilometry cest, hotely a i život za scénou…

Máte podobné ambice?
Felix ml.: Žiju jiný hudební život než otec. Doba je jiná. A ambicí bych to nenazýval. Úspěch bude, když se dožiju šedesátky.

Jméno Felix u vás v mužské linii pokračuje. Jde váš vnuk v hudebních stopách? Snažíte se mu oba ukázat svět hudby?
Felix st.: U mně byla přezdívka Felix šťastná (vlastním jménem je Antonín, pozn. red.), a uchytila se hned v první moment. Proto jsem tak pojmenoval i svého syna. Je to jeho právoplatné křestní jméno, žádná přezdívka. Věřím, že i jemu Felix přinese hodně radosti.

Felix ml.: Můj syn Felix hraje na klavír a klarinet. Vidím, že má hudební sluch a rytmus, bez kterého muzika nejde. Jaderný fyzik z něj nebude. Je čas brát jeho vlohy vážně a začít ho pomalu připravovat na konzervatoř. Uvidíme. Mladší Rafael je totéž, hraje na klavír a je hudebně talentovaný.

Jak zasvěcování do muziky probíhalo mezi vámi dvěma?
Felix st.: Přirozeně, odmala žil v domě muziky a herectví své maminky Dády. Jeho dědeček, profesor Karel Patras, sólový hráč České filharmonie, učil i na Akademii múzických umění v Praze. No, a já se těšil z každého muzikantského krůčku, který synovi vyšel.

Tyto fotky si z posledního koncertu dala na svůj instagram Anna Slováčková:

Felix ml.: Jako kluk jsem nasával všechnu hudbu u nás doma i v práci rodičů. Viděl jsem tátu, jak cvičil na klarinet často, a líbilo se mi to. Máma byla taky plná nápadů, vystupování a natáčení písniček. Nespočet koncertů a představení pro děti jsem absolvoval jak s mámou, tak s tátou, člověk to podvědomě dostává do sebe a formuje se.

A co vaši prarodiče?
Felix ml.: Za mnohé vděčím i dědečkovi, který byl sólo harfistou České filharmonie, cvičil se mnou na klavír a hodně se mi hudebně věnoval. Hudba byla zkrátka všude a každý den. Třeba hudba Semaforu, Ivana Mládka, Svěráka–Uhlíře, písničky mámy, hudba klasická, swingová, jazzová… V sedmi letech jsem začal poslouchat i Lucii a byl už jako dítě fascinovaný touto skupinou a Davidem Kollerem. Samozřejmě tady byla i docházka na klavír, na bicí, do sboru a tak. Měl jsem štěstí na pedagogy.

Dokážete přijmout kritiku? A jste si navzájem objektivními kritiky?
Felix st.: Umíme si říct, co se nám na nás líbí i co ne. V tom nemáme žádné zábrany.

close Felix Slováček ml. info Zdroj: se souhlasem Felixe Slováčka zoom_in Felix Slováček ml. teď diruguje svého otce.

Felix ml.: Jsme kritičtí jeden k druhému, ale zároveň se umíme pochválit. Poslední dobou se jen chválíme. Hlavně táta nás chválí. Je to tím, že už má co chválit a být na nás – na mě i sestru – pyšný. V minulosti chválou šetřil.

Které vzájemné spolupráce si ceníte nejvíce?
Felix st.: U Felixe si cením jeho houževnatosti v muzikálech a divadelních představeních. Jeho muzikálnost při vystupování s Big Bandem i jinými soubory, včetně symfonických orchestrů. V neposlední řadě mám radost z jeho nadšení pro dirigentskou taktovkou.

Felix ml.: Vůbec to, že můžeme společně být všichni na jednom pódiu, je skvělé, vážím si každé takové chvíle.

Řekněte něco o projektu Lady Carneval, který máte čerstvě za sebou v premiéře?
Felix st.: Pro mě je klíčovým pokračováním toho, co jsem dělal, hrál a zažíval s Karlem Gottem. Trochu mě ale mrzí, že ze zakládajícího Štaidlova orchestru jsem zůstal už jen já.

Felix ml.: Byla to show se vším všudy. Především nejde o imitaci Karla Gotta. Ladislav Bubnár zpívá jeho songy po svém. K němu se přidá velký orchestr, sbory, dětský sbor, špičkoví muzikanti, světla, tanečnice, elektronika… moderní aranžmá Gottových skladeb, která nejsou nesmyslná, včetně elektronické složky. Vše je udělané opravdu dobře a vkusně, ne jako u některých našich předních jedinců, kteří aranžují Gottovy skladby nevkusně a jen se sami předvádějí. Bylo to úžasné, jsem nadšený, že přišlo opravdu hodně lidí. Ocitnout se na jednom pódiu s mým otcem a sestrou bylo skvělé a dojemné. Vždy si to rád zopakuji. Už se těšíme na Slovensko.

S tímto koncertem pojedete ale i do zahraničí…
Felix st.: V zahraničí jsem byl s Karlem Gottem, jak se říká, pečený vařený, a znovu se těším na potlesk a rozzářené oči posluchačů.

Felix ml.: Ano. Doufám, že ta ambice pořadateli vydrží, moc by mě to bavilo. Je v plánu tuším Německo, Polsko a Slovensko.

Nelákalo vás žít a tvořit v cizině?
Felix st.: Cizina je zajímavá, posluchači různí, to podle země, kde se koncertuje. Ale doma je doma.

Felix ml.: Když jsem studoval v Norsku, s touto myšlenkou jsem si zahrával. Tedy, že bych v Norsku zůstal. Ale měl se mi v Čechách narodit syn Felix, a tím bylo vše vyřešené.

Jací jsou Češi hudební fanoušci, posluchači?
Felix st.: To bychom je museli rozdělit podle různých žánrů. Zcela jiný je posluchač na koncertě symfonického orchestru, a ten na koncertě populární hudby. Nejhorší je takový, který přijde, sedne a řekne: „Tak ukažte, co umíte!“


Nahrává se anketa ...

Felix ml.: Globálně asi dobří. Bohužel se jim třeba v rádiu předhazují pořád ty stejné, hrozné nemelodie, nápěvy a primitivní popěvky. Jsme ale národ hudební. Když hraji nebo vystupuji na koncertech, kde mou hudbu publikum ještě neslyšelo, najednou ti lidé „objeví Ameriku“ a jsou rádi, chodí pak za mnou, že se jim moc líbila.

Vaše rodina prožívá nyní dost náročné období, máte pro tento rok přání či předsevzetí?
Felix st.: Předsevzetí je být zdravý a šťastný. A Aničce přeju hlavně moc štěstí, aby všechno ve zdraví zvládla.

Felix ml.: Přeji si jenom zdraví pro Aničku, pro svoji rodinu a své rodiče. Taky aby to dětem šlo ve škole, bavila je hudba i kroužky, na které chodí. A rád bych úspěšně pokračoval v tom, co dělám, jak v dirigování, hraní na nástroje, tak v činohře a muzikálech…

Nedávno jsem realizoval hudební nastudování v pražském Hudebním divadle Karlín (na malé scéně) v muzikálu Močál Story od Ivana Mládka. Je to děsná sranda. Přeji si to hrát co nejvíc, a dělat tak lidem radost, bavit je. Těším se také na zahraniční koncerty, které nás čekají v rámci našeho hudebního festivalu Eduarda Nápravníka s Vjačeslavem Grokhovskym.