Ztratí-li se člověk v divočině, má v zásadě dvě možnosti. Buď se může pokusit dostat se vlastními silami do civilizace, nebo zůstat na místě a pokusit se dát o sobě vědět signály, které jsou zaznamenatelné z velké dálky. Třeba zapálit velkou vatru a doufat, že ji někdo uvidí. Podobně jsou na tom vědci, které zajímá otázka, zda existuje inteligentní mimozemský život, píše profesor astronomie Chris Impey z Arizonské univerzity. Jeho článek uveřejnil odborný titul The Conversation.

Tři sta milionů obyvatelných světů

Vědci odhadují, že v galaxii Mléčná dráha se nachází až 300 milionů potenciálně obyvatelných světů. A většina odborníků je přesvědčena, že život existuje na mnoha z nich. Déle než 70 let se také snaží zkoumat rádiové nebo optické signály přicházející z vesmíru s nadějí, že některý z nich bude pocházet od vyspělé mimozemské civilizace. Tento výzkum se označuje zkratkou SETI (the search for extraterrestrial intelligence - hledání mimozemské inteligence).

Na planoucí meteory v pozemské atmosféře jsme celkem zvyklí. Ohnivá koule z roku 2014 se však od nich liší tím, že mohlo jít o první mezihvězdný objekt, který se dostal tak blízko Zemi. Ilustrační foto
USA zveřejnily tajná data. Týkají se záhadné exploze nad Papuou-Novou Guineou

Žádné takové signály však dosud zaznamenány nebyly, přestože podle astronomického výzkumu není pravděpodobnost existence další formy života ve vesmíru, disponují inteligencí a vyvinutými technologiemi, nijak malá. Tento paradox se nazývá „Velké ticho“. Jednou z cest, jak na tuto skutečnost reagovat, je začít vysílat mimozemským civilizacím signály ze Země. Tento výzkum nese označení METI (messaging extraterrestrial intelligence).

Chris Impey působí v poradním sboru neziskové výzkumné organizace, která navrhuje podobu těchto zpráv. Podle něj se v nadcházejících měsících chystají vyslat takové zprávy hned dva astronomické týmy. „Tyto snahy opravdu připomínají zapalování ohňů ve snaze dát o sobě vědět. Někteří lidé si ale kladou otázku, zda je moudré něco takového dělat,“ uvádí Impey. 

Padesát let vysílání vzkazů do vesmíru

Rané pokusy kontaktovat mimozemské civilizace připomínaly podle profesora astronomie spíše donkichotské zprávy v láhvi. „V roce 1972 vyslala NASA k Jupiteru vesmírnou loď Pioneer 10, která nesla plaketu s perokresbou muže a ženy a symboly ukazujícími, odkud plavidlo pochází. V roce 1977 na to NASA navázala slavnou Zlatou deskou Voyageru,“ popisuje Impey. 

Zlatá deska byla pozlacená gramofonová deska zachycující zvuky a obrazy Země, a tak i různorodost života na naší planetě, která byla uložena v sondách Voyager 1 a Voyager 2, vyslaných v roce 1977 do vesmíru. Deska byla a je určena případným mimozemským civilizacím, jež by ji mohly při její cestě za hranice sluneční soustavy někdy v daleké budoucnosti případně najít.

Pohled na oblohu prostřednictvím radiového vesmírného dalekohledu MWA. Tajemný objekt je označen bílou hvězdou
Vědci zachytili podivné signály z vesmíru. Míří k Zemi a jsou relativně blízko

Obě sondy, stejně jako další vyslaná sonda Pioneer 11, už opustily sluneční soustavu. Bylo by ale pošetilé slibovat si od nich skutečné navázání kontaktu s mimozemšťany. „Pravděpodobnost, že v nekonečném vesmíru budou tyto nebo jakékoli jiné fyzické objekty nalezeny, je fantaskní, naprosto nepatrná,“ konstatuje profesor astronomie.

Jako daleko účinnější „maják“ se podle něj jeví elektromagnetické záření. První rádiovou zprávu určenou pro cizí uši vyslali astronomové z observatoře Arecibo v Portoriku už v roce 1974. Byla navržena tak, aby potenciálnímu příjemci zprostředkovala jednoduché informace o lidstvu a biologii, a byla odeslána směrem ke kulové hvězdokupě M13, vzdálené 25 tisíc světelných let. 

Kromě těchto zamýšlených pokusů samozřejmě unikají do vesmíru i signály z pozemského televizního a rozhlasového vysílání. Podle Impeye mohla tato „bublina pozemského blábolení“ zasáhnout již miliony hvězd. Jejich signál je však po opuštění sluneční soustavy podle něj velmi slabý a přehlušit ho může i záření zbylé z Velkého třesku.

Dva vzkazy brzy odcestují

Téměř půl století po vyslání signálu z Areciba se chtějí o mimozemskou komunikaci pokusit další dva mezinárodní astronomické týmy. Jedna z těchto zpráv má být odeslána někdy v roce 2023 z největšího radioteleskopu na světě v Číně. Teleskop s průměrem 500 metrů bude vysílat sérii rádiových pulsů přes široký pás oblohy.

Zpráva, označovaná jako „maják v galaxii“ (Beacon in the Galaxy) zahrnuje prvočísla a znaky pro matematickou, logickou a množinovou notaci a měla by obsahovat informace o biochemii života, lidské formě, poloze Země a časovém označení. Tým posílá zprávu směrem ke skupině milionů hvězd poblíž středu galaxie Mléčná dráha, vzdálené asi 10 tisíc až 20 tisíc světelných let od Země. Čili i když tím maximalizuje množství potenciálních mimozemšťanů, které by tento vzkaz mohl oslovit, Země může dostat odpověď až za desítky tisíc let. 

Pravděpodobně nejpomalejší nalezený pulsar 1E 1613.
Záhadné signály z vesmíru matou vědce. Vlny přicházejí z centra Mléčné dráhy

Druhý pokus je zaměřen pouze na jednu hvězdu, ale s potenciálem mnohem rychlejší odpovědi. Dne 4. října 2022 vyšle tým z pozemské satelitní stanice Goonhilly v Anglii zprávu směrem k hvězdě Trappist-1.

Tato hvězda má sedm planet, z nichž tři tvoří světy podobné Zemi a nacházejí se v obyvatelné zóně – tedy v takové vzdálenosti od hvězdy, že by se na nich mohla vyskytovat voda v kapalném stavu, a s ní i život. Trappist-1 je vzdálená pouhých 39 světelných let, takže může trvat pouhých 78 světelných let, než potenciální inteligentní civilizace přijme zprávu a než se k Zemi dostane její odpověď.

Je to dobrý nápad říkat jim o nás?

Kontaktování mimozemské civilizace ale vyvolává také řadu etických otázek. Jednou z nich je, kdo by měl vlastně za Zemi s mimozemšťany mluvit? Jde o věc, jež může mít globální dopady, přesto však rozhodnutí o tom, jaký vzkaz a kam bude vyslán, spočívá jen v rukou malé skupiny zainteresovaných vědců a mezinárodní veřejnost se na něm nijak nepodílí. 

S tím souvisí i druhá, a podle Ipreye mnohem závažnější otázka: je dobrý nápad snažit se tímto způsobem potenciální mimozemské civilizace kontaktovat?

„Slavný fyzik Stephen Hawking před svou smrtí otevřeně hovořil o nebezpečí kontaktování mimozemšťanů pomocí špičkové technologie. Podle něj by tyto civilizace mohly být zhoubné, a pokud by byly schopné lokalizovat Zemi, mohly by lidstvo zničit,“ podotýká Iprey.

Jiní si podobné pochyby nepřipouštějí, protože zastávají názor, že skutečně vyspělá civilizace by již o naší existenci věděla. Zájem o investování do této činnosti je. Rusko-izraelský miliardář Jurij Milner nabídl jeden milion amerických dolarů za nejlepší návrh nového vzkazu a efektivní způsob jeho přenosu.

Vysílání zpráv do vesmíru zatím neupravují ani žádné mezinárodní předpisy, takže experimenty mohou i přes obavy pokračovat dál a také tomu tak bude.  „V knihách to pro lidstvo nekončí dobře. Pokud se lidé někdy dostanou do kontaktu s mimozemskou civilizací ve skutečném životě, doufám, že mimozemšťané přijdou v míru,“ uzavírá Iprey.

Čtyři sta tisíc let

Jen krátce po zveřejnění Ipreyova zamyšlení se ve vědeckém světě objevila další studie věnující se kontaktu s mimozemskými civilizacemi. Ta se pokusila zodpovědět otázku, jak dlouho musí lidstvo experimenty s vysíláním a příjmem signálů z vesmíru udržet, aby mělo šanci mimozemskou civilizaci opravdu zachytit. Odpověď nezní příliš povzbudivě: podle výzkumu by to muselo být až 400 tisíc let. 

Autory nové studie, publikované v The Astrophysical Journal, jsou Wenjie Song a He Gao, oba z katedry astronomie na Pekingské normální univerzitě. O studii píše Science Alert a Universe Today.

Podle obou vědců je studium jakýchkoli jiných inteligentních civilizací matoucí tím, že existuje pouze jeden jediný datový bod, a tím jsou lidé žijící na Zemi. Výzkumníci se proto pokoušejí vypořádat s tímto úkolem jako s druhem myšlenkového experimentu za použití přísných vědeckých pravidel. Jedna práce z roku 2020 dospěla například k závěru, že v Mléčné dráze je pravděpodobně 36 inteligentních civilizací. 

Právě to, kolik takových civilizací existuje, souvisí podle čínských astronomů s tím, jak dlouho budeme muset čekat, než se nám nějaká ozve. Určit počet komunikaceschopných mimozemských civilizací existujících ve stejném okamžiku se pokouší matematický vztah zvaný Drakeova rovnice, který v 60. letech minulého století formuloval americký astronom Frank Drake.

I když i to je spíše myšlenkový experiment než skutečný výpočet, odrazili se oba čínští vědci právě od ní a z již zmíněné studie z roku 2020, podle níž je v Mléčné dráze 36 komunikaceschopných civilizací. Autoři studie došli k tomuto závěru na základě výpočtů beroucích v potaz historii formování galaktických hvězd, distribuci kovů ve vesmíru a pravděpodobnost, že hvězdy hostí ve svých obyvatelných zónách planety podobné Zemi.

Vědci poté přiřadili ke každému z těchto parametrů proměnnou a provedli řadu tzv. Monte Carlo simulací s použitím různých hodnot pro tyto proměnné.

Společnost Orbital Assembly Corporation do několika let dokončí výstavbu stanic Voyager a Pioneer Station.
Dovolená ve hvězdách bude realitou. První vesmírný hotel otevře už za tři roky

(Monte Carlo simulace je metoda simulace systémů, která se inspirovala točící se ruletou - odtud je její název - a používá pseudonáhodná čísla, tedy taková, která vytvářejí posloupnost, jež se jeví jako náhodná, ale ve skutečnosti ji generuje deterministický algoritmus. Používá se tam, kdy je pro nějaký experimenti potřeba náhodnost, jíž ovšem nelze na deterministickém počítači přímo dosáhnout.)

Oba čínští astronomové nakonec dospěli ke dvěma scénářům, optimistickému a pesimistickému. Optimistický počítal s tím, že komunikaceschopná inteligence se může objevit už po čtvrtině života hostitelské hvězdy a pro každou terestrickou planetu existuje pouze 0,1procentní šance, že se objeví. Tyto optimistické proměnné vytvářejí přes 42 tisíc takových civilizací, což zní jako hodně, ale není tomu tak, uvážíme-li, že se šíří po galaxii v různých časech. Nicméně, pokud by se tento optimistický výhled naplnil, stačilo by přežít už jen dalších dva tisíce let, abychom dosáhli obousměrné komunikace, což zní téměř na dosah. 

To byl ale optimistický scénář, pesimistický říká něco jiného. Ten totiž počítá s předpokladem, že kolem žádné hvězdy se nevytvoří život, dokud tato hvězda není mnohem starší než v případě optimistického výhledu. Tím počet vhodných hvězd s potenciálně obyvatelnými planetami prudce klesá a počet potenciálních inteligentních civilizací v Mléčné dráze se při těchto proměnných snižuje na pouhých 111. Abychom s nimi dosáhli obousměrné komunikace, museli bychom přežít dalších neuvěřitelných 400 tisíc let. 

Autoři navíc upozorňují, že životnost civilizací je velmi pravděpodobně sama o sobě omezená, a to kvůli mnoha potenciálním ohrožujícím faktorům, jako jsou populační problémy, jaderná zkáza, náhlá změna klimatu, narážející nebeská tělesa, ekologické změny a podobně. Pokud platí předpoklad soudného dne, pak se může stát, že lidstvo v důsledku nějaké takové nepříznivé situace vyhyne dříve, než nějaká zpráva z vesmíru vůbec dorazí.