Osm let stál v čele jižních Čech jako hejtman. Nyní se Jan Zahradník s vrcholnou krajskou politikou zvolna loučí. Tvář, která pro mnoho Jihočechů je synonymem ODS se ale z politiky zřejmě úplně neztratí. Na několik otázek Deníku odpověděl Jan Zahradník ještě ve své kanceláři, byť už ji připravuje na předání svému nástupci.

Mnohé trochu zaskočila zpráva, že přes úspěšně vyjednanou povolební koalici s ČSSD už nezasednete ani v radě kraje. Proč?
Kandidoval jsem na hejtmana a ODS nezvítězila. Volební výsledek mi nedává šanci v plné šíři realizovat ty plány, které jsem měl. Ale neodcházím jako zhrzený nebo uražený. Pokud bude zájem o mou radu, rád ji poskytnu.

Kdo po Vás stane v čele týmu ODS v zastupitelstvu?
Zastupitel Martin Kuba. Ten se nyní stane lídrem za ODS.

Bylo těžké odejít před lety do politiky z vedení Česko – anglického gymnázia, které jste založil?
Rozhodnutí samotné úplně těžké nebylo, protože vedení školy se tehdy ujala moje manželka a mé ideje a představy nadále naplňovala. Cítil jsem to před osmi lety jako šanci s rodícím se krajem. Jsem Jihočech jako poleno a řekl jsem si, že pozice hejtmana je místo, o které stojí za to usilovat. Samozřejmě, že nominační proces určité problémy v ODS přinášel, ta kandidatura nebyla úplně všemi nadšeně vnímána. Ale pak jsem si tu pozici vypracoval a byl jsem tím lídrem, který by měl ódéesku reprezentovat.

Co vlastní vstup na půdu hejtmanství před osmi lety?
Ještě kolem poledne 18. prosince 2000 jsem učil. Ve dvě hodiny už jsem seděl na zastupitelstvu a za chvíli jsem byl zvolen hejtmanem. Politiku jsem začal dělat na plný úvazek. Do politiky jsem si ale externě odskakoval už od roku devadesát jako budějovický zastupitel.

Jakou největší změnu jste oproti učení zaznamenal?
Politika je prostředí diametrálně odlišné. Učitel je hodně suverénním pánem, rovněž ředitel školy. Co řekne, to musí platit. S velkou demokracií učitel neobstojí. Po volbách jsem se musel vyrovnat s tím, že vše se musí vyjednávat.

Jaká byla nejobtížnější věc v nové funkci?
Smířit se s tím, že člověk jakoby musí o věcech dlouze rozvažovat a jednat. Že to není ta pozice, že rozhodnete a ono se stane. Na druhou stranu mě paradoxně překvapilo, jak snadno je dosažitelná politická dohoda. Jak se to dá dojednat, když se jedná rovně a čestně s respektem k partnerovi. Po prvních náznacích klopýtnutí jsme jednali ty první čtyři roky poměrně v dobré shodě.

Cítil jste nějakou nevýhodu ve srovnání s délesloužícími politiky?
Snažil jsem se svůj handicap, který spočíval v tom, že jsem nebyl v politice na plný úvazek a tolik neznal ty politické triky, vyrovnat. Povedlo se například zavést pracovní pořádek, pracovní porady. Totéž se podařilo v zastupitelstvu. Na tu politiku moc prostoru nebylo, více se pracovalo a možná se nám to teď v jižních Čechách vrací.

S čím jste za dobu svého hejtmanství nejvíce spokojen?
Připomenu letiště v Plané, že se nestalo předmětem privatizace, že se neprodalo, třeba jako parcely. Nebo, že se začala stavět dálnice jižně od Tábora.To jsou věci, které jakoby nepatří úplně do kompetence kraje, ale které se nám podařilo vyjednat. Včetně projektu železnice. Dvojkolejná trať koridoru se stala prioritním projektem Evropské unie. Dálnice ne, to zabili zelení a částečně rakouští sociální demokraté.

Na jakou situaci ve funkci si určitě vzpomenete i po letech?
Milá vzpomínka je, jak ani ne měsíc po prvním zvolení prezidentem u nás byl Václav Klaus. Byla to jeho první návštěva nějakého kraje.Ten samý den ráno jsme dostali prezidentský obraz. Ukázal jsem mu obraz a řekl, že je tu první den. Odpověděl, že se poprvé vidí na fotce jako prezident. Arnošt Máče z tiskového oddělení kraje to fotil. V elektronické podobě se ta fotka už ztratila, ale vytištěná se pak našla a před čtrnácti dny jsem ji Václavu Klausovi věnoval. Vůbec každé setkání s Václavem Klausem byl zážitek.

Je něco, co si vezmete z kanceláře s sebou při svém odchodu?
Vezmu si fotky. Mám tady také dopis od prezidenta Bushe, poděkování za to, když studenti lesnické školy ve Vimperku, dělali výzdobu amerického velvyslanectví.
Z oficiálních uznání si nejvíc cením Velký zlatý čestný odznak za zásluhy, který jsem dostal za rozvoj spolupráce s Rakouskem. I když je to něco, co ani nenosím. Nemohu. Má se nosit jen s uniformou nebo frakem, a ani jedno nemám, mám smoking. Dá se ale nosit i rozeta, která k tomu patří, k nějakému slušnému oblečení.

Máte tady i vodácké fotky…
Jedna je z MS v raftingu na Lipně. Jsou tam vodáci Petr Štětka, Honza Prüher a Ondra Holboj. Je pro mne památeční fotka. Je poslední s Ondrou, který nedlouho poté zemřel. Také jsou tam s námi Robin Schinko a Martin Krupauer.
Na druhé vodácké fotce jsme s Pavlem Bémem. Poprvé jsme jeli na jachtě, na kterou nás posadili, křižovali jsme celkem obstojně, i když jsme jednu chvíli měli namále. Já byl kosatník. Tvářím se tam velmi zodpovědně (usmívá se Jan Zahradník).

Co jiné dary?
Vezmu si osobní suvenýry, které jsem dostal já osobně i s věnováním a knížky, které jsou blízké mému srdci. Vezmu si i hasičskou přilbu, kterou mi dali hasiči na Silvestra po záplavách s osobním přáním a diplom s čestným členstvím ve Sboru dobrovolných hasičů v Hluboké. Můj pradědeček tam byl jedním ze zakládajících členů.

Co tady naopak zanecháte?
Některé věci tady samozřejmě zůstanou. Třeba obraz Ády Nováka Lesíky u Hluboké. Je zapůjčený z majetku Alšovy jihočeské galerie. Je to typický Novákův obraz, to vysoké nebe. Já si vždycky představuji, že to nebe maloval v plenéru a pole a lesíky, že tam dodělával až později. U obrazu jsou tři paní, které jsem dostal od klientů Ústavu sociální péče v Mačkově. Vymyslel jsem si k tomu takový příběh. Že ty paní ještě před pěti minutami šly touhle cestou na obraze a tady vyšly. Pro mě patří k obrazu, i když ti tvůrci o sobě navzájem nevěděli.

Co vaše profesní a politická budoucnost?
Do nejvyšších pater politiky nesměřuji, to je vyjádření, které říkám otevřeně. Zůstanu krajským zastupitelem a místopředsedou regionální rady. Určitě bych se ódéesce nechtěl vzdalovat. Vděčím jí za hodně. Bez té ODS, kterou založil Václav Klaus, bychom politicky ničím nebyli. Ani Topolánek nebo třeba krajští radní. To musíme všichni zvážit, když mluvíme o ODS. Nezapomínat, že jí vděčíme za ten vzestup. Nejen ji vinit za případné prohry

A profesně?
Nechci hovořit o konkrétních možnostech, abych to nezakřikl. Přemýšlím co v tuto chvíli dělat. Není vůbec vyloučen můj návrat za katedru v nějaké podobě. Jsou pozice, které nejsou politické a kde by mohla být moje osoba v souvislosti se zkušenostmi, které jsem získal užitečná. Neuvažuji o tom, že bych mohl zůstat bez práce. Ani důchodový věk za tři roky neberu jako něco, kdy by měl člověk skončit s pracovním nasazením, pokud je zdráv.

Jak se chystáte na samotný závěr hejtmanské kariéry?
V pondělí ještě odešlu maily a pak předám kancelář novému hejtmanovi. Nechám tady tuhle železnou sochu svaté Barbory, od lidí ze spolku pro obnovu kláštera ve Vyšším Brodu, aby ochraňovala hejtmanství. Pro sebe už si hledám náplň mezi 24. listopadem a novým zaměstnáním. Vymýšlím si aktivity, ale bude vrcholit předvánoční období, tak mi to myslím, lépe uteče.