Toho znají Třeboňáci a lázeňští hosté jako kapelníka místní oblíbené skupiny Face.

Míro, jak dlouho žiješ v Třeboni?
Narodil jsem se v Českých Budějovicích v roce 1957, poté jsem žil s rodiči ve Vyšším Brodě. V mých dvou letech jsme se přestěhovali do Třeboně. Je to tedy již 51 let co žiji v tomto krásném městě, na kterém mám rád nejvíce přírodu a krásu jihočeských rybníků.

Jak jsi se dostal k takovému neobvyklému povoláni?
Tak to už je z části můj koníček. Kamarád z hudební kapely kdysi v kamenictví pracoval a díky tomu, že mě doporučil jako náhradu v době, kdy jeho rodiče odcházeli do důchodu, jsem se vše potřebné naučil. Původní profesí jsem totiž zedník. V tomto kamenictví jsem pracoval do roku 1990 a o dva roky později jsem začal v tomto oboru samostatně podnikat. Prvních pár let jsem na to byl sám, ale poté, co jsme postavili obchod, mi s podnikáním pomáhá manželka Ema, která má na starosti vyřizování zakázek, doplňkový prodej a administrativu, které mě vůbec nebaví.

Práce s kamenem je určitě hodně fyzicky náročná . . .
Jednoduše řečeno je to dřina, ale baví mě to. Z devadesáti procent dělám náhrobky. Pracuji na čerstvém vzduchu a jsem svým pánem. Zima je v této profesi vždycky horší, a ta letošní byla navíc hrozně dlouhá, o měsíc delší než vloni. Nedalo se kvůli sněhu pracovat. Finančně jsme si tentokrát sáhli na dno, takže teď musíme všechno dohánět, protože zakázek máme hodně. Budeme mít co dělat do další zimy. Je to každý rok stejné, od jara do podzimu si musíme vydělat na zimu.

Kolik máš dětí?
Mám syna, který po úspěšném zakončení vysoké školy žije v Praze, kde nyní pracuje jako IT specialista v jedné z největších logistických společností působících po celém světě.

Takže máš komu někdy předat firmu?
Zatím mám sil dost, ale pokud by se někdy do Třeboně chtěl vrátil, byl bych rád, kdyby v mé firmě pokračoval.

Už jsi naznačil, že muzika je tvůj koníček, můžeš to trochu přiblížit?
Ano, v roce 1979 jsem začal hrát s kapelou Satelit. Asi po osmi letech došlo k několika změnám a od roku 1992 působím ve skupině Face, kde jsem jako kapelník dodnes. Nejlépe si ale vyčistím hlavu díky mé druhé zálibě, čímž je jízda na kole. Ve svém volném čase se snažím vyrazit na kolo co nejčastěji.

Kde všude s kapelou hrajete?
Teď ve středu jdeme třeba s Milanem Čábelou, bývalým kapelníkem Face, hrát do lázní. To jsme jen taková malá parta, protože tam hrajeme v menším prostoru. S velkou partou, což je kapela Face, hrajeme na plesech, narozeninách a svatbách. Hrajeme spíš komerční muziku, takovou pro všechny. Letos v lednu a únoru jsme hráli jednou až dvakrát každý týden. Na jaře už hrajeme méně, lidé spíš po plesech odpočívají. V dubnu a květnu hrajeme spíš na svatbách a od června pak zase o něco víc na tanečních zábavách.

Scházíte se s kapelou i mimo hraní?
Přece víš, že ano, máme u tebe ve vinotéce své úterky. Zajdeme si k tobě vždycky rádi na vínko, my muzikanti i další naši kamarádi.

Co bys vzkázal čtenářům Deníku?
Ať jim slouží zdravíčko, protože to je v životě každého to nejcennější.