Glen Hansard se narodil a vyrůstal v Ballymu, v chudé dělnické čtvrti Dublinu. Láska k hudbě ho provázela odmalička. Ve svých třinácti letech přestal chodit do školy a začal si vydělávat hraním v dublinských ulicích. Vedle tradičních irských tradicionálů a klasických folkových písní postupně začal hrát i své vlastní písně. Do České republiky Hansard zavítal poprvé v roce 2001, kdy zde odehrál tři koncerty v Praze. Ve stejném roce účinkoval se svou skupinou na hudebním festivalu Valašský špalíček ve Valašském Meziříčí, kde se setkal s klavíristkou Markétou Irglovou. Spolu začali nejdříve vystupovat na koncertech, později vydali desku The Swell Season a v roce 2006 natočili film Once, díky kterému se masově proslavili po celém světě.
Před jejich příjezdem do Českého Krumlova nám odpověděli na pár otázek.
Markéto, jak se momentálně cítíte?
Oscary se vše zrychlilo, najednou nemáme na nic čas, během jednoho měsíce se i několikrát pohybujeme mezi Evropou a Amerikou. Těšíme se, až se to uklidní a bude více času na skládání a studio a úplně obyčejné věci a zájmy.
Odešla jste z domova velmi mladá, jak jste prožívala chvíle „samostatného života“?
Odešla jsem v osmnácti, po maturitě a těžké to nebylo. S Glenem jsem ale po světě jezdila už od šestnácti, poznala jsem spoustu zemí a lidí.
Co vás lákalo a motivovalo na vystupování právě s Glenem?
Glen je skvělý muzikant a zpěvák, obrovsky nadaný, je zábavný, vtipný. Kdo by s ním nechtěl hrát?
Co se vám na Irsku líbí a co vám tam naopak chybí?
V Irsku se mi líbí příroda, moře a vůbec atmosféra. Lidé tam žijí přece jen ve větším sepětí s přírodou a tradicemi, mají smysl pro tajemno, příběhy a poezii. Chybí mi tam má rodina a česká příroda.
Jak často, nebo spíš jak málo, se dostanete domů? A jak vaše návštěvy probíhají?
Za poslední rok jsem byla doma dvakrát, a to ale asi sedmkrát v Americe, jsem tam více než v Irsku, kam jsem se přestěhovala. A návštěvy probíhají jednoduše–odpočívám, jsem s rodiči, kamarády, chodím na procházky se svým psem Arkou, občas něco uvařím, dlouho spím.
Kde berete inspiraci a jak vaše písničky vznikají, o čem jsou?
Inspirace je všude kolem, i ve mně. Vznikají tak, že se najednou objeví, někdy celé najednou, jindy postupně.
Stále máte plány, že se nebudete hudbě věnovat celý život? To znamená, že byste chtěla hudbu pověsit na hřebík?
Hudbu jako takovou na hřebík věšet nehodlám, otázkou je, jestli se jí tak intenzivně budu věnovat i v budoucnu. Poslední měsíční turné v Americe jsem si opravdu užívala a další jsou na obzoru, tak uvidíme. Já moc neplánuju.
Zájem o vaše koncerty v České republice vzrostl, podle čeho se rozhodujete, kde vystoupíte?
Rozhodujeme se především podle lidí, kteří koncerty organizují a podle míst, kde se konají. Milujeme atmosféru letních festivalů a koncertů na nádvořích zámků a hradů, proto se těch šest letních koncertů uskuteční právě na takových místech.
Kde teď nejvíce vystupujete, v Irsku, v USA, nebo jinde?
V Americe. Je to velká země s krásnými sály pro tři až pět tisíc lidí, ve kterých se nám dobře hraje. Američané si nás po úspěchu filmu Once oblíbili, takže bychom mohli jezdit pořád dokola, začít na jednom konci, skončit na druhém, a zase znovu.
Co v Českém Krumlově představíte? Jak se na tento koncert těšíte?
Náš klasický repertoár, písně z filmu, písničky Frames, novinky… Těším se na atmosférru nočního hraní v zahradě.
Glene, co vás poprvé přivedlo do České republiky a co se vám na ní líbí?
V roce 2001 jsem přijel s kapelou hrát na hudební festival ve Valašském Meziříčí. A v Čechách se mi zalíbilo. Lidé tady mají blízko ke kultuře, milují hudbu, film, umí být skvělým publikem.
Kdy jste našel zalíbení v Škvoreckém, Švankmayerovi, Hrabalovi? Kde jste se s jejich tvorbou seznámil a co se vám na ní líbilo?
Většinou mě na tyto umělce upozornili mí kamarádi, darovali mi knihy, DVD, a tak jsem se začal zajímat o českou kulturu hlouběji a pochopil, jak skvělí lidé tady tvoří a tvořili. Líbí se mi, že mají specifický humor a umělecký pohled na svět.
V Irsku jste slavný, těší vás popularita a jak si ji udržujete, když nejste příznivcem komerčních trendů?
Víte, měřítkem popularity je inkoust, tedy to, co o vás kdo napíše. A sláva, to je práce na plný úvazek a já bych se přece jen na plný úvazek rád věnoval spíše hudbě. Takže popularitu neřeším–když je, tak je, když ne, tak není.
Kde berete inspiraci, jak vznikají vaše písničky?
Já jsem jen posel, který předává něco, co se zrodí v mé hlavě. prostě jen otevírám pusu a jde to ven. Někdy se později sám divím, co to je.
O vašem seznámení s Markétou se už v českém tisku hodně psalo, v souvislosti s Oscarem, čím se vám zdála Markéta výjimečná, že jste ji přizval ke spolupráci?
Je talent, hudební, pěvecký a co víc–má dar napsat písničku. Vzácný dar.
Jak to bylo s vaším ukončením školní docházky? Copak je možné ve třinácti přestat chodit do školy?
A vidíte, přesto to tak bylo. bylo mi třináct–jeden den jsem byl ve škole a druhý už jsem hrál na ulici. Když mi ředitel mé školy poté, co se mnou řešil zase nějaký průšvih, řekl: „Jestli je hudba tvůj osud, tak běž“. A máma pak odpoledne dodala: „Hraj si na ulici, ale musíš začít hned dnes“. Už mi nic nestálo v cestě. Víte, hudba je kus mého já. Většinu svých hudebních snů jsem si splnil a plány si nedělám.
Kromě toho, že jste muzikantem, zahrál jste si už nejméně ve dvou filmech. Jaké jsou vaše herecké zkušenosti? Neuvažoval jste o herecké dráze?
Nikdy jsem se nepovažoval za herce a nikdy jsem nesnil o herecké kariéře. Obě mé role jsem dostal vlastně nedopatřením.
Jaká byla vaše spolupráce s českým režisérem Janem Hřebejkem? Jak jste se seznámili?
Jan Hřebejk je výborný režisér a člověk a skvěle se s ním spolupracovalo. Potkali jsme se na koncertě v Praze, a pak mě požádal o písničky do svého filmu Kráska v nesnázích. Ten je moc pěkný a lidský.
Byl jste už v Českém Krumlově a jak byste pozval posluchače na koncert?
V Krumlově jsem byl už několikrát, poprvé mě sem přilákal Egon Schiele, kterého obdivuji a taky jsem o něm, respektive o jeho smrti, napsal dříve písničku. Je to jedno z nejkrásnějších měst, které znám. A jak bych pozval návštěvníky na koncert? Jednoduše: Přijďte a užijte si to!
Veronika Dušková
