V současné době pokračujete v restaurátorských pracích na skvostu gotické architektury chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Co taková práce obnáší?
Na chrámu svaté Barbory pracujeme už šestým rokem. Je nás tam asi deset restaurátorů a firma, která povrch pískuje, myje párou a pracují pro nás také kameníci. Chemici dělají rozbory. Někdy je tam docela mraveniště. Napřed se musely odstranit statické problémy. Je to dlouhodobá pestrá práce. Ještě bude trvat asi dva roky, než se celý vnější plášť opraví. Uvnitř zatím pracujeme jen na okenních kamenných kružbách, protože se musí provést zvenku i zevnitř zároveň. Loni se dělala v interiéru presbytáře i část stropu.

Co vám na této práci působilo radost nebo naopak trápení?
Asi ta statika. Loď kostela s bočními opěrnými oblouky stojí na obrovském náspu. Některé oblouky mezi opěrným sloupem a stavbou se propadly o několik centimetrů dolů. Oříškem bylo, jak je vrátit do původní polohy. Muselo se postavit nosné lešení. Vyměňuje se také hodně fiál, kytek, které už mají opršelý a nečitelný tvar. Sekají se znovu z kamene, který se kupuje v Rakousku. Tím je sochařsky zpracovatelný mušlový vápenec, sediment z mořského dna. Chrám byl původně celý postavený z vápence, který se těžil u Kutné Hory. Tato lokalita je však dnes zastavěná.

Byl chrám zásadně opravovaný už někdy v minulosti?
Asi před sto lety byla provedena generální oprava celého chrámu architektem Josefem Mockerem. Ten vyměnil většinu detailů z gotického vápence za hořický pískovec, který je mnohem pomíjivější než vápenec. Pískovec je nyní v takovém stavu, jako je původní 500 let starý vápenec. Proto jej teď také nahrazujeme původním materiálem.

Pracujete i zde na Jindřichohradecku. Kterých historických míst se dotkly vaše ruce?
Mezi nejzávažnější práce asi patřilo restaurování kaple svaté Maří Magdaleny. To mi trvalo dva roky. Celý interiér sloužil asi 200 let jako vojenské skladiště. Byla tam vestavěná dřevěná patra, ta se musela odstranit. Obnovit potřebovala také výzdoba ze štuků a keramiky. Byla to velice pestrá a komplexní práce. Před tím jsem se ale začátkem devadesátých let podílel na opravě Morového sloupu. Opravoval jsem Boží trojici, sousoší nahoře. Pak jsem dělal kopii svatého Prokopa a restauroval svatou Annu, Rozálii a Josefa.

Mohou lidé ve městě vidět i vaše autorská díla?
Asi před třemi lety iniciovala Olga Teinitzerová, neteř známé textilní výtvarnice, zachování památky její tety. Vytvořil jsem proto bystu Marie Teinitzerové, která je instalovaná na domě bývalé gobelínky, kde je nyní speciální škola. Autorskou výstavu jsem měl na zámku, když mi bylo padesát. Účastnil jsem se také společné výstavy s jihočeskými kolegy v muzeu v nové výstavní síni.

Soustředíte se pouze na sochařské a restaurátorské práce?
Mám rád řemesla, kde je zapotřebí účasti ohně. Upoutala mě kovařina a keramika. V těchto oborech nejsem odborník. Dělal jsem několik křížků ve zdejší krajině. V Třeboni jsou instalována mnou vyrobená kovaná vrata do kostela svaté Alžběty. O Vánocích chodíme s manželkou jen tak pro radost na trhy na zámku. Předvádíme tam točení keramiky na hrnčířském kruhu.

Jste autorem nástěnné malby v jindřichohradeckém veslařském klubu, co vás inspirovalo k realizování v těchto prostorách?
Napadlo mne, když v posilovně na trenažérech předstírají veslaři pohyb na lodi, že jim vytvořím také iluzi prostředí. Tedy panorama místa jako by veslařské dráhy.