Eroticky laděný film Vladimíra Drhy Muka obraznosti podle románu Vladimíra Párala má jednoznačně liberecké kořeny. A přesto ho lze snadno zařadit do seriálu Jihočeské filmování. Odhadem asi pětina filmu totiž vznikla v Českých Budějovicích: na hlavním náměstí u Samsona a v tehdejším hotelu Slunce. Točilo se také v Alšově jihočeské galerii a na břehu rybníka Velký Tisý na Třeboňsku.

Diváci mohou ve filmu krásně vidět tehdy notně šedivé a oprýskané domy na hlavním českobudějovickém náměstí, které se v době natáčení ještě jmenovalo Žižkovo. Hrdinové filmu přijíždějí auty do centra největšího jihočeského města na textilní konferenci. Když parkují a vysedají z aut, je slyšet ženský hlas z amplionu: „České Budějovice vítají naše zahraniční účastníky Dnů nové techniky. Přejeme všem úspěšný pobyt v našem městě a mnoho úspěchů na vědeckém a technickém poli."

Záběr z filmu Muka obraznosti. Dáša Bláhová parkuje před hotelem Slunce.Herečka Dáša Bláhová, která se před filmem vrátila z australské emigrace, vystupuje na náměstí z malého červeného fiatu přímo před hotelem Slunce. Dnes objekt funguje jako Obchodní galerie Dvořák. Právě z někdejšího hotelu pochází mnoho záběrů, které mají dnes už dokumentární hodnotu. Část štábu tu také nocovala.

Pamatuje si to velmi dobře tehdejší recepční Radka Bártová, která se rovnou přihlásila do komparzu. „Snažila jsem se být všude, kde to šlo. Ve filmu hraji účastnici textilní konference. Jednou si beru klíče v recepci. Měla jsem na sobě lesklé šaty s kabátkem, které jsem vyfasovala 
z filmařského fundusu. Maskérky mě také nalíčily a učesaly. Pak běhám po náměstí 
v těch šatech. Brr, to byla tenkrát zima. Na večírku s rautem v galerii tančím s nějakým pánem. Bylo to prima, sranda. A ten honorář! Stovka na den, což byly na konci osmdesátých let slušné peníze. Myslím, že jsem si vydělala čtyři stovky," řekla Radka Bártová, které bylo 36 let.

Právě s natáčením rautu má spojený nejsilnější zážitek. Stůl překypoval jídlem, komparzisty lákalo si něco vzít. Ale režisér volal: „Ani se toho nedotýkejte. Dělejte, jako že si berete." Scéna se pak několikrát opakovala. „Až když byl režisér spokojen, dovolil raut sníst. V tu ránu bylo všechno pryč, po jídle se jen zaprášilo," směje se Radka Bártová.

Erotika na č. 208

Záběr z filmu Muka obraznosti. Před hotelem Slunce jí Jiří Pomeje. Za ním vlevo sedí českobudějovický pěvec František Kokejl.  Vzadu se rýsuje palác Včela na českobudějovickém náměstí.V recepci se s ní tehdy střídala Jitka Karvánková. Té utkvělo, že asistenta režie u tohoto filmu dělal syn Vladimíra Menšíka Jan z druhého manželství. „V hotelu bydleli Jirka Pomeje, Dagmar Bláhová a hodně techniků. Pro mě osobně je hezký záběr na historický výtah," řekla Jitka Karvánková. Ta ví přesně, kde se natáčela erotická scéna Pomejeho s Bláhovou: pokoj číslo 208.

Film si notně užíval představitel hlavní role Jiří Pomeje. Vrátil se totiž do města, kde se narodil. „Přišli se na mě podívat spolužáci, rodina. Byl jsem pyšný, že točím doma. Navíc s takovými esy  jako Jirka Bartoška, Pavel Pípal, Bróňa Poloczek. To byli bardi, ke kterým jsem vzhlížel. Na natáčení jsme chodili na pivo do Masnejch, do Panny nebo hlubockého hotelu, tuším Podhrad to byl," vzpomíná Jiří Pomeje.

Do scénáře připsali s režisérem dvě věty, které oslavují zdejší pivo Budvar. Pronáší je  Bronislav Poloczek. Na náměstí zve kolegu na pivo a řekne: „Tady mají budvárek jako křen. Pěkně oblej, ale ne zas tupej." Podle Pomejeho názoru si režisér Drha nevybral České Budějovice do „severočeského" filmu náhodou. „Měl v Budějcích tetu. A pokud vím, Vladimír Drha má rád budvar," řekl zakrátko osmačtyřicetiletý herec.

I jemu zůstalo v paměti, že při mnohých scénách bylo chladno. „Při točení večírku v Alšově galerii technici přinášeli fukary na teplý vzduch, aby hercům nebyla zima," řekl českobudějovický rodák, který jako znalec místního prostředí tvořil spojku mezi režisérem a štábem.

Ve filmu dostala malé role řada herců z Jihočeského divadla. Úlohu policejního vyšetřovatele připadla Josefu Bulíkovi. Několikrát se ve filmu mihne tvář pěvce Františka Kokejla – na předzahrádce, v recepci, u výtahu. „Hrál tam Petr Hanus, což je pro mě důležité. Petr mě a Karla Rodena připravoval na zkoušky na DAMU. Chtěl bych také poděkovat Jihočeskému divadlu, kde jsem začínal," vyznal se Jiří Pomeje.

Do komparzu mě přivedl Petr Hanus, vzpomíná Miroslav Mojha

Ochotnický herec Miroslav Mojha se objevil v komparzu.Roličku policejního fotografa v Mukách obraznosti dostal od filmového štábu Miroslav Mojha z Českých Budějovic. Do komparzu ho před čtyřiadvaceti lety dostal herec Jihočeského divadla Petr Hanus.  

„Tenkrát jsem coby amatér statoval v divadle v nějakém představení, když jednou Petr přišel a sháněl komparzisty," vzpomíná Miroslav Mojha, dlouholetý ochotnický herec. V Českých Budějovicích působil v souboru při elektrárnách a pak ho přetáhli do Divadla 111. V Mukách obraznosti se tehdy osmadvacetiletý muž dobře poznává. Objevuje se ve scéně, kdy bezpečnost na břehu rybníka vyšetřuje smrt textilního odborníka, který vynalezl nepromokavou látku.

„Scéna se točila na rybníku Velký Tisý u Lomnice nad Lužnicí. Rybník je rozdělen silnicí. Pamatuji si, že jsme se převlékali v bývalém hotelu Slunce na náměstí v Budějovicích a pak jsme k tomu rybníku jeli přes Lišov," popsal Miroslav Mojha.

Coby policejní fotograf se 
v ději nachází nejprve u auta 
s mrtvým mužem, je v podřepu, fotí předměty doličné. Pak projde kolem vyšetřovatele, kterého hraje jihočeská legenda Josef Bulík. „Nakonec jdu k pohřebnímu vozu a diskutuji tam s kolegy," řekl Miroslav Mojha. Dodnes si vybavuje, že scéna měla mít letní charakter, ale točila se na podzim.

„Byl slunečný, ale hodně studený den. Měl jsem na sobě jen sako. Herečka Dáša Bláhová to hrála v letních šatech. Zahřívali jsme se čajem, který nám uvařili," usmál se Miroslav Mojha.

Jeho práce u tohoto filmu trvala jeden den. Ze zaměstnání si nejspíše vzal dovolenou, ale přesně si to už dnes nevybavuje. „Dostal jsem nějaký honorář, výši už nevím, ale nebylo to nic závratného. Důležitější pro mělo bylo, že jsem mohl být v komparzu. Samozřejmě se mi to líbilo," uvedl Miroslav Mojha.

Pro něho byl snímek Muka obraznosti z roku 1989 jednou z prvních zkušeností s filmováním. Později získal role komparzistů v dalších titulech, pohádkách nebo dokonce v americké velkoprodukci hororu Kvílení vlkodlaků II. Tam měl možnost vidět v akci herce Christophera Leea.

„Při jiných natáčeních jsem se setkal s Rudolfem Hrušínským starším, Radovanem Lukavským, Milošem Kopeckým," svěřil se Miroslav Mojha. Bude o čem psát…