Kdo by neznal televizního bernardýna Bohouše. Příběh o něm vznikl v ateliéru. Když televizní tvůrci v roce 1975 točili pokračování Bohoušův syn, vydali se i do terénu. Horskou boudu, kam přichází rodina výletníka Konvalinky, našli v chatě Živec v lesním prostředí Píseckých hor asi 4 kilometry od centra Písku.

Bohoušův syn (1975)
Děj: Další příběh o bernardýnovi, ale ne o Bohoušovi, jak ho známe z prvního dílu, ale o jeho synovi Pepíkovi, kterého vlastní bratr vedoucího horské chaty Miloš Kopecký (postavu šéfa restaurace v prvním díle hrál Jiří Sovák). Vedoucí se chce pomstít za bratra, kterého turista kdysi přelstil v souboji se psem, kdo toho více sní. Hostinský Lojza vyvolá další sázku zda bernardýn umí nasbírat do košíku houby. Zpočátku se zdá, že si na pana Konvalinku s podvodem opět nepřijde, ale na nádraží při odjezdu výletní rodinky se vše zkomplikuje. Zatímco první díl Bohouš se na silvestrovských obrazovkách objevuje pravidelně, volné pokračování uvidíte jen sporadicky.

Chata (objevila se v roce 1965 ve filmu Bloudění) stále funguje. Současný provozovatel Josef Keclík objekt poznává. „Záběry Živce jsou hodně podobné současnosti, jen nad sálem je přistaveno jedno ubytovací patro. Snímek restaurace nedokáži posoudit, nejsem pamětník původního stavu," uvedl.

Další natáčecí jihočeskou lokalitou se stalo písecké vlakové nádraží. Konvalinkovi se chystají odjet domů i s bernardýnem, kterého vyhráli v houbařské sázce. Pes přece neumí sbírat do košíku už očištěné houby… Blízko peronu stojí stánek s chlebíčky, na které velké zvíře vyskočí a čtyřicet kusů shodí na zem. Deníku se podařilo najít svědka natáčení. Je jím dnes 55letý František Kavalír z Písecka, který se stal náhodným komparzistou.

„Procházím tam dveřmi na peron. Mám na rameni žlutou tašku. Je to jen krátký záběr. Bylo mi 15 let, chodil jsem v Písku do školy a vracel jsem se domů vlakem na Tábor. Nevěděl jsem, že se tam něco filmuje, překvapilo mě to. Viděl jsem tu scénu, jak si bernardýn stoupne na přední a prodavačce se převrátí chlebíčky. Později jsem si sehnal nahrávku této komedie," uvedl František Kavalír. Při příchodu na peron se rozhlížel, kde najde svůj správný vlak. Byl o kousek dál na jiné koleji.

„Nejvíce si pamatuji Vladimíra Menšíka, ostatní herce už moc ne. Také mi utkvělo, že při filmování svítilo sluníčko. A přesto si filmaři pomáhali velkými zrcadly, aby měli ještě více světla. Je to pro mě hezká vzpomínka stará už čtyřicet let," uvedl svědek píseckého natáčení.