Černý vlk vyl na šumavských Knížecích Pláních

Nejen lidé se občas musejí ve filmu při náročných scénách dublovat. Ve více než 40 let starém a dobově poplatném snímku Černý vlk o pohraničnících a jejich psech museli filmaři často nahrazovat i zvířata. K jižním Čechám se film z doby umělecké normalizace váže zcela jednoznačně. Celý vznikl na Šumavě, konkrétně 
v okolí bývalé pohraniční roty Knížecí Pláně, kolem Teplé a Studené Vltavy, v Kvildě nebo ve Vimperku.

Jak název napovídá, hlavním hrdinou je velký tmavý pes, který přeběhl z Rakouska přes hranice a namlouvá si české feny. Na složitou práci se zvířaty si vzpomíná asistent režie Zdeněk Flídr, rodák z Českých Budějovic, pro něhož má film velký osobní význam.

„Byl to první film, kdy jsem po pětiletém zákazu mohl opět dělat asistenta režie. Nastoupil jsem na Barrandov, kde jsem nejprve dostal práci asistenta produkce na slavném filmu Antonína Moskalyka Babička," řekl. Při filmu Černý vlk měl jako asistent hlavní úkol jasný: přivést herce včas na plac, zajistit natáčecí prostor tak, aby do něho nechodil ten, kdo tam nemá co dělat. S úsměvem vzpomíná na příhody, kdy hledal herce, kteří se občas někam zašili…

Hlavní hrdina, tedy černý vlk, měl hned dva dubléry. Každý z nich měl totiž jinou povahu a uměl něco jiného. Jeden byl zlý, druhý hodnější, třetí se uměl plazit. „Psy nám vozili pohraničníci na natáčení z různých rot. Také fena, která má mláďata s černým vlkem, měla svou dublérku. Se vším nám pomáhal odborný poradce, podplukovník Pohraniční stráže Karel Hartl," sdělil Zdeněk Flídr.

Scény se psy byly pro herce fyzicky namáhavé, protože zvířata vážila 40 až 50 kilogramů. Nejčastěji s nimi přišel do styku herec František Peterka (drsný dřevorubec Franěk). „Nejdřív se hodně bál, ale pak všechno bravurně zvládl. Musím říct, že herce jsme prakticky moc nedublovali," chválí jejich výkony Flídr.

Navíc se žádnému psovi nesmělo nic stát, protože byli hodně drazí. Ve filmu je například scéna, kdy jedno štěně secvaknou pytlácká železa. „To jsme natočili tak, že štěně dostalo čichnout uspávadla a železa, která ho zabila, byla 
z plastu," vysvětlil tehdejší asistent režie.

Ve filmu neúčinkují jen psi. Pro děj má význam scéna 
s cirkusem, kde se dřevorubec Franěk poznává s drezérkou, pozdější západní agentkou. Při drezúře odežene Franěk podrážděné tygry a svou milenku tak zachrání. „Cirkus jsme točili v Českých Budějovicích na Dlouhé louce celkem dva dny. Ta scéna s tygry byla samozřejmě triková, vznikla takzvanou půlenou kamerou. V publiku seděli a tleskali snad všichni mí známí a kamarádi. Tehdy platilo, že každá koruna byla dobrá a známí byli rádi, že si mohli něco přivydělat v komparzu. Další komparzisty jsme s produkcí naháněli na náměstí před hotelem Zvon," směje se Zdeněk Flídr.

Podle jeho názoru má film 
i přes ideové nedostatky silnou atmosféru, k níž výrazně přispívá šumavská příroda. Tehdejší asistent jen lituje, že snímek nevznikl v barvě. 
V černobílé podobě horská krajina tolik nevyzněla.

Flídr, který dodnes pracuje jako filmový režisér, si pamatuje, že se na natáčení jezdilo starými nákladními auty, takzvanými robury, přímo do tehdy zakázaného hraničního pásma. Pohraničníci přitom sledovali každý krok filmařů.

Herci, kteří nemuseli odjíždět do Prahy do divadla, spali v hotelu ve Vimperku. Ve stejném městě vznikly i záběry z nemocnice, kde leží jeden z hrdinů (pohraničník Rudolf Jelínek) s průstřelem plic.

Na jídlo filmaři chodili společně s vojáky. Zdeněk Flídr si dodnes vybavuje, že se pohraničníkům vařilo velmi dobře. Zřejmě platilo, že musejí mít sílu na výkon služby.

Ve Zdeňku Flídrovi navíc dodnes zůstalo, že na filmu Černý vlk pracovala spousta šikovných a dobrých lidí ve štábu. Zajímavé je, že ač byl asistentem režie a měl ke všemu blízko, film jako celek viděl až nedávno v televizi.

Herci Jihočeského divadla oblékli vaťáky a uniformy

Film Černý vlk nabídl malé příležitosti tehdejším hercům Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Těmi se děj jen hemží. 
V pohraničním pásmu žije a pracuje několik dřevorubců, jimiž se ve filmu stali Josef Bulík, Karel Charvát a Milan Jedlička. Postava Josefa Bulíka má dokonce jméno – Bouzek. Když v jedné scéně Radovan Lukavský coby velitel Pohraniční stráže vyjmenovává rodiny, které v pásmu žijí, zmiňuje právě i Bouzka.

Tím výčet jihočeských herců nekončí. Desátníkem zapisovatelem je Jiří Šebek, roličku vojenského veterináře dostal Vladimír Janura. Ten se objevuje v hromadné scéně na rotě Knížecí Pláně s Lukavským či Petrem Haničincem.

Do uniformy se oblékl Petr Šporcl, jehož scénář označuje jako desátníka Pačese. V ději na konci filmu si telefonuje s velitelem a sděluje mu důkazy, které pohraničníky dovedou do domku dřevorubce Fraňka. Při telefonátu Šporcl sedí v lese. „Je to dávno. Co vím, tak moje scéna se protahovala a já měl večer představení v divadle. Bál jsem se, aby mě štáb odvezl včas," řekl Petr Šporcl.

Psovodem vlka byl Jarda Horák

Psovodem Bronyho, nejmladšího ze tří černých vlků pro film, byl Jaroslav Horák, ročník 1950. Deníku napsal, že Brony měl báječnou poslušnost a nebyl tak agresivní, jako jeho starší brácha Iso. Třetí pes, otec obou, se jmenoval Cigo. „S Bronym se všichni spřátelili a moc si ho oblíbili. Nejvíce herec František Peterka, který ve filmu byl jeho úhlavní nepřítel," uvedl Jaroslav Horák. Pomáhal i při natáčení scén se štěňaty a fenou Lízou. Štěňata se vinou jejich rychlého růstu musela obměňovat i s fenkou, o níž se staral jiný pohraničník. Film se Horákovi stal osudným. Místo odchodu do civilu zůstal na vojně.

Penzion se na plátně mihne dvakrát

Každý film, který vznikl před desítkami let a jsou v něm zachyceny domy a území, má vlastně dokumentární hodnotu. Stejné pravidlo platí i pro případ Černého vlka. Chalupy dřevorubců byly natáčeny v oblasti Hamerských domků v šumavské Kvildě. Z fotografií území bezpečně poznal starosta Kvildy Václav Vostradovský.

Ve filmu se objevuje i sál kvildské hospody, kde se koná taneční zábava a jeden z hlavních hrdinů (střelec Rudolf Jelínek) se tu chce poprat kvůli dívce. Stejný sál a stejnou hospodu diváci znají ze slavnějšího filmu z pohraničí Král Šumavy.

V Kvildě dnes funguje penzion Černý vlk, který vznikl 
z dávné šumavské chalupy. Ve dvou záběrech se tato chalupa objevuje. Mimo jiné v okamžiku, kdy dřevorubec Franěk seká venku dříví a sekerou chce utlouci černého vlka.

Pro majitele penzionu Lukáše Parkmana má tento krátký záběr velký význam. Původní chalupu vždy velmi dobře poznává. „Dnes penzion vypadá jinak. Tehdy to byl zřejmě soukromý statek. Na film jsem se díval už několikrát a mohu říct, že se mi líbil," řekl Lukáš Parkman.