Lidé v hloučkách v pátek před polednem postávají na Piaristickém náměstí. Mezi nimi i několik černě oděných s kapucemi a bílými maskami. Za chvíli si ji stáhnou na obličeje. Půjdou totiž v průvodu Velikonoční hrkání, které pořádá Divadlo Víti Marčíka v Českých Budějovicích už desátý rok.

Anna Doležalová se hrkačky, dřevěného trakaře, chopí prý už podruhé. „S mamkou se chodíme na divadlo pana Marčíka koukat pravidelně. Taky sledujeme jeho webové stránky,“ vysvětluje dívka, jak se do průvodu dostala. „Chodila jsem se sem před lety dívat a letos vyšlo, že bychom šly s kamarádkou v průvodu,“ chválí si.

S trakaři nacvičovali ve čtvrtek dvě hodiny před prvním průvodem, aby si ujasnily signály. Dvaasedmdesát hrkačů s dvaceti bubeníky totiž podle zvukových signálů vytváří o dlažební kostky trvalý nebo přerušovaný zvuk či kontrastní ticho. Nesplést to, prý těžké není. „Někdy do kopce se to ale trochu zasekne,“ přiznává Anna Doležalová.

S kamarádkou Anežkou Krejčí, která se účastní už potřetí, se musí začít řadit do dvojstupu. V průvodu jsou lidi všech věkových kategorií, děti i důchodci. Zahlédnu i dvě jeptišky. Všichni v černém s bílými maskami na tvářích. „Ty vyrábí Marčíkovi,“ vysvětlují dívky.

Než se začne něco dít, dítě v masce rozdává prospekty.

Muž s dredy, kterému není vidět do tváře, najednou pustí amplion. „Ukřižovat!“ křičí na konci řeči hlas z amplionu a divákům začíná jezdit mráz po zádech.

Když odbije dvanáctá, průvod se dá do pohybu a následuje muže s amplionem. Někteří se mu snaží nadběhnout do Hradební ulice. Synchronizovaný zvuk blížící se hrkače ohlašuje předem. Lidé čekají s foťáky na nejen vizuální podívanou ale i sluchový zážitek. Když hrkači zvednou trakaře, ticho ohlušuje. Uprostřed hrkajícího davu tlačí tři maskovaní muži vůz s křížem, sochou Panny Marie, prázdnými lahvemi a nedopalky. Tento průvod má symbolizovat Golgotu.

„Zkusíme, jestli půjdou Krajinskou,“ plánuje matka s dětmi. A skutečně, část tajemného průvodu se oddělí. Další pokračuje ulicí U Černé věže, jiná prochází přes Sokolák do Radniční ulice. Poslední část průvodu vyšla od KD Slávie. Nakonec se všichni v doprovodu hlasu z amplionu schází na náměstí Přemysla Otakara II., aby ho obešli a vrátili se na Piaristické náměstí.

Lydie Popčáková přivedla manžela, aby se podíval. „Jsem překvapený, že měli zlomený kříž, flašky a kosti,“ uvažuje o podívané. „Je to zajímavé a rozhodně temné,“ myslí si. To Pavla a Petr Havlovi průvod potkali náhodou. „Jednou jsme to viděli v televizi,“ přiznávají Pražáci, kteří měli ve městě příbuzné a přijeli na hřbitov. „Takové zpestření výletu,“ uznává dvojice.

„Na Zelený čtvrtek přestaly zvonit zvony, podle kterých se řídili lidé. A tak se začalo klepat,“ vysvětluje Víťa Marčík, kde se vzala tradice.

Průvod uvidíte ještě v pátek v 19 h a v sobotu v 8 a ve 12 h.