Hasiči museli kropit louku, aby byla ve filmu dost zelená

Pozorný divák identifikuje vlakovou stanici Černý Kříž nebo prostor nádraží ve Volarech kolem Tolarovy ulice. Na volarské nádraží vjíždí parní mašina, na níž jel jako topič dnes už zesnulý František Vávra. Strojvůdcem byl rovněž zesnulý Miroslav Lenc z Volar. Mašinu tehdy přivezli do Volar tzv. studenou a bez ojnic. Ty byly osazeny až v depu ve Volarech, kde byla mašina také zatápěna.

Místních komparsistů je ve filmu habaděj. Filmaři si je vybrali v prachatickém ochotnickém divadelním souboru. Štáb se neobešel bez pomoci volarských dobrovolných hasičů. Na účast při natáčení vzpomínají dodnes František Rokůsek a Jaroslav Vlas, kterým tehdy bylo 16, resp. 20 let. „K soutoku jsme jezdili asi měsíc dopředu. Tehdy moc nepršelo, bylo sucho. Dostali jsme za úkol kropit louku, aby byla dost zelená a svěží," vypráví František Rokůsek.

A když bylo potřeba, aby ve filmu pršelo, opět přišel na řadu um volarských hasičů. „Kvůli tomu nám filmaři přivezli silný letecký motor. Ve filmu pak prší skutečně hodně, vypadá to jako silná bouřka. Některé scény vznikly i na hraničním opevnění kolem takzvaných řopíků," řekl František Rokůsek, který má film spojen s řadou pěkných záběrů šumavské přírody.

Samostatný příběh má filmová dekorace neboli chalupa hrdiny Jakuba (Zdeněk Řehoř). Filmový architekt ji nechal postavit na louce ze dřeva, sádry a dřevotřísky. Kdyby se stavba ještě vylepšila, dalo by se v ní prý i bydlet. Jenže podle scénáře musela shořet. „Filmaři do té dekorace nalili naftu a představovali si, že to zapálí, my to rychle uhasíme, a oni budou točit. Museli jsme jim vysvětlit, že tak snadné to nebude. Dovezli jsme si ještě jedno hasičské auto," vypráví František Rokůsek.

Filmový požár vznikl o půlnoci, stavba se nechala hořet a vše směřovalo k ranním záběrům, kdy vesničané okukují spáleniště. „Vzpomínky na filmování mám nádherné a zůstanou mi do smrti. Byly to moje poslední prázdniny před nástupem na střední školu," řekl František Rokůsek.

Jaroslav Vlas je dnes velitelem volarského sboru. Ve scéně s požárem ho filmaři využili jako komparzistu. „Hraji tam s kamarádem Václavem Řezankou, on představuje měšťáka, já vesničana. Mám na sobě čepici a červený šátek, který nám dali v maskérně. Tu si filmaři umístili do vimperské hospody Hamajda u nádraží. Tam nás nalíčili a oblékli do kostýmů. Ale napřed nás trochu ostříhali," usmívá se Jaroslav Vlas.

Také on má zážitky s natáčením stále pod kůží a rád si je občas připomíná. „Když byla premiéra ve Volarech, přišel jsem se samozřejmě podívat. Dnes mám děti a těm vždy ukazuji, když film běží v televizi, kde stojím," řekl Jaroslav Vlas.

Volarští hasiči do filmu zapůjčili i veteránskou techniku. Požární auto v ději projíždí také volarskou Březovou cestou. Jeden záběr pochází z domu v Tolarově ulici, který se stal četnickou stanicí.

Hřebec Cyrus obnovil chov v Karpatech

Už jedenačtyřicet let existuje pražský Hucul club, který začátkem 80. let vydatně pomohl s natáčením „zvířecích" scén snímku Divoký koník Ryn. U vzniku filmu před více než třiceti lety byl současný šéf clubu Leander Leiský.

Jak jste se k natáčení filmu Divoký koník Ryn dostal?
V roce 1981 oslovil Hucul club František Michálek, jeden z posledních důstojníků jezdectva Československé armády, který v té době byl odborným poradcem Barrandova. Zajišťoval koně pro většinu filmů. Požadavek byl na malého, statného a hodného hucula pro hlavní roli. Byl vybrán ryzák Cyrus, hřebec narozený v roce 1975, potomek zakládajícího hřebce Hucul clubu jménem Edo z kmene Gurgul. Na Cyrusovi jsme uskutečnili první jezdecké lekce herce Zdeňka Řehoře. Bohužel se trochu bál a na koni nakonec jezdil jen v kroku. I když Cyruse čili Ryna měl moc rád.

Účinkovalo ve filmu více koní?
K Cyrusovi byl pro natáčení vybrán partner – mladý hřebec Faun. Ten sloužil jako kamarád a často při natáčení i jako „cíl", když bylo třeba, aby Ryn sám v záběru někam běžel. Koně jsou tvorové společenští a v samotě jim je smutno. Oba koně jsme ustájili spolu s kozou a několika slepicemi přímo v dekoraci domku pana Řehoře u Vltavy naproti Mrtvému luhu. Tam také byla maringotka, kde jsme první polovinu natáčení (skoro dva měsíce) přebývali.  Druhou polovinu natáčení (asi měsíc) jsme strávili u nějakého hospodáře ve Vodňanech, kde měli koně a stáj. Obsluha bydlela v samostatném domku v zahradě.

Jaká byla vaše úloha?
Bylo mi tehdy pětatřicet let a byl jsem při natáčení poradcem a hlavně odborným cvičitelem Ryna. Mým úkolem bylo zajistit, aby Ryn dělal to, co si přál pan režisér. Někdy to nebylo vůbec snadné. V záběru,pokud vím, jsem se ocitl jednou ve scéně na nádraží, kde bylo nutné Ryna navigovat. Byl to jeden z dost obtížných záběrů, Ryn vlak neznal a trochu se ho bál.

Co bylo nejtěžší natočit?
Co bylo těžké natočit, to byly jednak záběry, kde kůň má v širokém záběru někam doběhnout a nikdo nemůže být nablízku, aby ho navigoval. Hodně náročný byl také záběr, kdy v divoké bouři pan Řehoř Ryna položí na zem a objímá ho, aby se mu nic nestalo. Pro mne ale bylo asi nejtěžší přesvědčit pana režiséra, že kůň většinou nejlépe „hraje" na první dobrou a že s ním nelze scény nazkoušet. Tutéž akci kůň podruhé nebo potřetí už nemá chuť opakovat. Nakonec jsme se shodli, že při zkoušce budu koně představovat já a Ryn půjde rovnou naostro. To se osvědčilo. Představitel Ryna, hřebec Cyrus, byl v roce 1986 prodán do Sovětského svazu, aby  jako plemenný hřebec pomohl obnovit čistokrevný chov huculských koní v Karpatech. O jeho dalším osudu nemáme věrohodné zprávy.

Které šumavské lokace vám utkvěly dodnes v paměti?
Jednoznačně mi v paměti utkvělo místo natáčení, kde stála chaloupka Rynova pána. Bylo to u Vltavy na protilehlém břehu od Mrtvého luhu v místě, kde bývalo vodácké tábořiště. Nádherná divočina!

Poprosím o historku z divočiny…
Asi v jednu hodinu v noci začal na maringotku, kde jsme spali, bušit strážce, kterého filmaři najali na ostrahu dekorace – domečku pana Řehoře. Byl to nějaký místní obyvatel a zjevně byl ovlivněn požitým alkoholem. Když  nás svým bušením probudil a vyděsil, začal halekat „Vsjo v porjadku! Možtě spať!"

Jaký byl režisér Gajer?
S panem režisérem, stejně jako s celým štábem, jsme vycházeli výborně. Jak už jsem říkal, naučili jsme se vycházet i s „hereckými manýry" koně. Nevzpomínám si, že bychom se na něčem nedokázali shodnout. Ryn – tedy hřebec Cyrus byl nakonec velmi chválen za ztvárnění hlavní role. To bylo velké vyznamenání jak pro huculského koně, tak i pro Hucul club.

Veronika Gajerová: 
K Šumavě mám obrovský vztah

Pro Veroniku Gajerovou bylo natáčení „Ryna" hodně specifické. Režisérem byl totiž její otec. Rodiče se rozvedli, když jí byly čtyři roky. „Vzpomínám na tu práci docela ráda, protože to byl jediný film, kdy jsem se poprvé a naposledy sešla se svým tátou, se kterým jsem nežila. Během natáčení jsem měla jedinou možnost ho trochu více poznat," napsala pro náš Deník Veronika Gajerová. Otec jí dal roli dívky Daniely.

Otce i tak poznala spíše omezeně, protože tehdy jako osmnáctiletá dívka spíše žila celou dobu natáčení s partou mladých lidí. „Točilo se to tři měsíce během prázdnin – červen, červenec a srpen – celé 
v prostředí Šumavy, kde se můj táta narodil v Šumavských Hošticích. Také já mám k Šumavě obrovský vztah, protože odtamtud pocházejí všichni moji předci a narodila jsem se na Kvildě, kde jsme měli chalupu," svěřila se Veronika Gajerová.

Z natáčecích lokací jí nejvíce utkvěl Mrtvý luh. „To je rezervace u Vltavy, kam se tehdy vůbec nesmělo. My jsme dostali výjimečné povolení tam točit, nesměl tam být vůbec catering, nesmělo tam být zázemí. To jsme měli mimo rezervaci. Do Mrtvého luhu jsme se dostávali jen na lodích. Když se natáčelo, směl tam  vstoupit jen omezený počet členů štábu," vybavuje si herečka, která je členkou Městských divadel pražských, ale národ ji zná jako sestřičku ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Veronika Gajerová má dones v paměti tři měsíce, kdy  se  jezdilo na huculech. „Byli tam i normální koně, ale protože divoký koník Ryn byl hucul, pomáhalo nám několik hucul klubů. Koně jsme plavili, jezdili jsme na nich, prostě jsme s nimi žili, což bylo krásné," vyznala se herečka.

Štáb bydlel ve Vimperku a také na to má herečka veselé vzpomínky. „S celou tou partou kolem koní jsme pořádali večírky. Bylo to prostě nádherné a nesmírně romantické," řekla našemu Deníku Veronika Gajerová.

Na tomto filmu začínal jako asistent režie Vašek Křístek, pozdější výborný filmový režisér. „V té době začínaly jako asistenti režie a asistenti produkce výrazné osobnosti, které se později způsobem vyprofilovaly a začaly samy tvořit a točit," dodala herečka.