Ludmila Valenová.Zdroj: Archiv rodinyA nebyly to kraslice ledajaké. Hana Valenová se totiž zhlédla v moravské tradici. „Maminka měla špatná kolena,“ vyprávěla její dcera Ludmila Valenová. „Proto jezdila do lázní. Tak se dostala do Ostrožské Nové Vsi, kde se byli podívat, jak maluje vejce tehdy již více než osmdesátiletá paní Gavalová. Mamince ty výtvory učarovaly, a tak to po roce 1990 začalo.“

Hana Valenová se jala složité zdobení zkoušet a byla natolik šikovná, že se za rad paní Gavalové vypracovala postupně až k mistrovskému titulu. Hana Valenová se tedy zaměřila především na jihomoravské kraslice. Voskem s pomocí tzv. stužky dokázala vykouzlit na vaječných skořápkách velmi složité vzory vypracované do nejjemnějších detailů.

„Stužka je na klacíčku připevněná speciální drátovaná rourečka,“ vysvětlila dcera Ludmila. Paní Hana přitom musela dodržovat určité zásady, aby zachovala tradici jihomoravských kraslic. „Třeba pásu uprostřed vajíčka se říká silnice a tady v té kopici malovaných vajec nenajdete jedinou stejnou,“ podotkla dcera Ludmila. „Oproti tomu květinové motivy se opakují, nesmí se měnit, ty jsou dané. Tomuhle motivu se třeba říká kostelový a tohle vejce je hadové,“ ukazovala. „Protože tam je opravdu kolem dokola namalovaný had.“ Silnice se Hana Valenová naučila od paní Gavalové, některé obkreslila, jiné rodina našla na pohlednicích. „Je tu také jedna silnice, kterou jsem objevila jako úplně poslední,“ vzpomínala Ludmila Valenová. „Tu, když jsem viděla, ukázala jsem ji mamce a říkám: mami zkus ji, ta je nádherná. A zvládla ji precizně, protože úžasně malovala.“Ludmila Valenová.Zdroj: Archiv rodiny

Matka s dcerou jezdily s kraslicemi po republice i do ciziny, po výstavách – byly dokonce na výstavě na Pražském hradě. Paní Valenová také každoročně posílala své malované výtvory do Asociace malířů kraslic. Vajíčka vždy začínala zdobit před Vánoci, aby to do Velikonoc stihla. A to především vejce kachní.