Jiří HrzánJe zřejmé, že umělecké kořeny zapustil Jiří Hrzán už v rodném městě, kde působilo (a dodnes existuje) Divadlo mladých. Pamětníci se neshodují, v jaké fázi tu mladý student vlastně působil. Sbor měl tři zřizovatele (spoje neboli poštu, pak Dům armády a nakonec základní školu). Všichni se shodují, že si ho ale pamatují z gymnaziálního ruského představení s jedním z profesorů. Vzpomíná si na to Jindřich Růžička, který do Divadla mladých přišel v roce 1954. „To představení jsem viděl. Už tenkrát bylo vidět, že má talent,“ řekl a dodal, že Jiří Hrzán ho nahradil ve hře Aristokrati, které nastudovali táborští ochotníci zřizovaní zdejším divadlem. „S tou hrou jeli na festival do Hronova,“ dodal Jindřich Růžička.

Jiří Hrzán neměl jen umělecké vlohy, ale byl také sportovně nadaný. Říkalo se, že měl tělo z gumy. V mládí se věnoval různým sportům, mj. běhal střední tratě za atletický klub v Táboře. Jeho trenérem byl Miloslav Růžička. „Byl to bezvadný, pohodový kluk, ihned zapadl do party. Srandista. Jediné, co bych o něm řekl negativního, tak byl lechtivý na trénink. Tvrdě trénovat se mu moc nechtělo,“ usmál se někdejší trenér. Tomu se vybavilo, že Jiří Hrzán byl členem týmu, který v 50. letech odjel na závody do rakouského Lince. „Dostali jsme tenkrát speciální a výjimečné povolení,“ vzpomíná Miloslav Růžička. Hrzána označil za talentovaného běžce, nejčastěji zdolával 800 metrů, ale když bylo potřeba, zaběhl dobře i 1500 metrů.

Malý Jiří Hrzán se svou tetou.K atletice Jiřího přivedl jeho starší bratr Jaroslav, který se v klubu věnoval dlouhým tratím. Miloslav Růžička ale popřel občas uváděnou informaci, že Jiří Hrzán byl dorosteneckým československým reprezentantem. „Nebyl zase tak výjimečný, bežecky na něho bylo spolehnutí, uměl dát slušné časy. V jihočeských tabulkách na osm set metrů patřil tak do první desítky,“ míní jeho trenér. Ten dodal, že s odchodem do Prahy a k divadlu Hrzánova sportovní kariéra skončila.

Slavného herce bude v Táboře připomínat bronzová socha. Plastiku umělce balancujícího na zídce u Gymnázia Pierra de Coubertina snad veřejnost spatří do října. Celkové náklady na její pořízení vyjdou na 600 tisíc korun, již hotovou formu potřebnou pro odlití sochy i autorská práva odkoupí radnice od sdružení Hrzán sobě! za 300 tisíc korun.

Plastika oblíbeného herce bude balancovat na zídce u táborského gymnázia.Stručný životopis herecké legendy
Jiří Hrzán se narodil 30. března 1939 v Táboře, zemřel 24. září 1980 v Praze a od roku 2012 je pochován na hřbitově v Táboře. Jeho rodina mělav lokalitě Na Kopečku zahradnictví. Jiří byl nejmladší ze čtyř dětí - Jaroslav, Helena a Květa.
Po táborském gymnáziu se neúspěšně hlásil na DAMU. Poté byl přijat na námořní školu v polském Štětíně. Odešel však do Prahy a stal se žákem herectví v pražském Studiu E. F. Buriana (1957 – 1959), pak nastoupil do 3. ročníku na DAMU, kterou absolvoval v roce 1961.

Pozornost na sebe strhával hereckými výkony, ale i zálibou ve výškách. Ke svým dámám často vstupoval oknem. Po pádu z hotelového okna v Ostravě v roce 1976 už nesměl na prkna Činoherního klubu, kde působil od roku 1965. Se zákazem divadla se do konce života nevyrovnal. Pád z balkonu v Praze (v té době točil film Juraje Herze Buldoci a třešně) nepřežil. Zemřel po dvou dnech v nemocnici.

Byl dvakrát ženatý. S první ženou Věrou Šmídovou měl dceru Barboru, dnes známou herečku, s Olgou Hlavovou Terezu.

Jeho životní divadelní rolí byl sluha Syr v Mandragoře. Ve filmu exceloval v titulech: Nebeští jezdci, Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány, Hlídač, Drahé tety a já, Homolka a Tobolka, Konec vodníků v Čechách, Blázni, vodníci a podvodníci aj.