Kliknutím zvětšítePřes počáteční obavy se přátelství překlopilo v lásku. Nyní už to bude rok, co si řekli, že bez sebe nemohou být a snaží se bořit mýty o vztazích mezi handicapovanými a zdravými. „V srpnu oslavíme roční výročí, ale známe se mnohem déle,“ přiblížila Tereza. Poprvé se setkali na třítýdenním rehabilitačním pobytu v roce 2018. „Terka tam byla na odborné praxi jako ergoterapeutka. Poznali jsme se letmo, až po měsíci jsme si ale začali psát,“ popsal Ondřej.
Postupem času se to nalomilo nejdříve na jedné, pak na druhé straně. „Až jsme to nakonec dali dohromady,“ směje se Terka. Oba mají ve svých čtyřiadvaceti letech velké sny. Ondra studuje na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích obor zemědělské, dopravní a manipulační techniky, Tereza zase na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem organizaci a rozvoj ve zdravotnických zařízení.
Překážky je třeba překonávat
Od milostného vztahu je odrazovalo okolí, ale klacky pod nohy jim hází i sám život. „Nejdříve jsme museli ustát odrazování a negativní názory okolí, ale překážky se objevovaly i na naší straně. Obávali jsme se třeba i vztahu na dálku,“ vysvětlila Tereza s tím, že pochází až od Ústí nad Labem.
Když někoho milujete, uděláte pro něj cokoliv. „Za nejdůležitější věc ve vztahu považujeme komunikaci. Musíte spolu o všem otevřeně mluvit, sdělovat si svá přání a představy,“ míní studentka. Společně probírají hlavně budoucnost. „Oba víme, že až dokončíme školy, tak potom už budeme pořád spolu. To je naším hnacím motorem a cílem. Zahání to myšlenky na vzdálenost mezi námi,“ sdělil hlavní motivaci Ondřej.
Tereza dříve v mnoha ohledech na rozdíl od Ondry věřila pocitům a názorům ostatních lidí. „V případě našeho partnerství jsem dala na svoje srdce, a to dělám za podpory Ondry dosud,“ řekla odhodlaně s tím, že překonávání překážek je nedílnou součástí jejich vztahu. „Možná by to mohlo být i jejich motto,“ myslí si.
Ať je překážka jakákoliv, vždy je stmelí. „S každou další bariérou jsme silnější, vždy nás to dá více dohromady,“ myslí Ondřej.
Rozdíly se přitahují
Ač jsou každý jiný, navzájem se doplňují. „V některých věcech a situacích jsme rozdílní. Někdy se trochu štveme, ale většinou nádherně doplňujeme,“ popsala Tereza, že v zásadních situacích a myšlenkách si rozumí.
„Řeším drobnosti, ale ve výsledku jsou podstatné a potřebné, ráda plánuji vše dopředu. Některé věci, ale nechávám na poslední chvíli,“ naznačila, že má ráda řád, pořádek a nerada mění své stereotypy.
Ondřej je naopak praktický pro život a neřeší zbytečnosti. „Rád dělám věci spontánně. Říkám vše přímo, což někdy Terka nenese dobře, ale ve finále zjišťuje, že jsem měl v podstatě pravdu,“ uvedl šibalsky.
Osvěta i inspirace
Založit veřejný účet na instagramu byl Ondřejův nápad. „Oba jsme zde sledovali další podobné páry, postupem času mi Ondra ukazoval i ty zahraniční, a tím mi podsouval i myšlenku na vlastní osvětovou činnost i u nás,“ řekla Tereza, která si je vědoma, že moc “zdravých” kluků nebo holek by do vztahu s handicapovaným nešlo.
Proto se rozhodli ukázat, že překážky si tvoří lidé sami – jedna z nevědomosti, ale také díky mýtům, omylům a předsudkům. „Naším cílem není vztah idealizovat, ale naopak ukazovat veřejnost realitu. Tedy to dobré i zlé,“ upozornil Ondřej.
Česko pokulhává
Ve srovnáním například s Amerikou má Česká republiky podle jejich slov velké mezery. „Česko v oblasti bezbariérovosti dost pokulhává. Nicméně České Budějovice jsou možná jedním z méně bariérových měst u nás. Ve srovnání s Ústím nad Labem určitě, proto bych se chtěla časem za svou láskou přestěhovat,“ plánuje Tereza.
Jejich účet přináší i jakousi přidanou hodnotu, přidávají na něj recenze podniků, tipy na výlety a třeba i kuchařské rady. „Ondra mě bere do kaváren, protože je to moje slabost. Dopředu je však nutné zjistit si, jestli nás tam nečekají bariéry. Většinou se předem informujeme, abychom nejezdili zbytečně,“ podotkla s tím, že překážkou mohou být i obyčejné schody. Z hlediska dostupnosti jsou pro ně v létě pasé hlavně bazény a aquaparky.
Milují Jihočesko
Jižní Čechy jsou dle jejich mínění místem počátku jejich vztahu a zároveň i pokračování. „Máme rádi krásné krajiny s výhledem, naše srdcovka je zámek Hluboká, líbila se nám i Červená Lhota, do podobných lokalit rádi vyrážíme v podvečer a povídáme si,“ osvětlila Tereza.
Plní si životní sny
Každý z nich má své sny, ale mají i společné. „Přejeme si společně cestovat do Ameriky a sestěhovat se. Každý si chceme najít dobré pracovní uplatnění,“ objasnil Ondřej.
Ondra by si rád skočil padákem. „Přál bych si, aby se s Terky časem stala moje manželka a měli jsme zdravé děti, nejlépe dva kluky. Nesmí chybět vlastní byt či auto,“ vyjmenoval. Svatba by měla být menšího rázu, soukromá s domácí oslavou. „Oba moc nejsme na velké svatební dny a bujaré večírky,“ podotkl.
Terce se přání splnilo, když si našla skvělého přítele. „Můj sen se splnil. Mám úžasného chlapa, mojí životní podporu. Ale mimo to chci úspěšně dokončit školu, najít si práci, která mě bude bavit a časem si třeba otevřít vlastní kavárničku nebo bistro,“ prozradila, že si ráda měla také dvě děti, ale spíše děvčátka.
Práce je i pro vozíčkáře
V dnešní době není podle Ondry těžké z jeho pozice najít práci. „Je důležité chtít něco dělat. Bohužel lenivost některých vozíčkářů v ostatních lidech podporuje myšlenku, že je těžké najít uplatnění a pracovní pozice pro ně nejsou,“ upozornil Ondřej, který by se chtěl věnovat tomu, co ho baví. „Mělo by to souviset s mým oborem studia, a to je v automobilovém průmyslu,“ dodal.
Tereza se chce nadále věnovat podpoře ergoterapie. „U nás tento obor není doceněn, tak jak by si zasloužil. Kromě praxe bych chtěla zabrousit do vrcholnějších pozic, kde by se dalo něco měnit. Zasloužit se například o vytváření míst pro ergoterapeuty i tam, kde by být mohly a stále nejsou,“ zdůraznila závěrem.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
