Líné léto loňského roku v Táboře osvěžili Donšajni

Na natáčení filmu Donšajni, které se v Českém Krumlově uskutečnilo minulý rok v létě, nikdy nezapomene Lukáš Holec, sbormistr z krumlovské základní umělecké školy. Jelikož si ve filmu zahráli jeho nejmladší svěřenci ze školy, sám se natáčení účastnil. Při té příležitosti byl nablízku herečce Libuši Šafránkové, která už od dětství patří k jeho nejoblíbenějším herečkám.

Sbormistr si tak podle vlastních slov splnil sen. Jako projev veliké důvěry pak bere krok režiséra Jiřího Menzela, který mu navrhl tykání. Ostatně s režisérem se už před natáčením několikrát setkal. Probírali spolu práci dětského sboru, který je pro samotný film velmi důležitý. A jaká byla během natáčení práce známého krumlovského sbormistra?

„Mým úkolem bylo děti vokálně a muzikantsky motivovat, nacvičit požadované písně, v pauzách mezi natáčením je udržovat v uvolněně bdělém a použitelném stavu, při sborových scénách je kočírovat k ještě radostnějším výkonům," zmínil Lukáš Holec. „Také jsem s Libuškou Šafránkovou či Emmou Smetanou dirigoval a dohlížel na věrohodnost sborových situací s dětmi," dodal se slovy, že sborové děti zanechaly ve všech skutečně výborný dojem. Alespoň tedy podle slov Jiřího Menzela.

Casting se uskutečnil v březnu roku 2012 ve sborové zkušebně Základní umělecké školy Český Krumlov. „Pan režisér si pro natáčení vybral základní skupinu 20 sborových dětí ve věku devíti až jedenácti let, a to převážně ze sboru Brumlíci. V srpnu si vybral ještě dalších deset podobně starých dětí a navíc sedm šestiletých z Lentilek a šest patnáctiletých muzikantů," popsal Lukáš Holec.

Celkově byly děti na placu šest dní. Natáčely jeden den v Plasech, tři dny v barokním divadle v Českém Krumlově a dva dny v Praze. „Ve filmu zní hodně především Mozartovy hudby, a tak jsme se s dětmi museli naučit řadu vokálních partů například z opery Kouzelná flétna, které byly natáčeny na playback.

Děti také tančily na prknech barokního divadla v choreografii Heleny Kazárové, která v naší ZUŠ několik let vyučovala a zřejmě náš sbor panu režisérovi doporučila," řekl Lukáš Holec, který také popsal, jakým stylem byl následně rozdělen honorář. „Spravedlivě jsme ho rozdělili našemu občanskému sborovému sdružení i přímo účinkujícím dětem."

A jak Lukáš Holec film dnes hodnotí? „Jelikož jsem nakoukl do přípravy scénáře a měl možnost některé motivy probrat s Jiřím Menzelem osobně, a pak byl s dětmi přítomen nezapomenutelnému natáčení, nemám asi ten správný odstup a s filmem jsem spokojen. Proto je mi líto, že u nás zatím nenašel větší divácký ohlas."

Režisérovi plnili zázraky na počkání

Divadlo Oskara Nedbala je na seznamu lokací, se kterým pracují štáby po celém světě. Největší hvězdou, kterou na jeho jevišti  snímala kamera, byl americký herec Edward Norton ve snímku Iluzionista. Táborské divadlo si vybral i oscarový český režisér Jiří Menzel a ředitele divadla Karla Daňhela to ani nepřekvapilo. O to se postarala až pozvánka před kameru do
role ředitele malého divadla. „Na to jsem řekl ano, protože už to třiadvacet let cvičím, takže to snad zvládnu," reagoval na nabídku, když kdosi z této „role" nečekaně vypadl.

To jste ani nemusel absolvovat casting?
Ne, dlouho jsem se netrápil (smích). Mě hned odvedli
do kostymérny, ale nakonec konstatovali, že jsem perfektně oblečený, tak jsem  už za chvíli byl na place.

Vy divadlo filmařům propůjčujete poměrně často, pokolikáté jste si už zahrál?
Já se k tomu nikdy necpu, k etice našich zaměstnanců patří, že herce ani nikoho 
od filmu nekontaktují a já to dodržuji taky,  takže poprvé. Buď to odmítám, nebo mi to nikdo ani nenabídne. Tohle byla výjimka.

Bylo to díky Jiřímu Menzlovi? Znali jste se?
Znám ho až po tomto natáčení.

Jak tedy na vás působil?
Výborně, je velice vtipný, slušný a lehce sarkastický. Do příjemné roviny se tady rozvinulo moje přátelství 
s kameramanem Šofrem, který si tu chtěl zahrát na saxofon, tak než jsme po natáčení uklidili, on na jevišti cvičil.  A když viděl naši výstavní síň, tak se zmínil, že také maluje. Slovo dalo slovo a my mu pak udělali výstavu.

Měl na divadlo náročné požadavky?
O jednom nám řekli, že jsme splnili nesplnitelné. To když jeden večer chtěli vyklidit hlediště a druhý večer je zase namontovat. Původně jsem ho odmítl, protože při Iluzionistovi to firmě trvalo asi deset dnů a všechny ty sedačky rozmontovat stálo 200 tisíc. Za noc to nebylo možné stihnout. Dostal jsem nápad a s osmi lidmi vyzkoušeli, zda uzvednou celou řadu. Měli co dělat, přesto jsem ale  zavolal  synovci a ten to 
s partou kamarádů zvládl.

Popište nám svoji roli.
To bylo velmi složité, protože v okamžiku, kdy do svého dávného milovaného divadla vchází pan Huba, alias Jakub, tak ho mají ředitel divadla a jeho zaměstnanci přivítat. Posazení na jevišti jsme nejdříve hleděli na ty dveře, pak všichni měli vstát a já ho měl jít přivítat. Jenže jak pan Huba zahlédl svůj oblíbený prostor, tak mne minul a úplně přehlédnul. Jenže to měl v roli, jinak se se mnou vždycky zdravil. (smích) Tím to skončilo.

Viděl jste se na plátně?
Viděl a k mému úžasu si mě všimla spousta lidí a všichni mi pak volali. V záběru jsem byl asi minutu a půl, protože jsem stál hned vedla pana Huby, na kterého byl záběr.

Čím to, že táborské divadlo se filmařům tak líbí?
Od natáčení Iluzionisty máme skvělé renomé a již jsme v databázi lokací, kterou filmaři využívají. Některé nabídky již odmítám, to když chtějí přerušit hraní.

Název Jiří Menzel změnil z obavy, že by lidé hledali víc vulgarity

Letos v únoru Jiří Menzel dostříhal svůj nový snímek a oznámil, že se vrací k původnímu názvu Donšajni. Sukničkáři by podle něj vybízeli diváky, aby hledali více vulgarity. Pod slovem donšaj cítí sukničkáře s grácií.

Název spojuje Dona Juana a Dona Giovanniho, jehož nejvíce proslavil Wolfgang Amadeus Mozart, když v roce 1787 uvedl v pražském Stavovském divadle světovou premiéru opery Don Giovanni.

Donšajni divákům poodhalují svět opery a zároveň i její zákulisí, kde není nouze o milostná vzplanutí. To vše snímek podává s nadsázkou a humorem typickým pro filmy tohoto režiséra.

Jiří Menzel je poprvé ve své kariéře zároveň autorem námětu a scénáře, na kterém s ním spolupracovala Tereza Brdečková.
S natáčením se začalo koncem července, hlavní scény připadly Táboru, kde štáb prožil celý srpen. Castingy se ale konaly na různých místech republiky, cílem totiž bylo obsadit do epizodních rolí až 250 komparzistů.

Jednu takovou získala i táborská ochotnice Jindřiška Nezvedová: „Byla jsem před divadlem ve vzpomínce Libušky Šafránkové, která vzpomínala, jak poprvé viděla  zpěváka Jakuba."  Komparsní roli do souboru Alexandrovců získal i její manžel, zahrála si také maminka i syn.

Do hlavních rolí pak režisér obsadil skutečné operní pěvce, se kterými se rozjel do Tábora. „Nevěděl jsem, že je to tak krásné město. Byl jsem tady jenom se školou a teď konečně vidím příjemné milé město. Hlavně tu nejsou obchody se suvenýry a různé herny, které bohužel zošklivily Český Krumlov," řekl.