Rozhodl se nekandidovat. „Po tolika letech je třeba si vyčistit hlavu a také by si práci starosty měl vyzkoušet někdo jiný,“ konstatoval Zdeněk Bárta. Dodává, že ho už nebaví stále se s někým dohadovat a o něco usilovat.

Říká, že se v pozici starosty cítí vyhořelý.

Jaké má plány, až z radnice odejde? „Zatím mám čas si vše rozmyslet. Práce se rozhodně nebojím. Mohl bych se vrátit do původní práce ve společnosti SVOM Mišovice, ale ještě nejsem rozhodnutý,“ dodal. Těší se, že bude mít víc času na své koníčky – fotbal a myslivost.

Když začínal pracovat jako starosta, neměli na radnici žádné počítače, bez kterých si momentálně chod úřadu nikdo nedovede představit. Byla ale chuť do práce. „Tenkrát panovala euforie, každý si myslel, že se to zlomí k lepšímu. Od té doby přibylo papírování. Někdy se mi zdá, že poslanci a senátoři nevidí, co obce potřebují,“ uvedl Zdeněk Bárta.

Zajišťování peněz pro město je podle něj také náročnější. „Přes okresy, které byly zrušené, se sháněly peníze lépe než přes kraje. Ohledně dotací je všechno ohraničené a všechno trvá na ministerstvech nějakou dobu. Například o dotaci na školu jsme žádali deset až jedenáct let, než jsme ji dostali,“ vysvětlil.

Přes to všechno je rád, že se ve městě a místních částech za ty roky povedlo udělat hodně práce. „Opravila se celá škola, postavil se pečovatelský dům, udělala se plynofikace, opravily se komunikace po obcích, rybníky, kulturní dům, vybudoval se nový přivaděč na čističku, která se celá také opravila, stejně tak vodojem, vodárna a velká část náměstí,“ vyjmenoval.

Trápí ho ale fakt, že za tu dobu z města zmizel průmysl. Místo chození do práce do místních poboček firem Tesla, Jitex, Jas a dalších teď lidé za prací dojíždějí jinam a v Mirovicích jen přespávají.

Boj s větrnými mlýny připomínaly dlouhodobé marné snahy udržet ve městě dálkové autobusové spoje, pobočku České spořitelny a zřízení bankomatu. Velké společnosti nemají zájem provozovat služby pro lidi v menších městech.