A protože mají problémy s hlídáním, tak se celá rodina – rodiče Magdalena a Filip a děti Denisa a Filip – vydali do Vodňan na nákupy. Paní Magda už v pokročilém stadiu těhotenství. „Oficiální termín byl druhého února,“ říká.

Dále pokračuje její manžel Filip. „Manželka najednou povídá: Praskla mi voda, jedeme rodit. Fofrem domků pro věci a už jsem uháněli do písecké porodnice,“ vzpomíná pan Filip, který pracuje v Německu jako instalatér. Jenže malá Helenka tak dlouho čekat nechtěla. „Kus za Protivínem už nebylo na co čekat. Zastavil jsem u jednoho billboardu asi kilometr před Selibovem a pomohl na svět svojí dceři,“ pokračuje.

Takto zní vše jednoduše, jenže . . . Vzadu v autě dvě děti, venku mráz 12 stupňů pod nulou, neustálé otvírání dveří a na předním sedadle žena, které právě začala rodit. „Neměl jsem obavy. Věřila jsem svému muži, že vše dobře dopadne,“ vrací se k rozhodujícím chvilkám paní Magda.

I když vše důležité bylo na jejím muži, přesto nebyli na porod sami. „Hned jsem volal záchranáře, kteří mi radili, co mám dělat. Hodně mi asi pomohlo, že jsem byl u porodu s Deniskou, takže jsem věděl, co se bude dít. Ale nervy to byly hrozné,“ usmívá se tatínek Filip.  Když záchranáři přijeli na místo, byl jeden z největších zázraků života zakončen. Matka i dítě odpočívaly, zabalené v bundě pana Filipa. Následovalo odborné ošetření a zabezpečení nemluvněte i maminky a cesta do porodnice.

Zde už může příběh s tím nejkrásnějším koncem skončit, protože dnes uběhl přesně měsíc od události, kterou si manželé Rychtaříkovi připomenou vždy, když projedou kolem billboardu před obcí Selibov. A nebo když se podívají do rodného listu svojí dcery, kde je jako místo narození napsáno: Dopraví prostředek na trase Protivín – Písek.