Na pouť vzala Marie Vášová vnuka k Jordánu

Jihočeské město s husitskou historií se objevuje v jeho propagandistickém snímku s názvem Labyrint srdce. Děj vypráví o nešťastné matce, která věří, že se vrátí její syn z emigrace. Většina exteriérových záběrů pochází 
z Prahy, Plzně, ale Tábor také přispěl do zvláštní nostalgické poetiky.

V hlavní roli se objevuje herečka Marie Vášová, která na pavlači svého domu přivítá vnoučka a řekne mu, že půjdou spolu na výlet. Po střihu kamery se dvojice ocitá na pouti plné kolotočů, houpaček a sladkostí. Při podrobnějším zkoumání se snadno zjistí, že pouť se nachází v Táboře nedaleko rybníka Jordán, zdejší sladovny a obytných domů 
s průchody. Dnes lidé na tomto místě využívají dětské dopravní hřiště se semafory 
a křižovatkami.

Místní si na natáčení vzpomínají spíše okrajově. Například sedmašedesátiletá Drahomíra Marcollová, která bydlí v nedaleké Vančurově ulici, si uvědomuje, že na zmíněném místě kolotoče a houpačky kdysi dávno stávaly. Možná tedy, že filmaři nemuseli atrakce na místo dovážet. „Co jsem slyšela, tak ve filmu měla hrát mladičká herečka Eva Šolcová, kterou jsem znala. Víc podrobností ale nevím," řekla Drahomíra Marcollová.

Mnohem šířeji o natáčení vypráví jiný pamětník Karel Kobližka. „Hrál jsem v komparzu jako čtrnáctiletý kluk. Byli jsme účastníky poutě 
u Jordánu. Běhala nás tam spousta," řekl Karel Kobližka.

Jak už bylo zmíněno, ve stejné době v Táboře vznikal 
i film Malý Bobeš ve městě, takže mnohé děti se objevily 
v obou snímcích najednou. „Před Labyrintem srdce chodil někdo ze štábu po školách, po středních i po základkách 
a ptal se, zda bychom se chtěli účastnit filmování. Bylo to podobné jako když filmaři sháněli komparz do Malého Bobeše, jen s tím rozdílem, že na Bobeše nám dávali i kostýmy," vyprávěl Karel Kobližka.

Ten má živou vzpomínku zejména na natáčení Malého Bobeše, protože v rámci takzvané dotočné pomocný režisér Ticháček dal dohromady kapelu, která na závěr zahrála v Táboře koncert na rozloučenou. „Bylo to pro mě osudové setkání, protože jsem tam potkal starší kluky z průmyslovky, se kterými jsem pak založil kapelu," popisuje pamětník, který se narodil 
v roce 1947.

Karel Kobližka si vzpomíná, že kolem natáčení se jako kluk pohyboval také pozdější táborský dokumentarista Karel Slach.

„Ten film rád nemám, protože vím, že byl poplatný režimu. To víte, psal se rok 1961 a všichni víme, co to bylo za dobu," doplnil Karel Kobližka, který v dospělém věku emigroval, ale dnes opět žije v Táboře. Jeho velkou láskou je hudba, především jazz. V Táboře uspořádal několik výborných festivalů a koncertů.

Karel Kobližka věnoval pár slov vzpomínek také Evě Šolcové, která jako tehdejší začínající herečka v Labyrintu srdce nastartovala svoji kariéru. „Eva byla o dva roky starší, ale dobře jsem ji znal. V mé vzpomínce navždy utkvěje, jak jsem s ní tančil twist v bývalém táborském hotelu Grand. Hrála tam tehdy swingová kapela Studio T. To bývala slavná místní kapela sourozenců Smažíkových, o které bych někdy chtěl napsat reportáž," dodal k okolnostem vzniku filmu Labyrint srdce Karel Kobližka.

Talent herečky Evy Šolcové našli filmaři v Labyrintu

Jen velmi krátkého trvání měla herecká kariéra rodačky z jihočeského Suchdola nad Lužnicí Evy Šolcové (* květen 1945), která později žila v Táboře. Jako mladičká hrála ve zdejším renomovaném Divadle  mladých (prošel jím mj. také Jiří Hrzán), absolvovala tady gymnázium 
a pak šla v roce 1961 studovat DAMU, kterou nedokončila.

V Krejčíkově snímku Labyrint srdce se mihla v komparzu či epizodní roli  a možná právě tady svět filmu poznal její (ne)skrytý talent. Titulky snímku ji však neuvádějí. Svou největší roli ztvárnila ve filmu Karla Kachyni z roku 1962 Závrať (to jí bylo 17 let). Hrála tu naivní venkovské děvče Božku, které se zamiluje do záletného muže, řidiče Gáby. Jejím partnerem při natáčení byl herec  oblastních divadel Petr Skála. Pak se ještě objevila ve dvou méně známých filmových titulech.

Eva Šolcová byla v angažmá na scénách v Hradci Králové a Šumperku. Na severu Moravy ve věku 21 let spáchala sebevraždu. Její osud nápadně připomíná jinou krásnou a mladou tvář českého filmu, Janu Rybářovou. Ta také odešla ze světa mladičká: ve 20 letech si pustila plyn.

Na Evu Šolcovou si pamatuje Jindřich Růžička, který  
s ní účinkoval v táborském Divadle mladých. „Eva bydlela v Táboře v Palackého ulici naproti bývalému Okresnímu národnímu výboru a já nedaleko. Kamarádili jsme spolu. Pamatuji si, že nosila jako děvče tmavé vlasy svázané do copu. Jako herečka byla výborná, talent zdědila po své matce, v rodině Šolců byli všichni herci. Když odešla do Prahy, tak se z mého života ztratila a pak už jsem jen slyšel zprávu o její sebevraždě, kolem níž se šířila spousta spekulací," zavzpomínal Jindřich Růžička.