Zajímavý projekt zrealizovala v Českých Budějovicích na sklonku právě uplynulého roku skupinka nevidomých kamarádů. Až do poloviny prosince fungovala v prostorách literární kavárny Měsíc ve dne 
v Nové ulici Kavárna potmě.

Při vstupu do zatemněné místnosti dostal návštěvník od asistentek klapky na oči 
a poté již mohl relaxovat u svého oblíbeného nápoje, případně zakousnout dobrý koláč. To vše za absolutní tmy.
Obsluhován byl přitom nevidomými kavárníky Markem Müllerem, Jiřím Holzingerem a Šarlotou Kušnírovou.
„Chtěli jsme přesvědčit své okolí, že i přes svůj handicap dokážeme být užiteční a společnosti prospěšní. Veřejnost si mohla zároveň alespoň na chvíli vyzkoušet, jaké to je, když člověk nevidí," vysvětluje jeden ze zakladatelů Kavárny potmě Marek Müller, se kterým jsme si o jeho záslužné činnosti popovídali.

Jak vznikla myšlenka otevřít Kavárnu potmě v Českých Budějovicích?
Minulý rok v dubnu jsme dělali v literární kavárně Měsíc ve dne ukázku toho, jak se čte a píše v Braillově písmu. Tyto ukázky jsme provozovali v rámci festivalu Literatura žije. A již při přípravách tohoto festivalu jsme s mým dlouholetým kamarádem a spolužákem nadnesli nápad paní Štěpánové, zda by s námi nechtěla v její kavárně udělat Kavárnu po tmě. Inspirací nám byla kavárna 
z produkce Světlušky. Ta již takovou kavárnu provozuje 
v Praze a také formou výjezdů do různých míst a měst. Důvodem také bylo to, že jsme chtěli přiblížit lidem 
a studentům život nevidomých. Chtěli jsme, aby si lidé vyzkoušeli vypít kávu potmě, sníst poslepu koláč a vypít limonádu či čaj. A chtěli jsme také v našem městě dělat nějakou činnost, na které bychom zdravým lidem ukázali, že nejsme na světě tak úplně zbyteční.

Co všechno bylo nutné udělat pro to, aby se nápad podařilo zrealizovat?
Odpověď je trošku složitější, lépe obšírnější. Majitelka literární kavárny paní Eliška Štěpánová nám musela vyhradit místnost. Dále musela sehnat vybavení včetně nádobí. My s kolegou Jirkou Holzingerem jsme opatřili stolní hry pro nevidomé 
a ještě nějaké další pomůcky. Potřebovali jsme také několik vidících asistentů, neboť sami bychom v té kavárničce být nemohli. Je nutné, aby nám někdo umyl nádobí, přinesl vodu a tak dále. Ne že bychom to sami nezvládli, ale umývárnu a vodovod máme 
v jiné místnosti a neměli bychom pak dostatek času na naše zákazníky. Asistentky nám pomáhají i v oblasti financí. Přece jen máme problém rozeznat papírové bankovky. Díky asistentkám nikoho neošidíme a snáze se ve tmě platí i našim hostům.

Kolik lidí v průměru během dne kavárnu navštíví a jak jste 
s tímto číslem spokojený?
Ze začátku to bylo 40 až 50 lidí, později o něco méně. Vcelku jsem spokojený, 
i když bych byl raději, kdyby těch padesát chodilo stále. Ale na kvantitu důraz neklademe. S otevřeným srdcem přivítáme každého, kdo do kavárny přijde a chce poznat svět nevidomých. Cílem je, aby v kavárně panovala pohodová atmosféra.

Kavárna sloužila zhruba dva měsíce, fungovalo vše podle vašich představ?
Myslím, že ano. Chtěl bych na tomto místě poděkovat paní ředitelce kavárny Měsíc ve dne za poskytnutí možnosti naši kavárnu v jejích prostorách provozovat. Dále děkuji našim asistentkám Daniele, Báře, Ivetě a Bětce za jejich pomoc. Dík patří rovněž mým nevidomým kolegům Jiřímu Holzingerovi 
a Šarlotě Kušnírové za příjemnou spolupráci. Nemůžu opomenout ani českobudějovický magistrát, který nám poskytl dotaci.

Chystáte další rozšiřování služeb, případně co byste rádi zlepšili?
Jestli rozšiřování služeb, to zatím netuším. Kavárna potmě se znovu otevře v průběhu tohoto roku. O přesném termínu budeme informovat.

Co pro vás osobně znamená, že kavárna funguje ke spokojenosti zákazníků?
Pro mě to znamená pocit radosti a štěstí. Jsem rád, že mohu být nějak užitečný 
a prospěšný. V tomto projektu užitečnost spatřuji.

Existuje kniha přání a stížností?
Neexistuje. Ale ne z důvodu, že bychom nechtěli slyšet názory návštěvníků, ale tato myšlenka nás nenapadla.

Co vás doposud na fungování kavárny nejvíce potěšilo?
Těší mě skutečnost, že naše kavárna je místem pro setkávání se s lidmi, a vždy, když z kavárničky večer odcházím, cítím, jak jsem naplněn energií.

Zaznamenal jste i nějaké kritické ohlasy?
Ne. V kavárně jsme žádného nepříjemného hosta zatím neměli.