Schmoll se dovolává slov tankového velitele SS Georga Dierse, že pod tělo byly narychlo uloženy dvě tankové miny a ty pak odpáleny z krytu říšského kancléřství. Mrtvola byla zcela roztrhána. To je pro Schmolla důkaz, že nebyla spálena, jak se traduje třeba i prof. Rainerem Liedtkem z katedry evropských dějin Univerzity Řezno.

Hitlerův komoří Heinz Linge, sekretář Martin Bormann a adjutant Otto Günsche se bezprostředně po smrti Hitlera vydali z velitelského bunkru s několika kanystry benzínu na místo a potvrzovali děj i při pozdějších výsleších. Fýrer nechtěl podle nich padnout do rukou nepřátel ani mrtvý.

Rusové uváděli, že po obsazení kancléřství zajistili ostatky Hitlera a jeho ženy Evy Braunové, která se zabila tabletou kyanidu draselného. O tom ale Schmoll pochybuje. "Existuje fotografie ruských vojáků kolem mrtvých Josefa Goebbelse a jeho rodiny, vystavených v zahradě na katafalku. Rusové by si nikdy nenechali ujít příležitost se ukázat také s Hitlerovými ostatky. To by přece byl triumf!" říká.

PNP pokračuje, že existuje jen jedna fotografie náspu se třemi kanystry na okraji. Dřevěná truhla s údajnými ostatky podstoupila u Sovětů odysseu, která skončila až v roce 1970 u Magdeburgu. Pozůstatky byly spáleny a popel vysypán do řeky. Všechno, co sovětská tajná služba po válce prezentovala, byla čelist a zubní můstek, který byl připsán Hitlerovi. Schmoll má k tomu teorii, že chrup mohl přečkat zmiňovaný výbuch.

Autonehoda. Ilustrační snímek
Od sousedů: Obětí silnic v Rakousku zase přibylo, o život přišlo 184 lidí

Schmoll, známý pracemi o letadlech Messerschmitt, se drží líčení tankového velitele Dierse, na které náhodně narazil. Našel na internetu obraz tanku T-2 wehrmachtu před Reichstagem, který se vztahuje ke 30. dubnu 1945. Podle čísla věže 314 našel velitele Dierse, který tanku s pěti muži osádky v Berlíně velel: s 96 tunami, 700 HP a velkou palebnou silou byla tato zbraň obávána spojenci. 30. dubna střílel Diers od Reichstagu na 30 ruských tanků na druhém břehu Sprévy. Tak to vylíčil v knížce "Tygr v Berlíně", kterou vydal ve vlastním nakladatelství.

Večer 1. května stál Diers se svým tankem jižně Brandenburské brány. Měl se pokusit o průlom. Než k němu mohlo dojít, byl povolán kolem 19. hodiny do kancléřství. Když tam dorazil, viděl, jak tu zkouší politím benzínu něco spálit. Vojáci mu vysvětlili, že spalují mrtvolu vůdce. Diers psal o mrtvole zabalené do silně nasáklé deky nebo koberci na zdi zahrady kancléřství, a ve svém spisku k tomu dodal, že tak spalování nevypadá. Se dvěma strážnými pospíchal zpátky k tanku pro dvě talířové miny. Z kancléřství je pak pod tělem Hitlera odpálil. "O mrtvolu ženy, která ležela vedle, jsme se nemohli kvůli houstnoucímu ostřelování starat," uvedl.

Schmoll říká, že k Diersovým líčením byl skeptický, ale že pro jeho verzi mluví mimo jiné nikdy nenalezené ostatky Hitlerovy mrtvoly kromě zmíněných částí chrupu.

"Jiné doklady o tvrzeném vyhození těla do vzduchu nebyly nalezeny. V Holocaust Memorial Museu v USA mají ale magnetofonový záznam interview s Diersem z roku 2004, kde velitel líčí událost skoro stejnými slovy jako ve své knize," píše PNP. Před dvěma roky upozornil na Diersovu verzi Bild s požadavkem intenzivního došetření příběhu. Pasovský list jej pak uzavírá slovy profesora Liedtkeho z Řezna: "Z vědeckého pohledu je místo uchování mrtvoly bezvýznamné - Hitler je mrtev." Jaká téze zlikvidování jeho těla je správná, už není stejně zjistitelné, dodává PNP.

Zachránili vysílené Čechy

"Zcela vysíleni museli dva Češi v pátek vyslat z lezecké cesty Jezerní stěnou u Hallstattu tísňové volání," napsaly OÖN.

Přátelé, 48letá žena a 39letý muž, přijeli do Hallstattu ve čtvrtek večer na pár dnů dovolené. Muž už Jezerní stěnu vícekrát zdolal, alpské zkušenosti měla i jeho známá. V pátek kolem sedmé hodiny vystoupili z Kesselgründenu na Hirschaualm k lezecké cestě. Její stěna je vysoká asi 750 metrů a má stupeň obtížnosti D-E. "Patří k nejtěžším a nejdelším ve východních Alpách," podotýká list.

Kolem osmé hodiny začali lézt, k severu nakloněná stěna byla ještě mokrá. Podle prognózy bylo třeba počítat s přechodem studené fronty se silným deštěm. Dvojice postupovala příliš pomalu, především žena byla unavena a lehce ji bolelo koleno. U bodu "seit 1881" ve výšce 1250 metrů nad mořem - v polovině stěny - byli až ve 14 hodin. Normálně k tomu alpinisté potřebují kolem dvou hodin.

Přesto lezli dál až k Netopýřímu bivaku asi 1320 metrů vysoko. Tam poznali bezvýchodnost cesty a vraceli se. Doufali, že najdou stezku mimo lezeckou cestu. Ta se ale ukázala být jen trasou pro kamzíky a vedla dvojici do neschůdného strmého terénu. Kolem 16.30 vyslali nouzové volání. Alpský policista, který hovoří česky, pomohl příjemcům volání s překladem. Když se počasí a hlavně viditelnost zlepšily, podařilo se osádce vrtulníku kolem 18.15 horolezce vyzdvihnout a snést do údolí. Lékařskou pomoc tam Češi odmítli a byli dopraveni na parkoviště ke asvému autu, uzavírají OÖN.

Rozkreslují lodičku.
Od sousedů: Suchozemec postavil Nejlepší člun roku 2022