Po uzavření vinárny v Radniční ulici, která spojuje hlavní náměstí s Farním, vznikla v místě po přestavbě historického domu v roce 1989 první adresa "sekačky", Leberkas-Pepi.

V roce 2001 lokál, který nezdobí žádné hvězdy a kuchařské čepice, a přesto nechybí v žádném kulinářském průvodci, převzal Sturmův zaměstnanec Christoph Baur, letos 54letý. "Očistil" provozovnu od jiných potravin a jejich zákazníci mohou jen volit, jaký druh sekané si vyberou. Aktuálně je v nabídce dvanáct až třináct druhů a každým měsícem jedna speciální sorta na měsíc přibývá. "Tím reagujeme na zvláštnosti sezony," uvádí Christoph Baur v deníku OÖN. Za rok takto vystřídají asi 24 druhů. Kdo třeba zajde do Leberkas-Pepiho o Vánocích, může se občerstvit sekanou s lanýži a hříbky… Kdo nejí vepřové, může dostat sekanou z krůtího masa nebo koňských jater. Ta jde ve Vídni lépe než v Linci, tvrdí šéf. Do metropole pronikli v roce 2015, kdy s technikem zdravotnictví Mario Schedayem založili firmu, otevřeli filiálku v Operní ulici a pak další na Hlavním nádraží a v nákupním centru.

Lehárova vila bude zachráněna.
Od sousedů: Odhalují podvody ve zdravotnictví. Asanují Lehárovu vilu

V jejich linecké provozovně prodávají denně 40 až 200 kilogramů sekané. Domácí si na ni zacházejí v jakoukoliv denní i noční dobu, ale na "typicky rakouskou specialitu", vymyšlenou sice v Bavorsku, ale která i v Rakousku má jedinečnou originalitu. "Letí" na ni také mnoho turistů, letos z Japonska, Itálie nebo ze severských zemí, a všem prý "šmakuje".

Podnik má dnes sedm filiálek v celé zemi. Baur už další neplánuje a sází na franšízový systém. Už jim funguje na vídeňském letišti, mobilní „Leberkas-Pepi“ slouží v Pasově…

Dobový trend ve stravování podle Baura dopadne i na sekanou. "Přání na veganský produkt je u nás velmi málo, ale bude jich víc," říká a chce si se svým týmem v příštím roce sednout a podívat se, jestli takový druh také nenabídnou. Není prý ale jejich cílem být veganským Pepim. "Kdo jde k Leberkas-Pepimu, ví, co tady dostane," říká přesvědčivě.

Neplatí podle tarifu

V Bavorsku je podle tarifu placeno jen 49 % pracujících. Před deseti lety to bylo 60 %. Počet podniků vázaných tarifem poklesl o pětinu, o 23 000 na 88 000. Smlouvy podle tarifu uzavírá 70 % firem s více než 200 zaměstnanci, u menších jsou výjimkou. Odbory upozorňují, že asi milion bavorských pracujících bere méně než celospolkově stanovených minimálních 11,21 eura za hodinu.

Doktorka Possnigová ve své laboratoři.
Od sousedů: Se zkušenostmi z Antarktidy chce do kosmu