Dle vedoucího archeologického oddělení Husitského muzea Františka Jandy už mají archeologové většinu práce za sebou. Jednu část lokality předají stavařům železnice v pondělí 17. srpna, v druhé polovině bude archeologický průzkum ještě pokračovat odhadem do konce září.

„Na úseku mezi Doubím a Soběslaví se nám podařilo odhalit dvě neznámé pravěké lokality, jedna se nacházela u Janova, druhá v blízkosti Doubí,“ zmínil zároveň Janda, že jde o nálezy ze starší doby železné tzv. halštatu.

„U Janova může jít o první století před Kristem, tedy oppidální období. V této lokalitě jsme detekovali zbytky dvou sídelních objektů a keramiku díky, které jsme mohli tyto nálezy datovat,“ přiblížil František Janda.

Vedoucí archeologického výzkumu v Doubí Jiří Bumerl popsal odhalené mohylové pohřebiště i žárové hroby, které pochází z období 800 až 400 let před naším letopočtem. „V první fázi jsme narazili na kontrastní uhlíkové objekty, kde se podařily získat i první kusy typické pravěké keramiky s jednoduchými vypíchanými vzory,“ popsal začátky tamního průzkumu.

Keramika je zdobená technikou drážkování či páskování. "Typickými vzory jsou trojúhelníky," upřesnil Jiří Bumerl.

Zatím jsou práce na začátku, archeologický tým Husitského muzea pod vedením Jiřího Bumerla včetně archeotechnika Petra Pince čistí nálezy od ornice a původního terénu.
VIDEO: Při výstavbě koridoru našli pohřebiště ze starší doby železné

RITUÁLNÍ POHŘBY

Po podrobnějším studiu plochy objevili kumulaci kamenů. „Šlo o zbytky mohylových hrobů, to bylo patrné na první pohled, protože křemeny neodpovídal struktuře podloží a musely sem být tudíž účelně dopraveny, i když byly narušené orbou,“ podotkl archeolog s tím, že největší z mohyl má více jak 20 metrů v průměru.

Pohřební obřady mohly dle jeho slov zahrnovat kremaci nebožtíka včetně milodarů i následné ukládání do hrobu s dalšími dary. „Případně docházelo i cílenému rozbíjení předmětů, které byly takto posílány do světa mrtvých. Podařilo se nám najít jednoho málo spáleného nebožtíka, kde připadá v úvahu další antropologické určení,“ popsal, že díky tomu mohou zjistit další okolnosti pravěkého pohřbívání.

Mohyly i žárové hroby jsou výsledkem složitých pohřebních rituálů, které mohly zahrnovat užívání různých druhů rostlin nebo pálená určitých druhů dřevin.

STŘEDOMOŘSKÝ IMPORT

Jeden z hrobů obsahoval zlomky skleněných korálků. „To je pro toto období celkem běžné, ale dokládá to kontakty tehdejších obyvatel se středomořím. Jsou totiž vyrobeny ze suroviny, která se ve střední Evropě nenacházela,“ přiblížil Jiří Bumerl s tím, že jich nalezli kolem dvaceti kusů včetně jednoho náramku. "Nejstarším nálezem je dva a půl tisíce let stará miska," uzavřel archeolog.

Mohyly – základní konstrukce se většinou sestává z kamenného kruhu – věnce a centrální části s nebožtíkem tzv. hrobové komory. Věnců může být i vícero. Do plášťů mohyl pak mohou být vkládány dodateční žárové pohřby, a to i z mladších období pravěku až do raného středověku. Dodržují kvadratickou strukturu, mohou mít uprostřed i srubovou strukturu.

Žárové hroby, tedy spálené lidské ostatky se mohou nacházet v nádobě (podobné urně) nebo mohou být vsypány do země. Do jamek o průměru okolo 40 centimetrů často obsahující menší amforku přiklopenou miskou, případně další keramiku. Keramika kladená do hrobů bývá nekvalitně vypálena, což souvisí s její symbolickou nepoužitelností pro reálný svět.