Princezna a pradlenka 
se vyměnily na Červené Lhotě

Na natáčení pohádky si pamatuje také dvaačtyřicetiletá Martina Schmiedová z Jindřichova Hradce. Tenkrát jí sice bylo třináct let, ale  svůj „pohádkový" zážitek si i po letech vybavuje velmi živě. Společně s rodiči tehdy jezdila
k babičce, která bydlela v Červené Lhotě. Díky tomu měla tu možnost být u natáčení pohádky O štěstí a kráse.

„Vybavuji si, jak tudy projížděl Karel Roden jako princ na svém koni. V té době byl mým dívčím idolem. Samozřejmě mi byl i sympatický kominík Vendelín. Vzpomínám si také na Markétu Fišerovou, která byla hodně energická a usměvavá. Byl to pro mě velký prázdninový zážitek. Myslím, že se to každému dítěti nepoštěstí, aby mohlo přihlížet natáčení pohádky. S sebou domů jsem si vezla i podepsaný pohled od herců. Dnes už ho bohužel nemám, nevím, kam zmizel. Také je mi líto, co se stalo Markétě Fišerové, naskakuje mi z toho husí kůže," řekla Martina Schmiedová.

V pohádce hráli také lidé ze vsi. Například jedna stará paní, která převáděla kozu po mostě. „Pamatuji si, že 
v ustrojení prosté venkovanky musela být celý den, než přišla na řadu její scéna. I když byla unavená, vydržela to, protože to pro ni znamenalo velkou událost. Mohla se pak objevit v televizi," vzpomíná pamětnice natáčení.

Markéta Zinnerová psala v sanatoriu

Scenáristka Markéta Zinnerová, která pochází z Jindřichova Hradce, vzpomíná na natáčení pohádky O štěstí a kráse. Pro pohádkový příběh zvolili lokalitu Červené Lhoty. Markéta Zinnerová je mj. autorkou televizních seriálů Tajemství proutěného košíku nebo My všichni školou povinní.

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste psala scénář k pohádce O štěstí a kráse?
Velice přesně. Bylo to po dopsání seriálu My všichni školou povinní. Figurovalo v něm asi sto dvacet postav a do každé z nich jsem se proměňovala. Jednou jsem byla malým dítětem, jindy třeba manželem, který ubližuje své ženě. Po dokončení scénáře jsem si najednou připadala jako zvláštní vykotlaná jeskyně, plná smutných trpaslíků. Cítila jsem prázdnotu, 
a tak mě kamarád lékař vzal do sanatoria, kde jsem strávila tři neděle. Tam jsem tehdy napsala pohádku O štěstí a kráse.

Stačily vám k tomu pouhé tři týdny?
Ano, mohla jsem se totiž báječně soustředit. Měla jsem samostatný pokojíček a potřebovala jsem si stvořit krásný svět. Během tří týdnů jsem mohla být jen se svým pohádkovým příběhem. U mě platí, že kouskování je životu příběhu nebezpečné.

Zúčastnila jste se tenkrát natáčení pohádky?
Na Červené Lhotě jsem při natáčení nebyla. Chyběla jsem na mnoha natáčeních. Pokud jsem někam jela, vždy jen na jeden den. Podle mě je to už záležitost režie a štábu. Natáčení nepovažuji za zvláště zábavné. Filmování je o čekání, a to mě nebaví. Navíc do něj režisérovi nesmím mluvit.

Našla jste ve zfilmované pohádce odlišnosti od scénáře?
Ne, scénář byl dodržen, z čehož mám velkou radost. Jakmile se rozejde práce režiséra a scénáristy nebývá to ku prospěchu věci. Pohádku O štěstí a kráse z těch, které jsem psala pro televizi, i proto považuji za nejkrásnější. Autor, režie, hudba, herci, zkrátka všichni plují pod jednou vlajkou, výsledek může být úžasný.

Kdo přišel s nápadem natáčet pohádku na Červené Lhotě?
Byla to režisérka Libuše Koutná. Se svým štábem hledali lokalitu a našli přívětivou, krásnou Červenou Lhotu. Pro intimní pohádkový příběh je jako stvořený.

Byla jste spokojena i s hereckým obsazením?
No jéje! Navíc se mi splnilo, že představitelkou pohádkové babičky se stala Libuše Havelková. Už mnoho let předtím jsme spolu měly krásný vztah. Hrála babičku v Tajemství proutěného košíku a v My všichni školou povinní učitelku Božetěchovou. K té postavě jsem měla zvláštní vztah. Psala jsem ji podle své skutečné učitelky a Libuška ji zahrála tak, že mě během tří vteřin na obrazovce dokázala rozplakat, a to jsem děj už znala. Svým komediálním talentem mě velmi mile překvapil Pavel Trávníček a vlastně i všichni další.

V pohádce ztvárnila hlavní roli Markéta Fišerová …
Dvojrole Madlenky a princezny Marion byla nádhernou a bohužel poslední rolí, kterou mohla Markétka zahrát. Dodnes mi zatrne, když pan Lipský jakožto kuchař říká Madlence, aby si vážila toho, že je zdravá. Bohužel během pohádky Markéta zdravá být přestala. Utrpěla mozkovou příhodu a skončila na vozíčku. Většina lidí si toho asi nevšimne, ale část písniček a část jejích dialogů už není hlas Markéty, ale Ljuby Krbové. Televize také odvysílala cyklus s princeznami, které hrály na hradech a zámcích. Naše princezna, potažmo Pradlenka, se natáčení cyklu nemohla zúčastnit, ale radost, kterou rozdává, se na obrazovku vrací každý rok.

Jak to Markéta Fišerová snášela?
Jelikož jsme se s Markétkou 
i Markem Ebenem přátelili, jednou jsem se ho zeptala, jestli je hodně zarmoucená. Odpověděl mi, že je statečná a pláče jen když ji něco bolí. Prý jakmile vidí tuto pohádku, směje se. Z toho mám radost.