Ve městě v začátku sedmdesátých let žilo podle úředních statistik 36 252 Čechů a 6681 Němců. Každá národnost vydávala několik svých listů. Prolistovali jsme dva z titulů.
Předehra
BUDWEISER ZEITUNG (BZ) s heslem „Za pravdu, právo a německou schopnost“, „List lidu německého v jižních Čechách“, vycházející už 78 let, 11. března zaburcoval pod titulkem „Němci! 12. března zavlají vlajky“ k oslavě Dne padlých hrdinů – už nejen obětí první světové války, ale i nezdařeného puče NSDAP v listopadu 1923 – jako „zvláštního svátku“. Všechny domy ve vlastnictví Němců, všechny německé tělocvičny, školy a spolkové budovy budou v ten den vyzdobeny vlajkami „hnutí“ (rozuměno NSDAP) a československými („Na židovských domech od toho budiž upuštěno“). Místní vedoucí této strany Hans Westen k tomu přidal: Omluvy neplatí – kdo se dnes nehlásí ke svému národu, ten si nezaslouží patřit do společnosti. Památku hrdinů oslavíme společně v Německém domě. Pro válečné vdovy a válečné invalidy jsou místa k sezení zajištěna.
Jak to dopadlo, BZ popsal 15. března ve zprávě Vlajková výzdoba skoro stoprocentní. „Budějovické němectví opět podalo přesvědčivý důkaz svého bytí. Byla sotva nějaká ulice bez vlajkové výzdoby. Bylo mnoho ulic a náměstí, ve kterých se třepetala téměř před každým domem vlajka hnutí, a kde nebyly, tam alespoň vlaječky v oknech sdělovaly: Tady bydlí Němci.“ K průběhu vlastní oslavy, prý nejvýraznější za 20 let, list zdůraznil, že skončila hromovým trojitým Sieg Heil führerovi.
JIHOČESKÉ LISTY (JčL), „Neodvislý časopis pro zájmy českého jihu“, vycházející 45. rokem, zmíněný svátek německých padlých nepropagoval ani nekomentoval. Zato parafrázoval 11. března v hlavním článku projev prezidenta Emila Háchy k předsednictvu Akademie věd: „Jsme si všichni vědomi, že dnes bojujeme o uhájení svého národního bytí. I mně je samozřejmo, že naše národní existence je podmíněna především záchranou duchovních statků.“ JčL k tomu dodaly: Nemůžeme ani být dost vděčni p. presidentovi za tato krásná a statečná slova zvláště my, kteří žijeme na periferii našeho národního celku a kterým o nic jiného nešlo, než o to, aby náš člověk neztrácel národní hrdost, čest a stále myslel na to, že nad hmotou je duch.“
V jiném článku na první stránce připomněly ČbL jako nejnaléhavější úkol od Masaryka – vyrovnat se čestně s Němci a počítat s německým sousedstvím. To bude kulturní a hospodářský obsah našeho života, jímž se v sousedství německém udržíme jako samostatný celek, napsaly.
Ve středu 15. března oba tituly zaznamenaly jako hlavní událost odtržení Slovenska – BZ pod titulkem „Slovensko – nezávislý stát“, ČbL pod „Slovensko se vyloučilo z těla Republiky“. S citováním: V jménu Boža a z vol´e slovenského národa vyhlašujeme samostatnost Slovenského štátu.“ S oznámením temně znějícího Halifaxova prohlášení, že Anglie nebude obstarávat funkci mezinárodní policie, list uzavřel: Půjdeme zase tou křížovou cestou svého osudu sami s prosbou k dobrému osudu našeho národa na rtech: Svatý Václave, nedej zahynouti.
Ani BZ, ani JčL ovšem v tu dobu netušily, co přijde, a jak rychle…
(Pokračování)