V českobudějovickém studiu Českého rozhlasu na každý den odbavuje nejposlouchanější pořad jihočeského rozhlasového éteru – Písničky pro radost. Mimo to stíhá odehrát stovky koncertů s Babouky po celém Česku i v zahraničí.

„Hudba, především dechová, mě provází od dětských let. Vždy jsem tíhl k bicím. Už ve dvanácti letech jsem se stal řádným členem dechové hudby Amati Sedlčany. Přes taneční orchestr Variace, taneční orchestr M+M, skupinu Axiom a beatové skupiny Static a Duel jsem se dostalv září 1988 k Baboukům, s nimiž bubnuji a zpívám dosud,“ píše Zdeněk Voráč na rozhlasovém webu.

Loni poskytl obsáhlý rozhovor Deníku, v němž mj. řekl, že pro jihočeskou dechovku jsou typické „všeobecně volnější tempo a jemnost, někdy až něžnost podání. A také zaměření na lidové jihočeské písničky. Není to samozřejmě šablona; kapely z Táborska hrávají rychleji a ostřeji než dechovky z Pošumaví.“

K věku dechovkového publika z vlastní zkušenosti dodal, že na nedostatek mladších posluchačů si nelze stěžovat, nicméně poznamenal, že k dechovce se většina lidí musí „prostárnout“.

Vše nejlepší k významnému životnímu jubileu mu přejí rozhlasoví kolegové, posluchači Českého rozhlasu České Budějovice i fanoušci dechovky. Připojuje se i redakce Deníku.

Zdeněk Voráč