Kliknutím zvětšíteV příběhu, který popisuje první lásky a zklamání, se kolem železniční stavby odehrávají schůzky ústřední trojice Marta (trochu rozmařilá venkovská dívka, která neví, komu dát přednost), Ivan (snílek, romantik, opravář rádií) a Petr (t.č. voják, který přijíždí za matkou na velikonoční svátky).
Viadukt se ve filmu cyklicky vrací. Odehrává se tu hned první scéna, kdy Marta s Ivanem běží po louce, vyšplhají nahoru a mladík položí na kolej pětadvacetník. Za chvilku přisupí vlak, hoch vezme přejetý peníz a hádá, co v něm vidí. Medvěda.
Herec a dnes politik Vítězslav Jandák vzpomíná na svou roli Ivana hlavně proto, že film měl skončit úplně jinak – tragicky. „Natočili jsme scénu drsné rvačky s Petrem Skarkem, který už není mezi námi. Byla to rvačka dlouhá, na pěsti, kopance. Váleli jsme se po zemi. Točila se na více místech, také u toho viaduktu. Na následky zranění ve rvačce v tom filmu moje postava zemře, ale komunističtí cenzoři takový závěr filmu
o mladých lidech nepřipustili. Mohl to být dobrý biják, ale dopadlo to nakonec banálně," vypráví Vítězslav Jandák.
Dodal, že hrál v několika českých snímcích, které měly mít podle původního scénáře jiný konec. Uvedl třeba film Zámek Nekonečno z prostředí výchovného ústavu pro mládež.
Vítězslav Jandák ve filmu Velikonoční dovolená spravuje sousedům rádia, hraje
u ohně na kytaru a zpívá a také je několikrát mokrý. Jednou skočí v šatech ze stavidla do rybníka, když couvá před Honzou. Pak ho sok v lásce vyzve k přeskočení tři metry širokého potoka. Ivanovi se to nepovede a zahučí do vody. „Jako Jihočech jsem si vody užil," směje se Vítězslav Jandák, který si dobře pamatuje na svou hereckou partnerku Vandu Švarcovou.
„Byli jsme oba z rolí trochu vytřeštěni, ale myslím si, že se nám spolu hrálo dobře. Už jsem ji pak neviděl…" řekl Vítězslav Jandák. Zato pořád vidí milevský viadukt, o němž ví, že ho pomáhali stavět italští dělníci.
„Také jsem udržel v paměti, že jsme na natáčení jezdili z nějakého zámku u Plzně, kde jsme nocovali. Slyšel jsem, že ten zámek je zpustlý. Jméno už nevím," řekl Vítězslav Jandák.
Vanda Švarcová si při rozhovoru o natáčení jen povzdechla. „Už je to strašně let. Také se mi vybavuje, že konec filmu se musel natočit znovu a jinak. Původně se na mě oba nápadníci vykašlou a já tam pak pláču nad svým osudem," míní Vanda Švarcová. Ta později dala přednost divadlu a ve filmu či v televizi se tolik neobjevovala.
S Jiřím Hanibalem natočila ještě dva filmy: Velké trápení a Útěk s Cézarem. „Na režiséra si pamatuji jako na cílevědomého, laskavého muže, který nás ale dokázal na place i zpražit… Uměl to s námi. Hezky jste mi vzpomínky na toto filmování oživili," usmála se Vanda Švarcová, která učí herectví na Státní konzervatoři v Praze.
Kamenný most se stal cílem výletů a fotoaparátů
Koncem 19. století vznikly plány na vybudování Českomoravské transverzální dráhy (Domažlice – Písek – Tábor – Jihlava – Brno – Uherský Brod). Provoz na úseku Tábor – Ražice byl zahájen 21. 11. 1889, tedy dva roky po započetí stavby. Kromě českých dělníků a techniků na dráze pracovali také Italové.
Trať tvoří několik typizovaných viaduktů, jejichž vzhled našel inspiraci v antice. Stavba
u Milevska patří k největším. Tvoří ji šest oblouků
s dvanáctimetrovými klenbami, tři oblouky jsou desetimetrové. Celková délka je 115 metrů a výška nad hladinou Milevského potoka je 23 metrů.
Václav Sládek, který má
v Milevském muzeu na starost správu sbírek, viadukt označil za technickou památku. „Typizované nejsou na trati jen viadukty, ale také drážní domky s červenou fasádou," uvedl muzejník.
Ten připomněl, že nedaleko se nachází také slavný a impozantní viadukt přes Vltavu u Červené podle projektu inženýrů Meltzera a Husseho (1886–89). Šlo o vůbec první železniční most u nás, který byl stavěn bez lešení letmou montáží. Po dokončení se stal druhou nejvyšší mostní stavbou
v Rakousku–Uhersku.
Také milevský viadukt svou nádherou láká výletníky a jejich fotoaparáty. „Je to vděčné fotografické téma. Viadukt se stal určitým symbolem města," míní Václav Sládek. Dodal, že v okolí
viaduktu se nachází hrob pruských vojáků z rakousko-pruské války z poloviny 18. století. „Hrob plánujeme najít. Je možné, že pohřebiště bylo poškozeno v době vzniku
viaduktu."
12
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
