Vyučený krejčí a poštovní doručovatel v důchodu prý začal proto, že chtěl udělat pro zemskou zahradnickou výstavu v Kremsmünsteru něco, co tu ještě nebylo, píší OÖN. „Opravdu speciální vztah ke konvičkám jsem vlastně nikdy neměl, kromě toho, že jsem stále trochu zahradničil – jen v minulých letech na to nebylo dost času,“ říká. Pořizoval si různé druhy květin, z nichž jeho nejoblíbenější byly plamenky. Momentálně ale se upírá na konvičky.

Nejstarší, kterou má, je z roku 1830 – hliněnou, pravděpodobně prý ze Štýrska. Druhá, stará zhruba stejně, je železná a pochází z Francie. Jde vlastně o předchůdce dnes známých kropáčků, poučuje Rachlinger: „Tehdy byly takzvané ,stříkací nádoby´ nořeny do sudu s vodou, nahoře zakryty dlaní a vyzdviženy k přenesení na krátkou vzdálenost k rostlinám. Uvolnění dlaně uvolnilo podtlak a z dírek ve dně nádoby voda začala vytékat,“ říká. Po 177 dnů trvání výstavy je 177 kusů jeho sbírky k vidění v klášterním Dendlleitenu. Aktuálně je dalších 500 umístěno v restaurovaném fíkovníku kláštera společně se 120 druhy hvozdíku – z Keni, Kolumbie, Ekvádoru, Nizozemska a Německa.

Rachlinger má ve sbírce nejen jedinečné zdobné kusy z hlíny, emailu, železa nebo plechu, z nichž mnohé jsou prý krásné až na druhý pohled, ale také méně hezké, skoro ošklivé konve z plastů. „Jsou tak ošklivé, že už jsou zase skoro krásné,“ komentuje jejich zařazení.

Výstava konviček s hvozdíky je v Kremsmünsteru otevřena do neděle 6. srpna vždy od 9 do 18 hodin, trvalá výstava v Dendlleitenu bude až do 15. října. V posledním týdnu budou vystavené kusy prodávány.

Senioři se přezkušují

Paní Ledlová se svým učitelem.Zdroj: Deník/repro PNP

Ingrid Ledlové ze Straubingu je 76 let. Od roku 1964 má řidičák. Za volantem svého fiatu se cítí být dobrou řidičkou, říká v PNP. Když ale děti jako její spolujezdci začaly jízdy komentovat a mít pochybnosti, jestli je maminka opravdu fit k řízení, přiznává, že trochu dostala strach. Rozhodla se proto podstoupit „seniorskou zkoušku řidičské zdatnosti“ u učitele autoškoly Stefana Sittla, jednoho z mála, kteří jsou v Bavorsku automotoklubem certifikováni k takovým prověrkám. Hodina takové jízdy vlastním vozidlem pod dohledem stojí člena ADAC 49 eur, nečlena 69

„70 procent Němců je pro povinné, pravidelné testy řidičských schopností starších řidičů,“ píše PNP s odkazem na výzkum veřejného mínění institutu Emnid. Tři čtvrtiny všech starších 60 let by také byly připraveny nechávat se přezkoušet, zjistil zase institut Forsa na zakázku pojišťovny CosmosDirekt. Paní Ledlová patří ale k těm jen pěti procentům starších, kteří do toho opravdu šli.

PNP připomíná, že senioři zaviní statisticky víc nehod než vysoce riziková skupina řidičských začátečníků, přičemž podíl lidí nad 65 let na celkovém obyvatelstvu stále stoupá – v uplynulých 20 letech z 15,5 na 21 procent. V Německu je kolem 17 milionů osob starších 65 let.

Už 55. „Strakapoud“

Z výstavy Strakapoud.Zdroj: Deník/repro PNP

Velká výstava umění Zwieselský Strakapoud se už před čtvrtstoletím otevřela i pro tvůrce z Čech, ale ještě nikdy nebyl přeshraniční aspekt akce tak v centru jako tentokrát, píše pasovská PNP. 55. ročník byl totiž součástí projektu Kulturní region Bavorsko-Česko 2017 a tomu odpovídající zvláštní výstava byla poprvé věnována českému umělci – Jindřichu Bílkovi. Že to bude právě on, o tom ale bylo rozhodnuto už dříve, než byl Strakapoud začleněn do přeshraniční akce Kulturní region, jak řekl předseda organizačního výboru Egon Thum v sobotu večer při zahájení.

Na okraj vernisáže list zmiňuje, že všechny projevy byly překládány do češtiny, velkoletý rámec dala večeru klatovská kapela Relutool. Osobu malíře a hudebníka Jindřicha Bílka (*1950 v Klatovech, +2014) připomněl Egon Thum jako „biatleta mezi umělci“, který studoval v Praze violoncello a v Plzni výtvarné umění, a jehož díla i „Strakapoud“ mnohokrát vystavoval.

Zwieselský Strakapoud je otevřen do 27. srpna denně od 11 do 17 hodin, o „skleněné noci“ 14. srpna navíc od 18 do 23 hodin.

Na snímku je Bílkův obraz „Tanec na jazz II“. (www.kunst-in-zwiesel.de).

Miliony za prací jezdí

V Německu loni stoupl počet pendlerů, tedy lidí, kteří musejí na pracoviště a zpátky domů denně dojídět někdy i dlouhé vzdálenosti, o 0,2 procenta na nový rekord – na 18,4 milionu, což je 59,4 procenta všech zaměstnanců, píše PNP. Nejvíc osob dojíždělo do Mnichova – 365 000, o 10 000 víc než předloni.

Z nových spolkových zemí pendlovalo loni na západ za prací zhruba 404 000 zaměstnanců, v roce 1999 „jen“ 308 000. Opačným směrem jezdilo loni 158 000 lidí, v roce 1999 jkolem 77 000.

Mnoho lidí cestuje do práce a z práce i mezi spolkovými zeměmi – v roce 1999 jich bylo 2,17 milionu, loni 3,15 milionu. Čísla shromažďuje agentura práce, přičemž nerozlišuje, zda dojíždějící pracovník třeba z důvodu dlouhé vzdálenosti přes týden v místě zaměstnání bydlí a domů jede jen na víkend, poznamenává PNP.

Dojížděcí trasy jsou stále delší. Průměrná jednorázová cesta měřila loni 16,91 kilometru, v roce 1999 „jen“ 14,59 km. .