Sousedé jsou proti proti větrníkům u parku

Odpor proti plánovanému areálu větrných elektráren na vrchu Wagensonnriegel v bezprostředním předpolí Národního parku Bavorský les roste. Vedle občanské iniciativy vzniklé v dotčených obcích „vyšel na barikády" (PNP) také „Spolek přátel prvního německého národního parku Bavorský les". Podle něj jsou věže vysoké 200 metrů neslučitelné s cíli chráněného území. Obává se, že by to mohlo vést až ke ztrátě významného ocenění, tzv. evropského diplomu, k poškození vážnosti a věrohodnosti parku. Spolek proto také inicioval na pomoc Radu Evropy. Její malá delegace si také v úterý a ve středu přijela místo obhlédnout. O situaci bude informovat specializovanou skupinu bernské Úmluvy o ochraně živočichů a rostlin celoevropského významu k přijetí případných kroků, uvádí PNP.

Podprsenky na výstavě

V norimberském Muzeu komunikace začala výstava „Body Talks" ke sto letům podprsenky. Více než stovkou kusů tohoto prádla připomíná jeho vývoj od prvního návrhu Američanky Mary Phelps Jacobové, patentovaným 3. listopadu 1914. „Od svého objevu podprsenka zahaluje a zdůrazňuje ženská ňadra," cituje pasovský deník PNP z programu výstavy, podle níž je tato součást oděvu výrazem „naší představy o atraktivitě a kráse, o vkusu, slušnosti, tabu a porušování pravidel".
Proměny designu, materiálu a užívání vyprávějí o proměnách postav a rolí pohlaví, o časech hospodářské nouze a rozkvětu. Na podprsence jsou podle PNP vidět i politické a kulturní revoluce – od vystupování prvních bojovnic za rovnoprávnost proti korzetům přes pálení podprsenek v roce 1968 po protesty formou „nahoře bez".
Body Talks samozřejmě mapují také módu – od časů, kdy si ženy a dívky stahovaly poprsí a boky až k omdlení, kdy později emancipované dámy chtěly vypadat zase co nejvíc chlapecky a ploše, a kdy po válce nastoupily oblé a bujné tvary ispirované hollywoodskými ikonami jako Marilyn Monroe nebo Sophia Loren. A kdy se v devadesátých letech staly prodejním hitem Wonderbra slibující plné objemy i malým, bilancuje PNP.

Nový překlad koránu?

Rakouská národní rada přijala novelu zákona o islámu z roku 1912. Podle ní mají mít muslimové právo na „svou" duchovní péči v armádě, ve věznicích a v nemocnicích včetně mohamedánské kuchyně, na své státem uznávané svátky a vlastní studium teologie, které by vychovávalo imámy přímo v Rakousku. Nelibost mezi muslimy vyvolal zejména zákaz financování jejich spolků ze zahraničí – prý to ohrožuje jednotu obce a její existenci. Ze zákona také vyplynul požadavek na islámská uskupení, aby nově přeložily do němčiny podstatné části koránu – jen tak může být podle ministra pro integraci Sebastiana Kurze zabráněno jeho „chybným interpretacím", píší linecké OÖN. K tomu, zda je nová úprava nutná, a co vůbec v koránu stojí, se list ptal Karla Jarose (70) z Paschingu, který přednáší na Institutu orientalistiky na Univerzitě ve Vídni.
Ten připomněl, že už je mnoho překladů, z nichž je u muslimů velmi oblíbený „prastarý" ze začátku 20. století od orientalisty Maxe Henninga, kterému se především podařilo prezentovat také krásu arabského originálu. „Přísně věřící muslimové ale vidí v každém překladu koránu jeho falšování," říká Jaros.
Podle něho by k nové verzi musela islámská obec vytvořit komisi a spolupracovat s německy mluvícími arabisty. Překládání by trvalo mnoho let. Hlavní problém vidí v metaforické mluvě originálu. „Je velmi těžké najít pro jednotlivá slova koránu exaktní výraz v němčině," míní.
Na otázku, zda jsou v koránu místa vyzývající k násilí, potvrzuje, že ano, a cituje například súry 2 a 9: Zabij nevěřící, kdekoliv je najdeš… Kdo je oním nevěřícím, v tom je klíčový problém. Súry je třeba nahlížet v kontextu času, v němž žil Mohamed, a ten zemřel v roce 632. Nevěřícími pro něho nebyli třeba Židé nebo křesťané, ale jeho odpůrci, kteří ho v Mekce dostali do velkých potíží – vyznavači mnohobožství.
Jaros potvrzuje, že co do postoje k násilí je absolutní výjimkou Nový zákon. Korán je naopak ideologicky zakotven ve Starém zákoně a stejně jako ten je ještě silně spojen se staroorientální mentalitou. „Vedení válek starých Izraelitů, Syřanů a Mezopotámců mířilo k totálnímu zničení protivníka a jeho majetku," vysvětluje. Tato hrůznost se ale do koránu nepromítla – většina súr začíná slovy Alláh milosrdný a první kalifové byli tolerantní a nikterak hroziví. „Dnešní excesy Islámského státu jsou výplody pomýlené psýchy," říká.
OÖN dodávají, že islám je po křesťanství nejrozšířenější vírou v Rakousku – jeho vyznavačů je tu až 600 000.

„Azylantské vyvlastnění?"

Plánované zřízení ubytovny pro žadatele o azyl v pasovském vnitřním městě silně rozzlobilo hoteliéra Johanna Krumesze (62), jehož čtyřhvězdičkový hotel Atrium je v bezprostředním sousedství zamýšleného centra. Obává se, že to přinese masivní odliv hostů a tedy ekonomické ztráty vedoucí možná až k uzavření jeho provozu. Nabídl proto všechny své tři hotely, tedy také Spitzberg a Passauer Wolf, dolnobavorské vládě jako možná místa ubytování běženců, píše PNP. Do modernizace těchto špičkově obsazených zařízení (loni z 85 procent) přitom vložil nedávno tři miliony eur.
„Nebereme to jako vážně míněnou nabídku," řekla ve středu tisková mluvčí vlády Sarah Pancurová. Podle PNP to ale majitel tří hotelů s celkem více než 120 lůžky myslí naprosto vážně a postup vlády, která nedávno dokonce podpořila modernizaci jeho domů, pociťuje jako svým způsobem vyvlastnění. „Nebudeme tomu trpně přihlížet," říká.
„Nejsem rozhodně xenofobní," říká a poukazuje na to, že mezi jeho 35 zaměstnanci jsou také dva praktikující Dominikánci, Maďaři, Rumuni a Filipínci. Toto místo se podle něho ale pro ubytovnu migrantů nehodí, nesnáší se se čtyřhvězdičkovým hotelem naproti. „Tady chybí cit pro věc," míní na adresu města, které za ubytování azylantů odpovídá.
Jeho hosté by cestou do centra museli míjet chystanou ubytovnu, v níž budou běženci, „kteří nemohou nebo nesmějí pracovat, vynuceně ubíjet čas a hledat kontakty, aniž by ovládali němčinu". Mnoho hostů chodí do hotelu za tmy a nemohli by si pak prý být jisti dobrým smýšlením těchto cizinců. Těžko by prý chápali, jak v takovém prostředí může stát čtyřhvězdičkový hotel. „Cestující třeba z luxusních parníků by pak cestovní kanceláře v dotaznících upozorňovali, že hotel není k takovým zájezdům vhodný," míní v PNP. Důsledkem by byla storna a výpovědi smluv.
V nabídce hotelů vládě také píše, že si je vědom, že v případě akceptování a uzavření nájemních smluv by rodina vydělávala méně než nyní, kdy má z hotelů zisk ve statisících.

Fotbalový problém

Fotbalové mistrovství světa 2022 v Kataru se má konat v listopadu a v prosinci místo obvyklého léta. S tím se nechce smířit prezident bavorského svazu hotelnictví a pohostinství Ulrich Brandl – je prý naléhavé to ještě přehodnotit. Přesun je zvlášť nevýhodný pro předzahrádky, které by tak přišly o finančně nejšpičkovější zážitek. U barů, kaváren nebo restaurací nebudou dopady rozhodně tak hrozné.
Nad termínem spekulují i pořadatelé adventních trhů, které by mohly být při zápasech německé reprezentace prázdnější. Každopádně se prý gólové jásání moc neslučuje s adventním vyrovnaným poklidem, proto také například město Norimberk už oznámilo, že na jeho populárním ježíškovském jarmarku rozhodně nebude veřejné promítání utkání šampionátu – toto místo je prý tím nejnevhodnějším pro takovou akci.
Mnichov, jehož vánočně vyzdobené stánky a trhy loni navštívilo kolem 3,2 milionu lidí, se úbytku turistů v souvislosti s mistrovstvím světa neobává – snad prý jen při důležitějších utkáních někteří zůstanou u obrazovek.

Maminkou v 60 letech

60letá žena porodila ve středu na klinice ve Welsu – Grieskirchenu dvojčata. Jak je počala, k tomu se šéf porodnice Klaus Reisenberger vyjádřil jen obecně. Zpravidla se tak děje implantováním darovaného vajíčka v zahraničí. V lednu schválená novela to umožňuje i v Rakousku, ale příjemkyně tu musí být mladší 45 let. To odpovídá přirozené hranici plodnosti, pro jejíž zachování Reisenberger je. „Zda má umělé oplodnění starších žen z medicínského hlediska smysl, označil za napínavou otázku," napsal deník OÖN. Těhotenství 60leté přináší komplikace, i když v tomto případě šlo všechno dobře. „Etický soud ale každopádně primář nechce vynášet: kdyby prý k darování vajíčka nedošlo, tyhle děti by nebyly…, " končí OÖN.
Dodává, že 60leté matky byly v Rakousku od roku 1970 jen dvě. Počet těch od 50 do 59 let stoupá – v roce 1970 byly dvě, v roce 2010 jedenáct, 2013 už třiadvacet. Na snímku jsou dvojčata s manželem rodičky.