Linecký deník OÖN připomíná, že jednoho srpnového rána 1990, několik měsíců po pádu železné opony,  vyrazilo ve Windhaagu do Dolního Dvořiště asi dvacet věřících – k první pouti po téměř 50 letech odmlky „kvůli válce a komunismu". Zorganizoval ji, kříž při ní nesl, fotografoval a cestu ukazoval Alois Quass, dnes 82letý. Hranice, před kterou dříve museli hodiny čekat, byla už otevřena.

V listě Quass vzpomíná na dvouhodinový pochod neudržovanou, zdivočelou krajinou za ní. „Lidé byli zděšeni tím, jak to tady vypadá," říká. Zmizely celé osady, z kostelů byly ruiny, v lesích a na loukách rezivěly vraky starých aut…, vypráví. Cestu, kterou tak často chodil jako dítě, ale našel snadno. „Nejen pro něho byl pochod cestou do minulosti, do starého domova, kde vyrostl jeho otec," pokračuje list a znovu cituje: „Každý chtěl kříž taky kousek poponést, jak jsme se blížili ke kostelu."

Alois Quass od té doby organizuje tuto pouť, jejíž konec v začátku 40. let sám prožil,  každoročně. Nezapomenutelná pro něho byla i cesta v roce 1991, kdy se v Marii Sněžné sešlo na 3000 lidí z celé Evropy – s odsunutými, kteří v tehdejší kostelní ruině slavili začátek nové éry. Tehdy se také vrátila mariánská socha, která komunismus přečkala v úkrytu. „Bralo to u srdce, ty vzpomínky, ty osudy, slzy…," vypráví.

Od té doby byl zpustošený kostel krok za krokem renovován. „Každým rokem je krásnější. To nás taky hnalo k pokračování poutí," dodává. Nyní podle OÖN doufá v následníky, především na české straně. „Tahle pouť nesmí v žádném případě zaniknout," míní.

Migranti při pašijích

Uprchlíci z Nigérie, Konga a Srbska budou účinkovat při letošních pašijových hrách v Perlesreutu v Bavorském lese, píše pasovský deník PNP.

V pašijových hrách si zahrají i azylanti.Uvádí, že na začátku června nebylo pro starostu Manfreda Eibla, který sám ve hrách účinkuje,  a odpovědné funkcionáře v okresním úřadě ve Freyungu jednoduché přesvědčit 19 občanů z osady Lindbergu v obci Perlesreut o potřebě přijmout během roku kolem 25 běženců. „Šest týdnů poté se ukazuje zcela jiný obraz – do vesničky v Bavorském lese přišlo 17 uchazečů o azyl z Nigérie, Konga, Srbska a Eritreje a stalo se součástí zdejšího společenství," uvádí list. A k jejich integraci přispěly i pašijové hry, při nichž uprchlíci jako statisté mohou navázat kontakty s „domorodci".

„Nesmíme zapomenout, že jde o lidi, kteří potřebují naši pomoc," to je starostovo kredo. A když prý už budou mezi námi, problém kolem nich se ukáže polovičním. Projekt se daří a podle Eibla by mohl být příkladem dalším obcím.

Posun zaznamenává i delegátka pro integraci Frieda Nigglová. „Teď už naše uprchlíky sousedi pozdraví, když procházejí vesnicí," říká. Sama je dobrovolně učí německy, psát na stroji, šít, a vozí je na zkoušky her. „Chci pomoci nejen těmto lidem, ale i mé obci," uzavírá.

Nebezpečný protisměr

Od roku 1987 zahynulo v Rakousku při haváriích vozidel jedoucích po dálnicích v protisměru 107 lidí. Naposledy ve středu ráno takto přišli na A1 mezi Allhamingem a Sattledtem o život dva členové rodiny na dovolené – 21letý syn a devítiletá dcera.

Obětí takových jízd v zemi ubývá. V roce 1998 jich bylo ještě dvanáct, v roce 2009 jen dvě, 2010 jedna. Po dvou letech bez nehod zabil loni jezdec v protisměru dvě osoby. Klesá také počet hlášení těchto jezdců dopravní redakci rádia Ö3. Loni jich bylo oznámeno 363, tedy poprvé od roku 1994 v průměru méně než jeden za den.

Dopravní psycholožka automotoklubu Marion Seidenbergerová z protokolů dovozuje, že těmito „řídícími přízraky" jsou většinou muži a většinou pod vlivem alkoholu. Mezi příčinami jejich vjetí do protisměru jsou opilost, drogy, ztráta orientace, ale také bezmyšlenkovité náhlé obrácení se na vozovce třeba proto, že řidič něco zapomněl a chce se vrátit do motorestu, nebo propásl svůj dálniční sjezd. Vyloučeny podle ní nemohou být ani případy prokazování odvahy nebo sebevraždy.

Unavený pošťák

49letý doručovatel z Feldbachu nedoručil od roku 2006 do roku 2014 kolem 24 000 zásilek, píše deník OÖN. Místo toho je skladoval v bytě. „Uvedl, že je psychicky labilní a že byl vystaven vysokému pracovnímu tlaku," řekl šéfinspektor policie, která případ vyšetřuje.

Až množící se stížnosti v dodavatelském revíru vedly ke zkoumání příčin mizení dopisů. Ty se pak našly v celých štosech v bytě doručovatele. Podle pošty šlo o pouhých půl procenta jemu svěřených zásilek, proto dlouho nebyl ničím nápadný. Mluvčí pošty Philipp Teper věc označil za tragický ojedinělý případ muže, který už byl předtím zdravotně postižen. Byl suspendován a je stíhán za zneužití úřední pravomoci. Dopisy u něho byly nalezeny neotevřené a jsou nyní na ředitelství ve Štýrském Hradci. Pokud by už nebyly třeba jako důkazní materiál, pošta je samozřejmě adresátům doručí, uzavírá Teper.