„Co tehdy dokázal, byla světová senzace, která dodnes není dostatečně ceněna,“ řekl na vědeckém setkání k této příležitosti v sídle zemské vlády Josef Weichenberger ze zemského archivu. Objev formuloval „císařský matematikus“ podle něho „poněkud skrytě“, na 189. stránce své osmisetstránkové knihy. Erich Meyer z Astronomické společnosti v Linci dodal, že tímto zákonem mohl být poprvé spočítán náš planetární systém. Na další stránce spisu Kepler uvedl početní příklad, zjištění odstupu čtyř Jupiterových měsíců k mateřské planetě.

Linecký list pokračuje, že za jeho objev vysmívali italský univerzální učenec Galileo Galilei a dánský astronom Tycho Brahe, kterému předtím Kepler v Praze asistoval. Při procházce vědců Lincem po Keplerových stopách se hodně diskutovalo o tom, jak mohl pomocí jednoduchých prostředků přelomově propočítat systém pohybu planet. Astronom-hobbista Meyer v té souvislosti upozornil, že jeho někdejší nadřízený Brahe posbíral ve svém třicetiletém pozorování planet skutečnou pokladnici dat, „která by zaplnila celou koňskou fůru,“ a jen díky této přípravné práci se Keplerovi podařilo pracně definovat zákony oběhu těchto těles. „Pro mne byl prvním ,mechanikem nebes´,“ řekl Meyer. Na snímku jsou zemský hejtman Thomas Stelzer a rektor univerzity Meinhard Lucas.

Rakousko mluví jinak

Každý pátý školák v Rakousku nemluví v běžném styku německy. V zemi je asi 263 000 dětí, které užívají jinou řeč. 14 400 žáků mluví rumunsky (meziročně +1700), 8600 maďarsky (+1200) a 7300 polsky (+600), arabskými jazyky se domlouvá 11 200 mladých (+2400). Z čísel Statistik Austria k roku 2016 to uvedl vídeňský institut Agenda Austria. Nejvíc dětí dorozumívajících se jinak než německy je ve Vídni – 51 procent, dále ve Vorarlbersku 26 %, Solnohradsku 21,4 a Horních Rakousích 20,6. V této zemi jsou značné rozdíly v jednotlivých obcích. V obci St. Nikola (okr. Perg) se spolu baví 59 procent žáků obecné školy jinou řečí než němčinou, v Traunu 55 %, v Ansfeldenu 65 %, v Paschingu 62 %. V Linci je to ze 42 262 školáků 11 905 (28,17 %), uvádějí OÖN.

Běžel pro nemocné děti

Běžel půlmaraton pro nemocné děti.

Podnikatel z Bad Leonfeldenu Thomas Fleischanderl zaběhl linecký půlmaraton v kožených kalhotách za 1:45:19 hodiny, ale ne pro zápis do Guinnessovy knihy rekordů – sbíral tím sponzorské dary pro Sterntalerhof, hospic pro chronicky a nevyléčitelně nemocné děti v Burgenlandsku. Získal tak 24 150 eur, které na snímku jeho rodina předává řediteli hospice Haraldu Jankovitsovi.

Méně mrtvých v Alpách

V rakouských Alpách zahynulo v uplynulé zimě 120 lidí, v předminulé 124 a v dlouholetém průměru 129. Počet nehod poklesl ze 5642 na 4633, zraněných bylo 7333 (rok předtím 8977), napsal Volksblatt. Na sjezdovkách a při túrách zemřelo 30 osob, méně než v průměru (37), a zranilo se 3422 lyžařů (předloni 4731), z toho 40 % Němců, 23 % Rakušanů, následovali Holanďané, Britové a Švýcaři. 27 % sjezdařů zahynulo na poruchy krevního oběhu, 17 % při pádech a 13 % při nárazu na překážku. V lavinách přišlo o život 17 osob.

Zeměpis „na vlastní kůži“

Ukazuje, kudy se plavil.

Philipp Pohmann (16) z Aichy vorm Wald (okr. Pasov) se zúčastnil projektu „Školní třída pod plachtami“ Univerzity Norimberk-Erlangen, která každoročně vybírá žáky desátých tříd z celého Německa na palubu svého trojstěžníku „Thor Heyerdahl“ k půlroční plavbě přes Atlantik. Od října vedla přes Kap Verde, do Karibiku, do Panamy, na souostroví San Blás a přes Azory zpátky do Evropy, píše PNP. „Na gymnáziu se člověk učí na maturitu, na své cestě jsem se učil pro život,“ říká mladý cestovatel po stopách Humbolta a Kolumba. „Zeměpis“ se učil jeden den na sopce, další den při potápění v korálovém rifu, „o studené válce ne z dějepisu, ale od Kubánců“, předmět astronavigace zadáním „najdi sám cestu na Bermudy“ na otevřeném moři, popisuje list. Uzavírá, že z dopisů od rodičů mladík neotevřel ani jediný. Neměl prý čas na stýskání…

Na snímku Philipp ukazuje cestu plachetnice přes moře.

Příběh dítěte z holocaustu

Přežila holocaust, teď o něm vypráví.

V Keplerově univerzitě v Linci začala výstava připomínající životní příběhy patnácti zachráněných dětí narozených mezi roky 1939 a 1942 ve varšavském ghettu, které židovští rodiče předali jiným lidem a ti, „tiší a tajní hrdinové polského shoa“, je vychovali pod falešnou identitou. „Někteří novorozenci byli odloženi do zahrad, jiní vyneseni v kufrech nebo v rakvích z ghetta,“ píší OÖN. „Většina z nich se nikdy nedozvěděla, kdo byli jejich biologičtí rodiče.“

Díky takové adopci přežila i Joanna Sobolewska-Pyzová (79) na fotografii, narozená v ghettu 31. července 1939. V dubnu 1943 ji propašovali ven a dopravili k učitelce její matky, která jí pak našla pěstouny. Je předsedkyní nadace „Děti holocaustu“ v Polsku a iniciátorkou linecké výstavy. „Vlastního otce zná jen jménem, matku z její školní fotografie. V osmnácti letech zjistila, že ve skutečnosti není dcerou Anastázie a Valeriána Pyzových, a říká, že to bylo, jako by její svět přestal existovat… Pomyslela si, že obdobně je tomu i u dalších zachráněných dětí, a s poznatky z interview socioložky s více 140 lidmi, kteří přežili holocaust, dala dohromady expozici, poprvé umístěnou v Muzeu dějin polských Židů v roce 2015,“ pokračuje list.

Adopci tajili „noví“ polští rodiče i po konci války – měli příliš velký strach, že by „židovské dítě“ mohlo být odhaleno. Jejich svěřenci si museli původ uvědomovat krůček po krůčku. „Mnoha se to nepovedlo, ale dostali šanci žít. Tedy něco, za co Joanna Sobolewská bude svým adoptivním rodičům vděčná po celý život. Milovala je a pečovala o ně až do jejich smrti,“ uzavírá linecký list.

Výstava v Keplerově univerzitě je otevřena do 22. května, vstup na ni je volný.

Nebezpečné zahrady

Jarní práce na zahradách jsou v plném proudu i v Rakousku a šéf odboru bezpečnosti domácích prací, volného času a sportu Kuratoria bezpečnosti v dopravě Christian Kräutler připomíná, že ročně se při pracích na zahradě ročně zraní 17 300 lidí tak, že musejí být hospitalizováni, píše Volksblatt. Také letos očekává kolem 4300 úrazů, tedy asi 70 denně. Nejčastější jsou pády (64 %), například přes zahradní hadici nebo jiné předměty, případně ze žebříků. Ve 47 procentech končí zlomeninami, ve 22 procentech otevřenými ránami a ve 13 procentech zraněními vazů nebo svalů.

Přibývá mrtvých motorkářů

Včetně uplynulé neděle 6. května zahynulo letos v Rakousku na silnicích 117 lidí, z toho nejvíc – pět – v Horních Rakousích. Loni jich v uvedenou dobu bylo 109, napsaly OÖN varovně před třemi nadcházejícími prodlouženými víkendy – Nanevstoupením Páně, letnicemi a Slavnostmi Těla a Krve Páně (31. května), kdy vyjede při pěkném počasí opět mnoho motocyklistů. Automotoklub volá po co největší prezentaci policie na silnicích.

Hledají opatrovatele

Od 9. května jezdí Lincem nápaditě polepená tramvaj s heslem „Chlape, ty to můžeš dokázat!“ V provozu po všech čtyřech linkách bude nejméně dva měsíce s cílem vzbudit pozornost veřejnosti k městské kampani k získání více mužů k péči o seniory a opatrování dětí, píše buletin magistrátu. V zařízeních sociální péče a ve školkách nadále pracuje velmi málo mužů, v Horních Rakousích asi dvanáct procent. Protože v těchto povoláních dominují ženy, mají chlapci a muži zábrany se jim věnovat.

Přitom nejde o zaměstnání „za děkuji“, pokračuje buletin. 85 procent absolventů hornorakouských odborných škol nachází pouhé tři měsíce po závěrečné zkoušce pevné pracovní místo, průměrný nástupní plat je 2070 až 2960 eur hrubého měsíčně.

Deník OÖN uvádí příklad Geralda Haiderera (42), jednoho ze 158 mužů, kteří pracují v deseti městských centrech seniorů - vedle 895 žen. Ve školkách a jeslích jsou jen čtyři procenta pedagogických zaměstnanců muži – celkem jich je 53, žen naopak 1268.

Haberer se vyučil technikem ortopedie, civilní služba v nemocnici v devadesátých letech ho ale „přesměrovala“. Chtěl být mezi lidmi a překvalifikoval se na ošetřovatele. Ve školní třídě byl tehdy jediným mužem.

Po více štacích našel své poslání v práci se starými lidmi. „Senioři nejsou jiní než děti,“ říká. „Dá se s nimi užít stejně legrace…“ Na své práci oceňuje, že může budovat vztah s klienty delší dobu, lidi a jejich příbuzné skutečně pozná, což je podle něho smysluplné. Pozitivní stránky převyšují stinné, třeba služby o víkendech, o svátcích či v noci, nebo konfrontaci s nemocí a smrtí, píše list. (www. manndukannstdas.at)

Kriminalita klesá

Policejní statistika v Německu zaznamenala loni 5,76 milionu trestných činů, nejméně od roku 1992, napsala PNP. V poměru k počtu obyvatel je kriminalita nejnižší dokonce za uplynulých 30 let – na 100 000 obyvatel připadá méně než 7000 případů. Jejich objasněnost je s 55,7 procenta nejvyšší od začátku sledování tohoto ukazatele v roce 2005. Pachatelé krádeží jsou zjištěni v 17,8 %, vražd či zabití v 95,6 procenta. Počet vloupání poklesl meziročně o 23 procent, kapesních krádeží o 22,7 procenta. Naopak o 12,9 % přibylo šíření pornografie.

Tři čtvrtiny z 1,98 milionu podezřelých byli muži, asi 30 procent jiné národnosti než německé. Běženci se „postarali“ o 8,5 procenta obvinění.

Podle policejních odborů bylo loni 74 400 policistů obětí dokonaného nebo nedokonaného násilného trestného činu, to je asi o 2600 víc než předloni.