Pád zdi 9. listopadu 1989 je v Německu slavenou událostí, ale železná opona byla protržena už několik dnů předtím, pokračuje list a zmiňuje, že 3. listopadu otevřelo Československo pro občany NDR hranici do Spolkové republiky Německo.

Na události podzimu 1989 vzpomněli v rozhovoru s tímto listem starostové obcí sousedících přes hranici, Helmut Knaus ze Philippsreutu a Jiřina Kraliková ze Strážného.

V těchto místech jste vyrostli. Železná opona vedla přímo před vašimi domovními dveřmi. Jak vám jako dětem vysvětlovali, že přes ni už se nemůže?

Knaus: Na německé straně to vždycky znamenalo, nechoď ani metr za hranici, nebo přijdou Češi a zavřou tě. Svět jako by končil hraničním plotem.

Kraliková: U nás říkali, že hranice je tady proto, aby ti zlí Němci k nám nemohli. Na tom je vidět, jak obě strany rozehrávaly předsudky.

Nebyla speciálně na české straně nekonečně velká zvědavost vidět, co se za oponou skrývá?

Kraliková: Jako dítě jsem se s daným stavem vyrovnala, život na hranici byl normální. Hráli jsme si s vojáky, házeli jsme u kasáren granáty, západ pro nás zkrátka neexistoval. Později se to změnilo. Dozvěděli jsme se, že se Němcům daří lépe, že je tam mnohem víc ke koupi. To pak bylo samozřejmě zajímavější.

Třetího listopadu to přišlo, nepřekonatelná železná opona padla. Jaké jsou vaše vzpomínky na tento den?

Knaus: Na hranici byl mohutný mumraj. Na obou stranách se tvořily kilometrové fronty, celý Philippsreut byl jedna plechová lavina. Obrovský, ale krásný chaos…

Mysleli jste si, že rozdělení mezi východem a západem je navždy?

Knaus: Ano, protože já nic jiného neznal. Bylo to zkrátka takto, na nic jsme se ani neptali…
Kraliková: U mne to bylo stejné. V roce 1989 už ale bylo zjevné, že se něco hýbe. V Československu to silně vřelo. Já v tu dobu studovala v Budějovicích a ta pnutí jsem bezprostředně prožívala.

Využili jste hned příležitosti podívat se za hranice?

Kraliková: Ano, zanedlouho jsme jeli do Philippsreutu podívat se na Stožeckou kapli. Při prvních cestách mě fascinovaly maličkosti. Že jsou květiny na parapetech, že jsou domy barevné a renovované… Bylo to jiné než ve Strážném.
Knaus: U mne to trvalo déle, než jsem vyrazil za hranice. Nějak jsem měl pořád v hlavě, buď opatrný, když pojedeš do Čech, tam je nebezpečno… S Čechy jsem také neměl žádný kontakt, překážkou byla řeč. Jiné to bylo s občany NDR, kteří začátkem listopadu prchali přes Philippsreut na západ. S těmi jsme měli mnoho setkání…

Strážní věž na čáře padla rychle…Zdroj: Deník/repro PNP

Jaké například?

Knaus: Byl jsem automechanik a pár trabantů kolem Philippsreutu uvízlo. Pro mne jako řemeslníka byla cizí auta zajímavá, ale člověk se taky dozvěděl něco o osudech občanů NDR. To člověkem pohnulo…

Od roku 1989 uplynulo 30 let. Hranice je sice otevřená, ale pořád zůstává „citelná“. Co je dnes největšími výzvami při přeshraniční spolupráci?

Knaus: V první řadě řeč. To je bohužel jedna z překážek, které nejdou lehce překonat.

Kraliková: Jazyk je velký problém, ano. A bohužel jsou pořád ještě předsudky, které musíme odbourávat.

Například?

Kraliková: Mnoho Čechů má Němce za arogantní. Naopak mnoho Němců věří, že je v Čechách nebezpečno, že je tam velká kriminalita. Obojí je samozřejmě „kec“.

Co by se dalo udělat pro překonání bariér?

Kraliková: Musíme ještě úžeji spolupracovat speciálně v občanské rovině. Na úrovni institucí už to funguje velmi dobře. Realizovali jsme už více společných projektů Euregia. Bohužel ale výměna mezi lidmi ještě není taková, jaká by měla být. Jedeme nakoupit k sousedům, ale skutečný osobní kontakt vzniká málokdy. Musíme lidi ještě víc dát dohromady…

Jak se to může podařit?

Kraliková: Akcemi, jako je stavba „sněhového kostela“ v Mitterfirmiansreutu. Mnoho Čechů tehdy pomáhalo, mnoho si kostel prohlédlo. Při stavbě kaple ve Strážném nám zase pomáhali sousedé z Philippsreutu.

Knaus: Aktuálně chceme na hranici postavit turistickou chatu, také s řadou informačního materiálu o Čechách. Přeshraniční spolupráce tak bude vidět, to je důležité…

Paní Kraliková, kdybyste byla na jeden den starostkou Philllipsreutu, čím byste začala, aby se přeshraniční spolupráce dál posunula?

Kraliková: Pokusila bych se zřídit autobusové spojení do Strážného. Bohužel veřejná hromadná doprava přes hranice nadále neexistuje. Bez auta se člověk vůbec do sousední země nedostane. To by se mělo třicet let po otevření hranic pomalu změnit…

(Rozhovor tlumočený pro PNP Ivou Křížkovou nebyl pro web Deníku autorizován.)

Říjen taky teplý

Také uplynulý říjen byl v Rakousku ze statistického pohledu mimořádný – v Horních Rakousích byl v průměru o 1,5 stupně teplejší než v dlouhodobém průměru. „V historickém srovnání patřil ke dvaceti nejteplejším od začátku měření v roce 1767,“ zaznamenaly OÖN.

Nejlepší z dobrovolníků

Nejpilnější z dobrovolných.Zdroj: Deník/repro

Organizace Sportland Oberösterreich ve spolupráci s OÖN, LifeRadio, TV1 a dalšími vyhlásily volbu dobrovolníků roku. „Setkala se s velkým ohlasem – pro ty, kteří nejsou zvyklí stát v prvních řadách, ale přesto ,tahají nitky´ klubů, lidé odevzdali 121 422 hlasů,“ píší OÖN. Nejlepší byli představeni v lineckých Promenádních galeriích. „Je na čase vás konečně vytáhnout před oponu,“ řekl zemský rada pro sport Markus Achleitner v úvodu. K ocenění přišlo šestnáct vítězů online hlasování jednotlivých okresů. Každý dostal prémii 1000 eur, zemský vítěz 1500 eur.

Nehody zabily 2551 sousedů

Nehod v domácnosti a ve volném čase v Rakousku přibývá, pracovních a dopravních je méně, zaznamenal Volksblatt. Loni muselo 782 200 lidí být ošetřeno v nemocnicích. V domácnosti se stalo 308 300 nehod (39 procent), tedy víc než 800 denně, při sportovních aktivitách 280 400 (36 procent). Daleko méně nehod bylo v zaměstnání a ve škole (112 300, tedy 14 %), v dopravě se jich stalo „jen“ 81 200 (10 %). Zahynulo celkem 2551 lidí, o asi 50 víc než předloni. Ke 79 procentům smrtelných úrazů došlo v domácnosti nebo při sportu (1993).
 
Jel poslepu na horu

Poslepu na kopec.Zdroj: Deník/repro

Šest let vytváří Günter Schachermayr (41) ze Steyru se svou Vespou světové rekordy. Na Všech svatých mířil za svým jedenadvacátým – nejdelší jízdou „poslepu“ na jednostopém vozidle, píší OÖN. Vzal si do hlavy projet tzv. Panoramastraße mezi Salcburkem a Korutany s černou maskou přes obličej. Dýchal kyslík z láhve, kterou vezl v batohu. Osádka doprovodného vozidla mu rádiem dávala směr a upozorňovala ho na další účastníky provozu – silnice na Grossglockner nebyla uzavřena.
Konec přišel už po 14,7 kilometru, kde ho nekompromisně zastavila civilní hlídka policie. Mluvčí policie ze Salcburku ale řekl, že jim o takovém nasazení civilů není nic známo, správa vysokohorské silnice uvedla, že je od 1. listopadu pro jednostopá vozidla uzavřena. A takový pokus o rekord že by pravděpodobně stejně nepovolili, pokračují OÖN. V sobotu Schachermayr nicméně hrdě prohlásil, že světový rekord je to stejně. Že se bude zodpovídat z celé řady přestupků, ho prý nechává v klidu, i když si dělá trochu starostí o řidičák… Neměl například při jízdě přilbu, a kyslíková láhev prý měla být deklarována jako nebezpečný náklad.

Rizika pro ostatní účastníky dopravy kaskadér vylučuje. Připravoval akci tři roky a každou ze 36 zatáček trasy si zakotvil do paměti. „Vím přesně, jakou rychlostí a jakým obloukem mám kterou projíždět,“ tvrdí.

Z minulých Schachermayrových kousků linecký list připomíná jeho výjezd nájezdu skokanského můstku v Innsbrucku jen po zadním kole. „V Knize rekordů je podle něho uveden jen zlomek jeho výkonů – zápisné 4500 eur je mu prý příliš drahé,“ uzavírá list. Foto: Deník/repro Screenshot YouTube

Řídil se třemi promile

Zatím co někteří lidé by nemohli při takovém alkoholickém opojení ani chodit, 30letý Ukrajinec ve středu odpoledne řídil pod vlivem více než tří promile alkoholu nákladní auto, napsala PNP. Zastavili ho v Plattlingu. Vrátný firmy v Pankofenu, které měl Ukrajinec dovézt zboží, kolem 16.30 zpozoroval „výrazný odér“ za šoférem a informoval policii. Dechová zkouška zaznamenala u řidiče „překvapivou hodnotu“, jak zpráva uvedla. Musel na odběr krve a jeho řidičák byl zadržen. Ukrajinská spedice byla vyrozuměna, aby nasadila náhradního řidiče. Provinilec musel kromě jiného složit kauci.

Drží zákaz kouření

Zákaz kouření v gastronomii, který v Rakousku platí od 1. listopadu, berou alespoň ve Vídni v prvních dnech hostinští i hosté velmi vážně, uvedl Volksblatt. Na Všech svatých – ohleduplně ne o halloweenské noci, ale až za poledne – zkontrolovalo dvanáct inspektorů 247 lokálů, z toho i ty typicky noční a ve všech okresech, a kouřilo se v jediném. Ve třech případech chybělo předepsané označení zákazu kouření. Provinilcům hrozí pokuta až 800 eur, ale o tom, jestli bude vybírána „od prvního dne“, nebo bude zatím výstražnou hrozbou, rozhodne příslušný okresní úřad.

Ve stejné síle lidí chce úřad kontrolovat dál, a jistí si prý nemají být ani hostinští, které už navštívili. Inspektoři se budou vracet jistě několikrát. Do konce roku má být vykonáno na 5000 kontrol.