To je jen zlomek z toho, čím láká Egon Schiele Art Centrum k návštěvě.

„Druhé čtvrtstoletí naší existence zahajujeme výstavou Jihočecha Karla Valtra, kterou jsme nazvali Krajina, a během příprav této sezóny jsem si uvědomila, že všechny letošní výstavy můžeme zastřešit názvem Krajiny vnitřní a vnější,“ vysvětlila ředitelka centra Hana Jirmusová Lazarowitz.

„Výstavy jsou báječně skloubené dohromady, až mě překvapilo, jak se navzájem podporují, byť každá vystihuje jiný aspekt pohledu,“ potvrdil její slova geolog Václav Cílek, který uvedl výstavu Federica Díaze. "I takový slušný člověk, jako je Federico Díaz, používá ke své tvorbě roboty. Má to vůbec zapotřebí, řeknete si. Většina věcí, které tu vystavuje, včetně keramiky, jsou robotické stavební záležitosti. Pozitivní ale je, že ty věci nepůsobí moderně, ale staře, a působí rukodělně a organicky. Techniky se nikdy nezbavíme, to by nemělo význam. Význam ale má použít ji způsobem, který je lidský, a to se mi na Federicově práci líbí nejvíc."

Pak popsal jejich společný plán vyzdobit jeden skalní převis barvou, která na výstavě ve skleněné kostce samovolně vzniká

Architekt, zatímco architekt a herec David Vávra zahájil výstavu Kateřiny Šedé. „Kamarádi z Krumlova mi říkali: Co ona vlastně dokázala? Co změnila? Já odvětil, že umělci nic nemění. Ti vysílají šípy, měnit musí politici. A ona ten šíp vyslala velice dobře,“ řekl.

Slavný krajinář

V Egon Schiele Art Centru je k vidění také průřez tvorbou jednoho z nejvýznamnějších českých krajinářů druhé poloviny 20. století Karel Valtera. "Karel Valter se narodil v Českých Budějovicích a celý život na jihu Čech žil," uvedla ředitelka centra. "Zachytil krásu jihočeské krajiny, krásu Šumavy, krásu detailu. Ve svém životě ale neprožíval jen krásné chvíle, má za sebou i tři roky koncentračního tábora."

V galerii jsou k vidění obrazy zahrnující období od roku 1968 do roku 2000. "Můžete na nich vysledovat i změny nálady ve společnosti, kupříkladu na obrazech z roku 1989, kterých tu je šest nebo sedm, je vidět očekávání a optimismus," přiblížila. "Máme tu i dva jeho poslední obrazy, pro mě nesmírně dojemné. Ten úplně poslední je skoro černý a něm jsou bílé tečky, je z doby, kdy už hůře viděl, a je to rozkvetlá třešeň pod jeho oknem."

Díla galerii zapůjčila dcera Karla Valtera, malířka Marie Valterová. "Otec maloval také obrázky na sklo, dělal fotografie a fotogramy nebo stříkané obrázky. A právě podmalbě, tedy malování na sklo, se věnuji i já," vysvětlila. "Jsem sice původně keramička, k té ale bylo tehdy daleko, ani jsem neměla pec, a tak jsem šla do malování, které mi otevřelo úplně jiný svět. Náměty, které používám, bych v keramice uplatnit nemohla. Nedělám jihočeskou krajinu jako tatínek, ale věnuji se žertovným mezilidským vztahům různým, protože podmalba vyžaduje příběh. Nazvala bych to příběhy všedního dne."

Karel Valter byl povoláním učitel. "Učil celý život, nebyl tedy na malování finančně závislý, což je velká výhoda. Mohl si tak malovat, co chtěl."

Domov Valterových připomínal spíš dílnu než klasický byt. "Měli jsme malý byt, všude byly obrazy a sušily se grafiky, vyrostli jsme v tom," zavzpomínala Marie Valterová. "Mám dva bratry a všichni tíhneme k umění, jeden je muzikant, fagotista, hrál celý životu ve Východočeském státním komorním orchestru, a také maluje a je i literárně nadaný, druhý je inženýr chemie, a ten zase dělá šperky."

Egon Schiele Art Centrum má otevřeno denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin.